Po chvíli jsme vyrazili k ubytování, byla to celkem příjemná procházka.
"Děkuju, že jsi mě doprovodil," usmála jsem se.
"To je v pohodě," řekl.
"A díky ještě jednou za ten rozhovor," odpověděla jsem.
"Hele, udělal jsem to rád, bylo to fajn," pousmál se, "ale nepřijde mi fér, že ty teď o mně víš tolik a já nevím vlastně nic," pokrčil rameny.
"A co s tím?" zeptala jsem se.
"Nemáš dneska ještě čas?" odpověděl.
"Hele," začala jsem a koukla jsem na hodinky, "dneska už asi ne," zamumlala jsem.
"Chápu," řekl a nervózně na mě koukl.
"Třeba někdy příště, až bude trochu víc času, ještě musím ty rozhovory zpracovat," odpověděla jsem.
"Hele, dobrý, stačí mi být odmítnutej jednou," pousmál se.
"Tak jsem to nemyslela," naznala jsem.
"V pohodě, tak třeba příště," začal, "měj se," řekl a odešel pryč.
Na recepci jsem dostala druhý klíč od pokoje a šla jsem za Kájou.
"Už jsem myslela, že se nepotkáme, než odejdu," zasmála se, když jsem došla do pokoje.
"Promiň, moc jsem nespěchala, no," řekla jsem a padla jsem na postel.
"Počítám, že budu zpět až kolem osmé," naznala.
"Jo, chápu, Kájo, já jdu upravit ty zákulisní fotky, ať je máme připravený," usmála jsem se.
"Hele, dej si taky pauzu," řekla.
"Neboj, pak se možná půjdu někam projít," naznala jsem.
"Tak jo, zatím," usmála se a odešla.
Chvíli jsem seděla u fotek, pak jsem exportovala videa a stříhala jsem ty zajímavé části.
"Ano?" zamumlala jsem do telefonu.
"Čau Týno, tak co Praha?" zeptala se Leňa.
"Jo, dobrý, jsem jen úplně hotovo, ale za moment se jdu projít a pak brzo spát," odpověděla jsem.
"Jasný a práce v pohodě?" řekla.
"No bylo to náročný, ale nakonec vše v klidu," usmála jsem se.
"To jsem ráda, ale každopádně ještě spolu pokecáme," naznala.
"Určitě, hele, já teď musím jít, každopádně zítra si popovídáme," řekla jsem.
"Dobře, zatím," odpověděla a zavěsila.
Já jsem se šla převléct do letních šatů a sandálí, vzala jsem si do kabelky telefon, peníze a klíče od pokoje.
Pak už jsem mohla vyrazit na rychlou kávu do centra.
