29

740 37 2
                                    

Hned jsem ťukala na dveře od jeho pokoje.

"Jé, Týno," začal Svozka.

"Je tady Hugo?" zeptala jsem se.

"Jo, na terase," řekl a nechal mě tam proběhnout.

"Tady seš," pousmála jsem se, když jsem ho konečně našla.

"Jo, nějak sem nemohl dělat nic jinýho," naznal a koukl na mě.

"Víš, že jsi tu kvůli hokeji, žejo?" zeptala jsem se.

"No, asi bych měl být, ale teď na ten hokej fakt myslet nedokážu," začal, "už to zašlo asi moc daleko," zakroutil hlavou.

"Jo, tak to jsme asi dva," řekla jsem.

"Neslíbila sis náhodou, že si už nic nezačneš s hokejistou?" zeptal se s úsměvem.

"To slíbila, no, ale asi to budu muset ještě trochu přehodnotit," odpověděla jsem.

"Fakt, jo?" pousmál se a ruce si obmotal kolem mého pasu.

"Promiň, to musím vzít," reagovala jsem na svůj zvonící telefon, "dobrý večer, Michale, co se děje?" zeptala jsem se.

"Prosímvás, Týno, nahrála jste mi na disk všechny dnešní fotografie? Mám jich tu dnes jen třicet," začal.

"Nahrávala jsem jich osmdesát, dejte mi chvilku, podívám se, kde je chyba a dám vědět," řekla jsem.

"Super, díky moc," odpověděl a zavěsil.

"Musím běžet, ale klidně se ještě zastav, pokud budeš mít chvilku," pousmála jsem se a odešla jsem zpět do svého pokoje.

Zjistila jsem, že se mi vybil notebook, a proto se nenahrálo všechno.

Napravila jsem potíže a potom jsem si dala rychlou sprchu a vlezla jsem si do postele.

Hugo už asi nepřijde, po tom všem, co se dnes stalo.

"Prosím?" zamumlala jsem do telefonu.

"Já jsem ti jen musel říct, že na tebe pořád myslím, Týno," ozval se ten hlas, který jsem z celého srdce nesnášela.

"Kolik těch telefonních čísel ještě máš? Baví tě to mi pořád volat?" zeptala jsem se.

"Týno, prosím, dej mi šanci," odpověděl.

"Kauly, ne, nedám, promiň," řekla jsem a radši jsem mobil odhodila na sedačku.

"Týno? Nespíš?" zaslechla jsem ťukání na dveře.

"Nene," zamumlala jsem a šla jsem Hugovi otevřít.

"Můžu?" zeptal se nejistě, když si mě přeměřil pohledem.

"Určitě, pojď," usmála jsem se a pustila jsem ho dovnitř.

"No, um, kde jsme to přestali," začal s úsměvem.

xxx

Děkuju, že máte trpělivost s čekáním na nové díly.. teď je toho jaksi moc, tak to moc pravidelně nestíhám, ale budu se snažit to napravit! Snad se vám příběh líbí!

refuse // U20 CZEKde žijí příběhy. Začni objevovat