Coffee

Javorové latté se slunečnicovými semínky

Tvrdit, že to bylo jako ve snu nebylo přesné, jelikož by to znamenalo, že to celé bylo pohádkové, lehké a příjemné. Bylo to jako ve snu proto, že se všechno zdálo tak chatrné, nejisté a mlhavé. Jako když se člověk probudí a neví co se mu zdálo.

Yoongi nevěděl co smí a co nesmí, co je a co není. Hoseok by na druhou stranu jen bral a bral, dokud by si neuvědomil, že je čas přestat.

,,Počkej, počkej...," zastavil Hobiho další polibek Yoongi i když chtěl všechno, jen ne počkat. Ozvala se ovšem jeho rozumnější dospělejší stránka, která vždycky hrála pro tým a ne pro sebe. Nikdy nedokázal z hlavy vytlačit myšlenky o tom, co by to znamenalo pro celou skupinu.

Všechno, co kdy chtěl, měl na dosah rukou. Přímo před sebou, ale když už na to konečně dosáhl, bál se to vzít.

Hoseok zase klesl na kolena a jen se na něj díval.

,,Co...co to děláš?" zeptal se ho Yoongi naprosto bezprostředně, jelikož to ani jinak neuměl.

Hoseok byl tou otázkou zcela zaskočen. Poprvé za celou tu dobu dokázal od Yoongiho odtrhnout oči.

,,Co tím myslíš?" Hobi se začal červenat a jeho žaludek udělal salto, když si představil, jak se snaží ostatním vysvětlit, co se posledních pár měsíců mezi nimi děje. Ještě ke všemu, když to sám pořádně nevěděl.

Zvedl hlavu a podíval se na Yoongiho. Vlastně měl jen dvě možnosti. Ta první byla, že se teď zvedne a oba na všechno zapomenou. Řeknou si, že je to hloupost a že se oba nechali unést. Do kavárny se už potom nikdy nevrátí. Hoseok ovšem věděl, že ať už se budou snažit sebe víc, nikdy to nebude stejné. Ta představa, že se od něj Yoongi vzdaluje ho bolela. Až moc a i když až do dnešního rána nevěděl, co se tu mezi nimi stane, kdyby nad tím teď jen pokrčili rameny, bylo by to skoro jako prohrát nějakou válku. Všechno by bylo k ničemu.

Yoongi se na něj díval téměř vyděšeně. Začal litovat toho co udělal.

,,Co to děláš Hobi?" zeptal se znovu, tentokrát klidně a vážně.

Hoseok, stále napůl ztracen ve svých myšlenkách, k němu střelil pohledem a zase se postavil na kolena. Opět v něm začalo růst něco jako vztek.

,,Tys začal," bránil se a Yoongi mu na to neměl co říct.

Bylo toho moc. Na Yoongiho to bylo prostě moc. Jeho ruce se třásly, viděl, jak se třesou i Hobimu. Roky a roky v sobě tohle všechno dusil a teď se cítil, že udělal chybu.

,,Víš jak jsme se bavili o tom chameleonovi?" začal znovu Hoseok a nevěřil tomu, co se chystá říci, ,,že se nemění celý."

Yoongi kývnul. Hoseok se podíval na tu spící ještěrku a pokračoval.

,,Chci tím říct... proč bychom nemohli? Já jen... tady jsme někdo jiný. Měníme to, jak vypadáme, abychom mohli dát najevo své pocity, ale stejně jsme to pořád my."

Hobi si nebyl zcela jistý jestli dává smysl. Hodně přemýšlel. Přemýšlel tolik, že ho z toho bolela hlava. A už toho měl dost.

,,Já to chci zkusit...," dokončil nakonec Hoseok a opatrně sledoval jak se v Yoongim mísí šok a starch. Jakoby ti dva byli svá zrcadla.

,,Okay," zvedl se z křesla konečně i Yoongi a objal ho, dokud neměl Hobi čas na to reagovat. Nakonec ho ovšem stiskl zpátky stejně silně. Yoongi se s ním začal houpat jakoby choval malé dítě a Hoseok se musel usmát.

Po chvíli ticha Yoongi zašeptal:

,,Když jsi sem šel... věděl si, že se tohle stane?"

,,Ne... ne ale," odtáhl se od něj, aby se mu mohl podívat do očí, ,,jednou se mi o tom zdálo."