Coffee

Malinové cappuccino

Yoongi stál za rohem kuchyňské linky a pozoroval Namjoona, jak si dělá ranní kávu a pak usedá ke stolu za svými zápisky. Yoongimu prolétlo hlavou, že by ho možná neměl rušit a otočil se zase zpět do obývacího pokoje. Jenže došel přece už tak daleko a Namjoon byl ten poslední člověk, který by na něj byl naštvaný.

A tak to zkusil. Vyšel ze své skrýše a sedl si za Namjoonem ke stolu.

,,Dobré ráno." pozdravil ho okamžitě Joon, aniž by zvedl hlavu od svého bolku s poznámkami.

,,Dobré." zamumlal Yoongi nazpátek. ,,Můžu se tě na něco zeptat?"

Yoongi odvrátil zrak k oknu v ten moment, kdy se na něj Namjoon konečně podíval.

,,Zníš nervózně. Co to je?"

,,Em... těžko se to vysvětluje." vjel si Yoongi rukou do vlasů. Namjoon dostal nutkání se zeptat, jestli je Yoongi v pořádku, ale nakonec zůstal z ticha a dal druhému muži čas. ,,Řekněme, že bych se tak trochu zbláznil a... způsobil, že se mám setkat s vojáky z ameriky. Totiž... jedna paní, ke které chodím sem tam na kávu, si vzala američana a ten zemřel. Ve Vietnamu, už dávno. Tak jsem si říkal, že by bylo dobrý kdyby věděla, co se s ním stalo a uspořádal něco jako setkání veteránů. Můžeš říct ne, ale... překládal bys mi u toho?"

,,Je to celé čistě teoreticky?" zeptal se Namjoon poněkud zbytečně a zavřel svůj blok. Yoongi se na něj dlouho jen tak díval a zvažoval, jaké jsou možnosti, že z toho ještě dokáže vycouvat.

,,Ne." a i když tuhle odpověď Joon čekal, nafoukl tváře a opřel se do židle. Snažil se přijít na to, jak se do takovéhle situace Yoongi stihl zaplést, ale nic ho nenapadlo, tak jen přikývl.

,,To proto jsi byl pořád někde pryč? Hledal jsi někoho v Americe?" ptal se Joon a napůl se u toho usmíval. Yoongi přikývl. Kolik toho vlastně mohl Namjoonovi říci?

,,Jak moc to všechno souvisí s Hobim?" a v ten moment Yoongi pochopil, že mu může říci všechno.

Řekl mu o tom, jak tu kavárnu objevil jednou, když šel pozdě večer Soulem. Jak se tam potkal s Hoseokem a že tak nějak začali předstírat, že se neznají. Vše jen pro to, aby ta barmanka nepřišla na to kdo jsou. Řekl mu o Sun a Edwardovi. Jejich synovi a o tom, že se Hoseok rozhodl kavárnu spravit a teď tam díky tomu chodí o trochu víc lidí. Že volal na americkou ambasádu a dozvěděl se, co se Edwardovi stalo, ale nemohl to Sun říci, jelikož jí v tu chvíli umřel bratr. Když skončil Joon na něj jen mlčky zíral.

,,Neříkej to ostatním. Prosím." žádal ho Yoongi a Namjoon okamžitě přikývl. Hlava mu stále nebrala, jak to ti dva mohli stihnout, ale stejně souhlasil, že Yoongimu pomůže. Byť byl trochu skeptický a byl si jistý, že dělat něco takového za zády všech ostatních není ani trochu dobrý nápad.

Hoseok nahoře chorobně uklízel svoji skříň a snažil se vymyslet, co budou s Yoongim dělat až k nim ti lidé dorazí. Jenže vždy když něco vymyslel, okamžitě to zavrhl. Byl si jistý, že nějací vysloužilí vojáci nebudou mít ani ponětí o tom, kdo jsou. V tom ten problém neviděl. Ale jak si budou rozumět a jak to Sun všechno vezeme? Neměli by sehnat i jejího syna?

,,Ruším tě?" ozval se Yoongi od dveří jeho pokoje. Hoseok k němu otočil hlavu a položil šedý svetr zpátky na hromadu u jeho postele.

,,Ne, jen to tu přerovnávám. Co potřebuješ?" 

,,Myslím, že jsem to už vymyslel." řekl Yoongi potichu a zavřel dveře. Hobi se posadil na postel a naznačil druhému muži, ať udělá to samé.

 ,,Uděláme v kavárně něco jako den veteránů. Mohl bys to navrhnout jako akci, na kterou přijde hodně lidí.  Takhle, když přijedou, Sun nebude nic tušit a my budeme mít víc času jim vše vysvětlit a Sun na to připravit. A.... poprosil jsem Namjoona, aby nám dělal překladatele." Yoongi sledoval Hoseokův zmatený výraz, který poté vystřídalo pochopení. Cítil se trochu uražený, že Yoongi pozval Joona k Sun takhle lehce, zatímco on o své místo musel tvrdě bojovat, ale tohle celé bylo Yoongiho rozhodnutí a on mu do toho nemohl mluvit.