Coffee

Cinnamon cappuccino

Hoseok ty dveře dokončil teprve druhý den. Přišel úplně stejně oblečený a hned od chvíle, co překročil práh kavárny, se dal do práce. Sun mu položila skořicové cappuccino na parapet a z povzdálí pozorovala, jak Hobi pomalými a pečlivými tahy přetírá rám dvěří na jasnější a daleko vítanější odstín červené. 

,,Ale jak vám to jde. Máte velmi ladné pohyby. Jste tanečník?" zeptala se ho a Hoseok si odělal vlasy z čela.

,,Ano, to jsem." odpověděl jí zcela upřímně a namočil štětec do barvy. Zběžně se podíval na hodiny a zjistil, že je něco po páté. To tu Yoongi většinou už dávno sedí. ,,Máte tu vůbec nějakou muziku?" 

Hoseok věděl, že tohle místo bylo překrásné tím, jak klidné bylo, ale i to ticho se mohlo někdy stát tíživým. Hoseok měl tendenci rozhánět ticho všude kde přišel, ale dnes mohl jen přemýšlet nad tím, kde se asi Yoongi zdržel. Vždy když někdo procházel kolem, tak na něm dlouho visel pohledem a doufal, že zatočí ke dveřím kavárny. Nikdy se tak ovšem nestalo.

,,Mám tu jedno staré rádio." vzpomněla si Sun, ale tentokrát se za puntíkatý závěs neschovala. Měla ho zaskládané v poličkách pod pultem. Hoseok na chvíli odložil štětec a došel až k pultu. Rádio bylo zaprášené a on si nemyslel, že by mohlo ještě fungovat. Ovšem Sun zmáčkla pár knoflíků a lépe naštelovala anténu. Poté se z něj začalo ozývat pár chrčivých zvuků, než začalo hrát jemnou instrumentální skladbu. 

,,Hned je to lepší." usmál se na ni a ona zpět. Otočil se, aby se zase mohl vrátit k práci, ale hned se zastavil, jelikož do někoho vrazil. 

,,Ahoj." pozdravil ho Yoongi. ,,dobrá práce." ukázal palcem za sebe na skoro natřené dveře a vzal Hoseoka za obě paže. Hobi myslel, že z těch nově natřených rámů má takovou radost, že ho jde Yoongi obejmout, ale on ho jen odsunul na stranu a sedl si za pult jako vždy. 

,,Díky." odvětil na zpět a sám se na svoji práci zadíval. Sun mezitím začala Yoongimu připravovat stejné cappuccino a ten ho vřele uvítal. Jeho prsty byly zkřehlé, jelikož venku už přibíralo na větru a zimě.

Hoseok začal zase šustit novinami, které kolem sebe rozložil a Yoongi si všiml toho starého rádia, které potichu hrálo. Když byla Sun zády, tak opatrně otočil jendím z koleček a skladbu zesílil.

,,Jste spíše na klasiku?" zeptal se jí a Sun se na něj přes rameno otočila.

,,Co jiného? Dnešní hudba je zvláštní. Nějak jsem jí nepřišla na chuť." přiznala se mu a položila před něj hrníček. Yoongi tomu rozuměl a tak přikývl a slušeně poděkoval. Jen na chvíli mu prolétlo hlavou, jak by se jí asi líbila jeho muzika.

Ta hudba mu něco připomínala, ale on nevěděl co. Pátral v paměti a křivil u toho obočí, ale nevzpomněl si. Otočil se na Hoseoka, který po sobě už uklízel, jelikož se začalo stmívat a on měl stejně už hotovo. Ze všech momentů, které s Hobim sdílel, byly nejlepší ty, kdy Hoseok vlastně ani nic nedělal a nevěděl, že ho Yoongi pozoruje. 

Sun se zvedla od svého pultu a přešla k výloze, kde do zástrčky zapojila světélka, která byla rozvěšena nad výlohou. Obchod už nebyl tak temný a jelikož žárovky měly příjmené žluté světlo, navodilo to v obchodě příjmenou a někteří by i řekli, že romantickou atmosféru. 

Yoongi by stále otočený na Hoseoka, který zrovna zavíral plechovku s barvou a nejspíš chválil Sunino osvětlění výlohy. Yoongi moc neposlouchal, jen zíral s jendou nohou napůl cesty a to i když se Sun vrátila na své místo. Hoseok tam byl a z rádia hrála pomalá písnička. Yoongi nesnášel klišé.