Coffee

Chalamel latte

Bylo něco okolo desáté hodiny, kdy celá skupina byla ve studiu a snažila se věnovat tréninku jejich vystoupení. Hoseok ovšem seděl bokem, zpocený, unavený a měl pocit, že ho jeho vlastní hlava nenávidí, když se tak nepříjemně stahuje okolo jeho mozku.

Byl unavený a přesto se začal smát, když se Jimin rozčílil a praštil Jina po rameni. Všechno pro to, aby si nemusel všímat Yoongiho, který se k němu blížil. Stejně se musel uklidnit, když se Yoongi zastavil přímo před ním a podal mu láhev s vodou.

Hobi vzhlédl a druhý muž uhnul pohledem aniž by ovšem svou paži stáhl. Hoseok stále nevěděl, jak přesně na Yoongiho reagovat. Má se chovat jakože ho nezná i tady? Vzal si od něj tu nabízenou vodu a napil se. Nemohl si pomoci a ublíženě se na Yoongiho podíval, když láhev zase odložil. Jenže ublížení nebylo úplně to co ho trápilo, jako spíše zmatení. A až teď si to uvědomil.

,,Omlouvám se." Spustili oba najednou a Hobiho obočí vyletělo na vrch jeho hlavy.

,,Ne, já bych se měl omluvit." Protestoval Hoseok. ,,Je to tvoje místo a já ho narušil. Chápu, že nechceš, aby na to někdo přišel, to je v pohodě Yoongi."

Na konci se na něj usmál a Yoongi naprázdno otevřel pusu, jakoby snad měl proti Hobiho omluvě výhrady, které nakonec polknul. Místo toho přikývl.

,,Možná 'sem to ale trochu přehnal. Prostě jen... nechci aby na to přišla."

,,To chápu."

,,Takže jsme zase v pohodě?" Zeptal se Yoongi a nejistě nakrčil obočí.

,,My někdy nebyli?" Pokrčil Hobi rameny v naprosto nenuceném gestu. Na to Yoongi znovu kývnul a praštil Hoseoka do ramene.

,,Fajn, tak já už mám někde být." Hoseok si málem zlomil krk, když se prudce otočil za odcházejícím mužem. Myslel to Yoongi tak, jak to Hoseok pochopil?

Sice stále nechápal tu hru na cizince, ale rozhodl se nad tím už nepozastavovat, prostě bude hrát dál. Musel dokončit to, co si včerejšího odpoledne vzal do hlavy.

...

Do kavárny samosebou dorazil později než Yoongi, který už seděl na barové stoličce a pil svou černou kávu.

,,Měl byste někdy zkusit něco sladšího."

Usmál se hned, když se opřel o pult a pak mrknul na Sun, která si vůči Hoseokovým rozjařeným gestům začínala budovat imunitu. Začervenala se jen nepatrně.

,,Mám rád svou kávu, jako svoji duši." odvětil blonďák a demonstrativně svůj hrneček zvedl. Hoseok se tomu zazubil, protočil oči a otočil se k Sun.

,,Dám si to, co včera a..." zdvyhl prst a začal se hrabat ve svých kapsách odkoud nakonec vytáhl úplně obyčejnou a trochu rozdrcenou křídu. ,,Mám tohle."

Ukázal na ni, jakoby to byla ta nejlepší věc na světě a nepřestával se u toho usmívat. Sun pozvedla obočí.

,,Kde je ten žebřík, prosím." zeptal se, ale už dávno si razil cestu za pult a natahoval po něm paži.

,,Ale.. ale.. já nevím." Začala koktat Sun, která se úzkostlivě ohlížela za Hobim rozkládájící si žebřík nedaleko ní. I Yoongi sebou trhnul když se při Hoseokvě prvním kroku celá konstrukce začala vyklat, ale zůstal sedět na místě. Hobi vylezl až nahoru a opřel se o kraj jedné z tabulí, zatímco hrot křídy nechal váhavě viset nad ní.