Coffee

Chalamelové latté za speciální cenu.

Yoongi se cítil tak neskutčně hloupě, jelikož už ho bolela pusa od toho jak se neustále usmíval. Myslel si, že bude neskutečně nervózní, ale to ani jednou nepřišlo. Ani si nevšiml, že je dorm úplně prázdný. Jediné, co potřeboval vědět, bylo, že Hoseok stále spí nahoře. Udělal jim snídani a celou dobu se u toho zvláštně vrtěl. Vždycky když se potřeboval dostat na druhou stranu kuchyně, tak se sklouzl a překvapivě ještě ani jednou nespadnul.

,,Co tu děláš?" objevil se tam najednou Hobi ve svém pyžamu a vlasy do všech stran. Ranní světlo ho bodalo do očí a on sotva dokázal rozpoznat, kdo to v té kuchyni vlastně je.

,,Snídani." odpověděl Yoongi a otočil se na Hoseoka přes rameno. ,,Měli bychom co nejdříve vyjít."

Hoseok na to přikývl a posadil se za stůl, kde jako hodné dítě čekal na svou snídani zatímco Yoongi zuřivě lomcoval s pánví.

Když odcházeli z dormu, nikdo by na něm nepoznal že vstával teprve před pár minutami. Oblékl se jak nejslušněji dokázal. Dokonce si vzal brýle, aby působil chytře, zatímco Yoongi vedle něj kráčel ve své černé mikině, bundě a roztrhaných kalhotách. Ovšem hezky a se usmíval, což všechno kompenzovalo.

Před kavárnou stála tabule, kde byl nakreslený vlčí mák s nápisem speciální nabídka ke dni veteránů. Bylo tam malinové cappuccino s muffiny, chameleonová káva za speciální cenu a spousta jiných věcí. Kdy to Sun stihla, bylo oboum záhadou.

Ovšem Yoongiho dobrá nálada skončila v moment, kdy zjistil kdo sedí za výlohou. Jako velká voda se přiřítil do kavárny a naprosto zaskočený se díval na muže za stolem, kde občas s Hoseokem sedávali.

,,Ahoj Yoongi." usmál se na něj Seokjin, který držel v ruce hrníček s kávou. Namjoon naproti němu Yoongimu jen zamával, jakoby se vlastně vůbec nic nedělo. Když už chtěl Yoongi otevřít pusu, vyšel z puntíkovaného závěsu Jimin a v náručí držel jakousi krabici. Yoongimu velmi rychle došlo kam všichni z dormu zmizeli.

Jungkook s Taehyungem šli hned za ním a oba se snažili nezamotat dlouhé červené girlandy. Jako poslední se objevila Sun a okmažitě se na Yoongiho s Hobim usmála.

,,Hned to bude hoši. Dvě Chalamel latté." zavolala na ně. Yoongi pozoroval, jak Kook leze na ten zpropadený žebřík a motá girlandy mezi závěsné květiny, než se zase otočil na Namjoona.

,,Slíbil jsi mi, že nic neřekneš." vyčetl mu. Yoongi opravdu nečekal, že by se Namjoon prořekl. V tomhle mu věřil. Joon ovšem zvedl ruce, jakoby se vzdával.

,,Já to nebyl." řekl naprosto klidně.

,,Hobi nás pozval." dodal Jin a všichni tři se otočili na Hoseoka, který dělal, že si jich nevšímá a daleko víc ho zajímá Jungkook a žebřík.

,,Ty jsi je pozval?" obořil se na něj Yoongi, ale stále svůj hlas nezvyšoval. Ani to neměl v plánu. Hoseok věděl, že z toho Yoongi nebude nadšený, ale neudělal to záměrně.

,,Jungkook vešel do mého pokoje, když jsem dělal ten plakát a já mu musel všechno vysvětlit. Co jinýho jsem měl dělat? No, a pak nám připadlo blbý z toho vynechat Taeho s Jiminem a Jinem, tak jsme je pozvali taky." vyhýbal se Yoongiho pohledu. Teď mu to jako tak úžasný nápad nepřišlo, ale už to nedokázal změnit.

,,Plakát?" nechápal Yoongi, ale to se změnilo, když Jimin podal Kookovi obrovský bílý plakát s nápisem šťastný den veteránů! Poslední slovo bylo jasně napsané Jungkookovým písmem a Yoongi tipoval, že i všechny ty květiny kreslil on.

Yoongi upřímně nevěděl co na to říci a jen se děsil, co mu na to bude říkat Sun, až si k ní půjde pro svou kávu.

,,Máte skvělé přátele Yoongi." spustila hned, jakmile si on i Hobi sedli za pult.
,,Já si celou tu dobu myslela, že myslíte vojáky. Ale jsou to skvělí hoši. Opravdu!"