Coffee

Pelyňkový čaj

Hobi s Yoongim seděli na střeše Suniny kavárny, kde foukalo a mrzlo, až praštilo.

„O-ttev-ři to," vysoukal ze sebe Hoseok skrz své skřípající zuby. Byl oblečený ve značkové zimní bundě, zabalený do dvou dek a stejně se celý klepal.

Yoongi zkřehlými prsty otevřel termosku s čajem a nalil ho do víčka. Hobi mu okamžitě horký hrnek ukradl a jen si o něj hřál ruce. Yoongi dělal, že mu zima není, ale i on se sem tam oklepal mrazem.

Povzdechl si a protáhl se tak, aby se jednou rukou mohl nonšalantně opřít za Hoseokovými zády. Díval se, jak se slunce opatrně vychází zpoza výškových domů.

„Stálo to za to," usmál se Yoongi a letmo se podíval na Hoseoka, který mhouřil oči do slunce. Opřel se o Yoongiho hruď a přehodil přes oba deku.

„Takže to nebyl tak špatný nápad?" chtěl slyšet Hobi, jelikož Yoongi ho málem ráno uškrtil. Musel ho probouzet nejmíň na třikrát.

Yoongi se zavrtěl a nakonec zamumlal kladnou odpověď.

Přemýšlel o tom, jak divně poslední dobou funguje čas. Byla to věčnost od té doby o Hoseoka políbil, ale chvilka od té doby co se v kavárně setkali poprvé.

„Hobi?" začal zase Yoongi a Hoseok k němu vzhlédl.

„Hm?"

Yoongi se poškrábal na nose a chvíli přemýšlel, jak k tomu nejlépe přistoupit.

,,Co si myslíš, že by na tohle všechno řekli ostatní?" podíval se koutkem oka po svém společníkovi, který dál mžoural do slunce a byl na jeho vkus až moc dlouho ticho.

,,Stejně si myslím, že už to ví," odpověděl Hoseok nakonec a Yoongi musel uznat, že na tom něco bude.

,,Jo... to je pravda," přiznal a znovu to už nevytahoval. Jestli to Hoseokovi stačí, tak on taky nic víc nepotřebuje.

Přemýšlel jaké to je stát na vrcholu. Za svůj život tam byl už tolikrát a nikdy ho nepřestalo desit jak řídký je tam vzduch. Všechno co měl a na čem mu záleželo se mohlo rozpadnout v jednom chatrném okamžiku. Ale nechtěl teď být pesimista. Chtěl být šťastný, chtěl to neřešit. Chtěl Hobiho vzít do velké luxusní restaurace a pryč ze zdí téhle kavárny. Svým způsobem byl jejich malý svět i jejich vězením. To co existovalo tady venku postrádal. Potřeboval Hoseoka k tomu aby mohl být volný... Hoseok měl pravdu, Yoongi byl asi vážně sentimentální.

Hoseok se zavrtěl a omylem bouchnul Yoongiho do žeber svým loktem. Yoongi mu to oplatil šťouchancem do ramene, a tak se tak začali postrkovat až se odvalily z jejich deky. Hobi rozpláclý na Yoongim se ho snažil rozcuchat, ale Yoongi držel jeho ruce a pokoušel se ho převalit na záda.

,,Nech se!" smál se Hoseok

,,Ne, ty ze mě slez," poroučel mu Yoongi a nakonec se mu podařilo je oba zase posadit. Přitáhl Hoseoka za jeho ruce blíž k sobě a Hobi ani na chvíli neváhal Yoongiho políbit.

Ne, Yoongi nebude pesimista. Všechno bude v pořádku.

.....

,,Takže... ty a Hoseok?" začal Namjoon, když spolu on a Yoongi toho stejného večera seděli na balkoně a dívali se na hvězdy.

,,Já a Hoseok-"

,,Chodíte spolu?" nenechal Yoongiho dokončit a Yoongi nad jeho otázkou zapřemýšlel.

,,Ne, to ne. Ono... my jen... je to složitý," promnul si Yoongi dlaní obličej. Nechodili spolu, nikdy si to neřekli. Oni spolu prostě byli a Yoongimu to tak stačilo. I potom všem co se stalo, něco jako vztah bylo až moc zavazující a Yoongi doufal, že Hoseok to chápe, protože oba žijí stejně hektický život.