Coffee

Vlažné kakao se šlehačkou

Hoseok začal trávit spoustu svých chvil, prostým hleděním z okna. Jeho myšlenky byly jeden velký chaos a čím dál tím častěji vcházel do místnosti a pak zapomínal, proč tam vůbec šel. 

Jediné místo, kde dokázal dát své hlavě směr,  byla Sunina kavárna. Přistihl se, jak moc najednou touží si jen tak sednout a povídat si. O ničem a všem. A nejlépe to šlo s Yoongim a Sun.

,,Počkej, rozbiješ to." Vyrval Yoongi Hobimu šroubovák z ruky a přitáhl Sunin přímotop blíž k sobě. Hoseok se už deset minut snažil povolit jeden šroubek a podívat se dovnitř, jelikož jejich jediný přísun tepla v kavárně se rozbil.

,,Donesu další deky." Pronesla Sun, když viděla, že ani Yoongimu se nedaří, a zmizela za závěsem. 

Káva jim stydla daleko rychleji, kdykoliv když někdo přišel, což nebylo na druhou stranu tak často, přinesl s sebou studený vítr a mráz a Hobi vážně zvažoval, jestli by nebylo lepší rozdělat oheň. 

,,Proč je tu vůbec taková zima?" Zeptal se a omotal si paže okolo ramen. Yoongi se rozhlédl kolem, ale žádné topení či krb nikde nezahlédl. 

,,Je to starý dům, možná není ani zateplený." Odpověděl mu.

,,Takže Sun tu takhle bydlí? Že neumrzne." 

,,Teď už umrzne." Podíval se Yoongi na rozmontovaný přímotop a Hoseok si ho okamžitě přitáhl k sobě v další snaze ho spravit. 

Sun se ještě nestihla vrátit, když do kavárny přišel host. Nad dveřmi se rozezněla zvonkohra a do kavárny vstoupila dívka s krátkými černými vlasy a fialovým melírem. Táhla za sebou obrovský stříbrný kufr, na kterém byla přivázána ještě nějaká taška. Zavřela za sebou dveře a kufr postavila vedle sebe. 

Prohlížela si kavárnu se zvláštním zájmem v očích a až poté si všimla dvou postav, které na ni zvědavě zíraly. Její uvolněný výraz se rázem změnil. Hoseok i Yoongi se okamžitě otočili zpět a potichu si vyměňovali vyděšené pohledy. 

,,Babi?" Zavolala a Hoseok málem spadnul ze své stoličky, když to uslyšel. Podíval se na Yoongiho, který na něj hleděl stejně překvapeně. Netrvalo dlouho, než se ozvalo zběsilé dupání po těch vratkých schodech k Sun do bytu a barmanka roztáhla puntíkatý závěs.

 ,,Seoyoon?" Rozšířila oči poté, co si dívku celou prohlédla a dále už neváhala. Vyběhla z pultu a pořádně ji objala. Její vnučka jí to oplatila jen jednou rukou. 

,,Co tu děláš? Dostala jsi můj dopis?" Ptala se Sun, stále v dívčině zdrženlivém objetí. 

,,Jaký? Babi, dopisy dnes už nikdo neposílá." Konečně se od sebe odtáhly, ale Sun ji ještě pořád držela za paže. 

,,Strýc zemřel." Řekla potichu a moc se snažila, aby ji tahle smutná skutečnost znovu nerozplakala. 

,,Strýček zemřel? Kdy?" Dívčiny oči opět prozkoumaly kavárnu a padly na prázdné křeslo. 

,,Je to pár neděl. Psala jsem i tvému otci, aby přijel na pohřeb, ale nestihl to." Sun ji pohladila po tváři a zahákla jednu svou paži za tu její, mezitím co se vydali k pultu. ,,Byl to ovšem moc krásný obřad. Po dlouhé době jsem viděla všechny tvé bratrance. Už jsou z nich muži, to ti říkám." 

Vyprávěla dál. Dívka postavila svůj kufr k pultu a posadila se vedle Yoongiho. Koutkem oka si ho snažila prohlédnout, ale když si toho blonďák všimnul, rychle otočil hlavu na druhou stranu, kde se pohledem setkal s Hobim. Sin mezitím opět vklouzla za pult a začala šlehat mléko.