Coffee

Just Coffee

Hoseok seděl v křesle před výlohou, venku bylo šedo a ticho. Před malou chvílí začalo sněžit, ale on věděl, že se zítra neprobudí do krásného bílého Soulu. Ráno určitě všechno roztaje. Sun mu dala na stůl skleničku jejího horkého vánočního koňaku, ale barmanka si ani nemohla být jistá, jestli o ní ví.

Když se ani po několika uplynulých minutách nepohnul, sundala si zástěru a sedla si vedle něj. Hobi až tehdy odtrhl zrak od silnice a usmál se na ni.

,,Jak jste si užila Vánoce?" zeptal se. Sun si ho celého prohlédla a nemohla jinak, než si dělat starosti. Hosek vždy holdoval spíše veselejším barvám, ale dnes přišel celý v černém vytahaném oblečení s šedou čepicí naraženou na hlavě.

,,Bylo to skvělé. Řekly jsme mému synovi, že je tu Seoyoon na prázdninách a chtěla ho překvapit. Bylo... to moc hezké," vysvětlila mu. Sun nepamatovala veselejší svátky a dala by cokoliv za to, aby i ti lidé, co jí dělali poslední dobou moc milou společnost, byli šťastní také.

,,A co budete dělat se Seoyoon a její školou?" ptal se dál Hobi, aby Sun přiměl mluvit o čemkoliv jiném, než o něm a Yoongim. Vážně nechtěl slyšet, že není důvod nedát se dohromady. Ona neznala všechny okolnosti a nikdy je znát nebude. Všechno je pro ni jednodušší a to mu věci jen ztěžuje.

Stará barmanka si povzdechla a strčila si pramen vlasů za ucho.

,,Vůbec nevím Hobi. Pochybuji, že by ji vzali zpátky. Bude muset zkusit podat přihlášku někde jinde a velmi šetrně to říci svému otci. Zaplatil za její školné spoustu peněz..."

Hoseok by jí rád nějak pomohl, pravda však byla ta, že neměl jak. Nakonec, říci pravdu mu přišlo jako nejlepší řešení.

Zanedlouho šlo slyšet Seoyoon jak schází schody a mladá dívka brzy vyšla zpoza závěsu v bílé košili, kalhotech a červené zástěře.

,,Dobré ráno," pozdravila ji a Sun rychle vstala, aby jí mohla dát instrukce k dnešnímu dni. Hobi se tedy zase vrátil k zírání z okna a k čekání na někoho, o kom nevěděl, zda se tu ještě vůbec někdy ukáže. Bude sem Hobi vůbec chodit bez Yoongiho? Má to nějaký smysl? A proč je vlastně všechno tak špatně?

Z ničeho nic se z jednoho rohu vynořila malá postava zahalená až po uši do kabátu a šály a Hoseokovo srdce zaplesalo. Celý se opotil, když ten mladý muž otevřel dveře jen aby zjistil, že to ani zdaleka není Yoongi. Vlasy na to měl moc tmavé a oči moc velké.

,,Je tu otevřeno?" ptal se s hlavou ve dveřích a nohou na půl cesty.

,,Ale jistě jen pojďte dál!" volala ho vřele Sun a muž tedy vstoupil. Hoseokův zájem ovšem ztratil už dávno.

Seoyoon si sedla vedle Hobiho, jakoby vůbec nevnímala jeho špatnou náladu a upila ze svého kakaa.

,,Táta se mě pořád ptal na školu," začala, pohled stejně upřený na sníh za okny, jako Hobi, ,, řekla jsem mu, že je všechno skvělý. Vyprávěla jsem mu o mé oblíbené učitelce. Jak mi jdou zkoušky. Bylo to na nic."

,,Vážně si myslíš, že by ti to neodpustil?" zeptal se jí a ona se zasmála.

,,Ne, vzdělání je pro něj všecko," odmlčela se, ,,ale co vy o tom víte. Jste zpěvák."

A s tím se zvedla a odešla. Hoseok ani nenašel sílu se cítit dotčen a tak jen dál zíral.

Dávno pominuly doby, kdy se styděl přemýšlet o tom se s Yoongim držet za ruce a myslet to všelijak, jen ne kamarádsky a všedně. Dnes o tom dokázal přemýšlet, jelikož to bylo přesně to, co chtěl. Jenže teď, když to všechno bylo skoro na dosah ruky, neodvážil se po tom sáhnout.