Coffee

Americano

Až když se z kavárny vracel a ohlížel se na tu dámu jak po něm umývá špinavý hrnek, tak mu došlo jak osamělá musela být.

Další den ani původně ven jít nechtěl, jelikož tam nebylo hezky, ale napadlo ho, že na kávu s sebou by skočit mohl. Chtěl alespoň pozdravit. Třeba bude něco nového.

Jenže... jakoby se na to místě zastavil čas. Muž se díval na černobílý film, chameleon spal a ta stará paní čmárala do papíru, který schovala hned jakmile došel k pultu. Ani tentokrát zvonkohru nad dveřmi neslyšela. Hoseok se začínal bát, že si ho ani nebude pamatovat.

Ovšem když se na něj usmála, hned poznal, že to tak není.

,,Dobré odpoledne, Vám se tu snad zalíbilo."

,,Dost." Přikývl popravdě. Už jen ze zvyku bloumal očima po tabulkách, ale ani dnes tam nebylo nic napsáno.

V ten moment udeřil blesk. Pár chvil na to se ozval hrom a dunivý vítr, který začal lomcovat s okenními tabulkami. Hoseok se otočil, aby zjistil, zda se již stihlo rozpršet. Stihl to jen tak tak.

,,Moje truhlíky," zabědovala žena a už se vydávala ven, aby karafiáty zachránila, než ji Hobi stihl zastavit a sám se ze své židle zvednout.

,,Donesu je," ani nečekal na odpověď. Vítr nabíral takovou rychlost, že přehlušil i dialog v televizi, ale tomu muži to zřejmě nevadilo. Ulice byly prázdné a jen pár novin ze stánku o kus dál se přehnalo po silnici.

Vyšel ven a sám měl problém proti větru vůbec dýchat. Vzal oba truhlíky naráz a jen doufal, že je nerozbije. Snažil se loktem znovu otevřít dveře do obchodu, ale nešlo mu to. Proto bylo štěstí, když k němu přispěchal nějaký muž a dveře mu otevřel.

,,Zalez než začne pršet," řekl ten někdo a netrpělivě podržel dveře dokořán. Hobi ovšem neposlechnul, rázem musel vědět jak ten cizinec vypadá, protože ten hlas vůbec cize nezněl.

Než však stihl otočit hlavou, ho ten muž zatlačil dovnitř a zavřel za sebou dveře. Jediné co Hoseok stihl pochytit byla černá mikina s kapucí, kterou ten dotyčný měl. Karafiáty začínaly už být neúnosné a tak je položil vedle chameleona, kterého neprobudil ani další hlasitý hrom.

Otočil se zrovna ve chvíli, kdy si ten údajný cizinec sundával z hlavy kapuci. Hoseok se nemýlil. Byl to Yoongi. Náhody jsou divná věc.

,,Děkuji vám," začal z legrace. Možná si jeho kamarád ani nevšiml, kdo ten blázen s truhlíky vlastně byl, než ho natlačil do obchodu.

Yoongi mu věnoval jen velmi zběžný pohled a vydal se k baru. Skoro jakoby ho chtěl ignorovat. Jakoby Hobi byl jen květina, která stojí stále ve stejném rohu a není potřeba se nad ní nijak pozastavovat. Zkrátka, nevypadalo to, že by byl jejich setkáním nějak překvapený.

,,Nemáte zač," odvětil a usednul na barovou stoličku.

,,Neznáme se od někud?" zkoušel dál Hoseok ve snaze svého kamaráda obměkčit. Opřel se o pult a pokračoval ve hře, kterou původně začal. Doufal, že tentokrát už mu Yoongi normálně odpoví.

Barmanka před nově příchozího položila hrnek horké kávy, za který jí Yoongi poděkoval, a zase se opřela o pult.

,,To má být špatná balící hláška?" zeptal se naprosto vážně Yoongi a zcela tím Hoseoka zmátl. Ovšem podle jemného cuknutí koutků těsně předtím než se napil, Hobi poznal, že je to nějaký vtip. Hra kterou se Yoongi snaží hrát s vážnou tváří. Musel potlačit vlastní smích.

Stále byl zmatený tím, že aniž by mezi sebou žena a jeho známý neznámý kamarád prohodili jediné slovo, už měl Yoongi dávno objednané a dokonce nalité.