Změnil ses [Dramione]

14. Omráčený Hagrid

„Draco, co se to venku děje?" zeptala se na začátku října Hermiona Draca.

„Něco s Weasleym. Půjdeme se podívat. Chci ho vidět, jak se ponižuje." uchechtl se, a tak se společně vydali na nádvoří. Schválně to obešli, aby nemuseli jít hlavní branou.

„Ale paní ředitelko. Já za nic nemůžu." mluvil Ron na McGonagallovou. Ta ho však okázale ignorovala a jeho názor znát nechtěla.

„Ne?" ptala se i ona. Nikdo nechápal co se děje. Hermiona vyhledala Harryho a zeptala se ho na to.

„Co to má znamenat?"

„Ronald měl plnit školní trest společně s Hagridem, ale místo toho ho omráčil." vysvětlil pohotově Harry.

„Cože! On omráčil Hagrida!" nevěřila vlastním uším Hermiona. Proč by tohle Ronald dělal? Vždyť Hagrid je jejich dlouhodobý přítel.

„Ještě jednou se stane něco podobného, budete okamžitě vyloučen." pronesla jeho rozsudek McGonagallová a hned na to odešla pryč. Ronald tam zůstal nevěřícně stát a ostatní okolo se jen pochechtávali. Po chvíli všichni odešli až na Draca, Hermionu, Harryho, Ginny, Blaise, Pansy, Theodora a Ronalda.

„Co tady ještě chcete!" okřikl je s neskrývanou naštvaností.

„Jak jsi mohl omráčit Hagrida? Je to přítel." nechápala Hermiona a byla hodně zklamaná.

„Já za to nemůžu." vymlouval se hloupě.

„Jasně, vůbec za to nemůžeš." pronesl ironicky Draco a na tváři se mu objevil jeho klasický úšklebek. Potom už radši všichni kromě Ronalda odešli zpět do hradu.

„Jak to mohl udělat Harry?" nechápala Hermiona. Ronovo chování je poslední dobou opravdu divné.

„Netuším, ale už to není ten starý dobrý Ron." povzdechl si vyvolený a společně odešli na hodinu jasnovidectví. S Dracem se jen letmo rozloučila.

„Proč musíme chodit na jasnovidectví." stěžovala si Hermiona. „Vždyť stejně pořád "předpovídáme" velké nebezpečí." dokončila sarkasticky, než vstoupili do učebny, ve které bylo opět nesnesitelné vedro.

---

„Zajdeme se podívat za Hagridem, jak mu je." navrhl Harry po nudné hodině jasnovidectví. Hermiona přikývla, a tak se společně vydali k Hagridově hájence. Přišli před dveře a už uslyšeli hlasitý štěkot Tesáka. Ten pes je snad nesmrtelný.

„Dále." vyzval je Hagrid, a tak vkročili do hájenky. Usedli ke stolečku a on jim jako pokaždé dal čaj a sušenky. Za celé ty roky se jeho kuchařské umění nezlepšilo.

„Jak ti je?" začal opatrně Harry.

„Už je to dobrý, ale od Rona jsem to vážně nečekal." povzdechl si a napil se ze svého hrníčku.

„Proč to vlastně udělal?" vyzvídala dál primuska.

„Měl se mnou školní trest a já mu řekl, že musí uklidit celé nádvoří. On odmítal a nakonec mě jen tak omráčil. Nevím proč." vysvětlil smutně Hagrid a vzal si jednu čokoládovou sušenku. Vypadal dost zhrouceně. Těm dvěma připadal tak, jako v prvním ročníku když musel dát pryč svého dráčka Roberta.
„Já vás nechci vyhazovat, ale chtěl bych být sám." poprosil je, a tak oba vstali a šli zpět do hradu. Hagrida chápali.

„Já se musím zeptat Hermiono. Co máš s Malfoyem." zeptal se Harry když už byli skoro uvnitř.

„Nic s ním nemám Harry!" zalhala trochu naštvaně Hermiona. On to však poznal.

„Nebudu se zlobit."

„Tak dobře, ale nikomu to neříkej, teda kromě Ginny, ta to ví." upozornila ho Hermiona. „Jsme přátelé. Nic víc nic míň. Změnil se. Chová se ke mně hezky. Je mnohem lepší kamarád než Ronald." vysvětlila mu a sklopila pohled k zemi.

„Nevadí mi to. Je to tvůj život." podpořil jí a ona mu byla popravdě vděčná.
„Ale kdyby něco, řekneš mi to." napomenul jí a ona ho objala.

„Můžeš se spolehnout."

---

„Hermiono!" zavolal na ní někdo, když zrovna vycházela z Velké síně. Zrovna šla z večeře a ještě se chystala do knihovny.
Otočila se v půlce kroku a pohlédla na toho, kdo ji volal.

„Co potřebuješ?" zeptala se její kamarádky.

„McGonnagalová ti vyřizuje, že máš sehnat prefekty a máme vymyslet na 31. října nějakou Halloweenskou výzdobu." objasnila jí.

„Dobře. Tak zítra je sobota, takže zítra se stav před naší společenskou místností v pět hodin." řekla jí Hermiona a zamířila hledat ostatní prefekty. Na chodbě však zahlédla Harryho, a tak jí něco napadlo.

„Harry, mohla bych si půjčit tvůj Pobertův plánek? Potřebuji najít ostatní prefekty." poprosila ho Hermiona a on přikývl.

„Chvilku počkej. Za chvíli jsem tady."

---

„Na." podal jí Harry plánek a chystal se k odchodu.

„Děkuji moc a zítra v pět hodin se stav před naší společenskou místnost." oznámila mu ještě rychle, než odešla. Usadila se na výklenku jednoho okna a řekla „Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti." klepala hůlkou na pergamen a už se jí zjevil plánek Bradavic.
„Takže Zabini a Pansy jsou kousek ode mě." uvažovala nahlas Hermiona, ale hned se vydala do oné chodby.

„Zabini, Parkinsonová!" zavolala na ně a oni se k ní otočili čelem.

„Co je Grangerová?" ptala se Pansy s velkou nechutí.

„Zítra v pět hodin před mou a Malfoyovou společenkou." oznámila a už už se měla k odchodu, Zabini ji však zastavil.

„Co máš s Dracem?" zeptal se a ona zůstala stát jako přimražená.

„Nic." odsekla.

„Tak proč se na sebe tak divně koukáte?" vyptávala se teď Pansy.

„Nekoukáme. Za to vy dva ano." uchechtla se.

„My poznáme, když je něco s Dracem." poznamenal Zabini vševědoucně.

„Tak to je super no. Ale mi to říkat nemusíte. Teď už musím s dovolením jít hledat ostatní prefekty." otočila se k nim zády a rychlým krokem se vydala pryč. Po chvilce našla i ostatní prefekty.

---

„Zítra přijdou všichni prefekti k nám v pět hodin." oznámila Dracovi pohotově Hermiona, když došla do jejich společenské místnosti.

„Ale vždyť je sobota." začal odporovat.

„Já vím, ale pracovat musíš i v sobotu." odpověděla mu posměšně a křivě se pousmála.

„Jsi fakt hrozná. Volný den a ty nám zadáš práci." odfrkl si.

„Jednou jsi primus, tak musíš plnit povinnosti." pokáral ho.

„Tak dobře no." souhlasil nakonec. „Proč jsi o našem přátelství řekla Potterovi?" vyzvídal.

„A proč ne? Je mu to jedno. A myslím, že ty jsi to už taky někomu řekl." odsekla.

„No možná Blaisovi." odpověděl zahanbeně.

„Tak vidíš." uchechtla se a odešla do své ložnice.