Změnil ses [Dramione]

22. Hra 1/2

Ráno se Hermiona probudila do krásného slunečného podzimu. Zašla si do koupelny a vykonala ranní hygienu. Také si dala ranní sprchu a poté se oblékla do sportovního oblečení. Dala si na sebe černé sportovní legíny, světle modrou sportovní podprsenku a také světle modrou mikinu. Nemusela se obávat, že by jí byla zima, jelikož dneska bylo obzvlášť teplo. Bylo dvacet stupňů a to je docela dost na to, že je listopad. Také si dala bílé tenisky a následně se vydala do Velké síně. Tam už seděl také Harry a Ginny. Měli téměř celý den volno, teda oni dva. Hermiona musela s Dracem asistovat u stanovišť na dnešní hře. Jejich ročník přijde na řadu až pozdě odpoledne, ale stále bude ještě světlo. Proto dneska museli prváci vstávat brzy, aby se všechno stihlo.

„Ahoj Hermiono, přijdeš dneska po snídani k nám?” zeptal se Harry.

„Harry promiň. Za deset minut začíná hra a já tam musím asistovat, takže dneska to nejde, ale uvidíme se ve čtyři hodiny ano?” zeptala se ještě rychle, jelikož do ruky popadla červené jablko a rychle vyběhla ven na pozemky školy. Tam už postávali všichni profesoři, prváci taktéž Draco. Ten na ní mohl oçi nechat. Ona se na něj od včerejšího incidentu ani nepodívala, ne že by jí vadilo, že jí políbil, ale prostě to nejde. Teda tohle si aspoň myslela. Srdce jí říkalo něco jiného.

„Takže teď už můžeme začít.” prohlásila McGonnagalová, když k nim Hermiona dorazila. „Teď se prosím seskupte do čtveřic, podle toho, jak jste byli rozděleni.” vybídla prváky a v tu chvíli nastal zmatek. Nakonec se však všichni našli.
„Skvělé. Vysvětlím vám pravidla. Budete běhat po vyznačené cestě těmito fáborky.” zvedla nad hlavu červený pruh. „Budete mít celkem čtyři úkoly, které budete muset společně plnit.” prohlásila a pár prváků si odfrklo. Ano i oni jsou drzí.
„A vy dva.” ukázala na primuse. „Budete na stanovišti u lesa.” oznámila jim a následně tam oba dva odešli. Bylo to stanoviště na vědomosti. Asi proto tam dala je dva. Protože Hermiona.

Na stanovišti byly dvě židle a stolek. Tam mají napsané otázky vymyšlené Hermionou. Usedli ke stolku a mlçky čekali na první skupinku prváků. To trapné ticho protnul Draco.

„Vím, že se ti to líbilo.”

„Ne, nelíbilo. ” zalhala.

„Nelži mi, vím to.” neptarně se k ní přisunul a položil ruku na její stehno. Ona se nevědomky nypnula. „Tak vidíš.”

„Draco, já si tím nejsem jistá. Dej mi čas do nového roku.” poprosila ho.

„Tak dobře, ale 31. chci znát pravdu.” napomenul ji a musel se hodně přemáhat, aby to udělal. Dále tam mlčky seděli a čekali na prváky. Za asi deset minut se k nim přivalila první skupina. Celkem jich bylo dvanáct. Byli docela zadýchání a byli to studenti Nebelvíru a Zmijozelu.

„Budete odpovídat na vědomostní otázky.” vysvětlil rychle Draco a Hermiona se dala do otázek.

„Kdo založil Bradavice?” začala Hermiona. Toto je opravdu jednoduché, ale jsou to prváci že?

„Godrik Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru a Salazar Zmijozel.” odpověděla jedna Nebelvírská holčička. Hermiona se v ní trochu viděla. Vypadala, že bude chytrá.

„Správně.” potvrdil Draco.

„Jaké kouzlo vám odemkne dveře?” zeptala se.

„Alohomora” odpověděl tentokrát kluk že Zmijozelu. Draca i Hermionu to trochu udivilo, ale nechali to být.

„Ano.” souhlasil opět Draco.

„Jak se ostatní studenti dopraví do Bradavic?”

„V kočárech, které táhnou testrálové.” odpověděla teď zmijozelská holčička.