Změnil ses [Dramione]

4. Otázky a odpovědi

Po jídle se smutně rozloučila s Ginny a Harrym a nuceně se vydala do druhého patra, kde se měla nacházet komnata primusů. Na otevření bylo potřeba znát heslo, a tak Hermiona řekla „Pomoc každému" ano velice zajímavé heslo, ale ona si ho nevymyslela. Vstoupila dovnitř a naskytl se jí pohled na malou společenskou místnost. Na levé straně místnosti byl krb s několika červeno-černými křesly, na pravé straně byl stůl s osmi židlemi. Na zemi byl červený koberec a na stropě velký lustr. Hned naprosto Hermiona bylo schodiště do ložnic. Vydala se po něm proto nahoru a uviděla dvoje dveře. Na jednich bylo napsané Hermiona Grangerová a na druhých Draco Malfoy. Hermiona doufala, že její pokoj bude zabezpečný stejně, jako ten v nebelvírské věži. Do dívčích pokojů tam nemohli vstoupit kluci, což bylo skvělé. Nikdy se k ní proto Ronald nedobyl.

Hermiona nakonec otevřela dveře a rozzářily se jí oči. V pokoji byla obrovská postel s nebesy, malá knihovnička a krb ve kterém plápolal oheň. Byl to nádherný pokoj a byl sladěn do barev Nebelvíru. Měla také svou vlastní soukromou koupelnu. Po chvilce uslyšela, jak se zavřely dveře, a tak vešla do pokoje a doufala, že to tady funguje jako v Nebelvírských ložnicích. Nic jiného jí nezbývalo.

Ulyšela, jak jde Malfoy po schodech a otevírá dveře jeho pokoje. Najednou si však všimla něčeho na její knihovničce. Byla tam kniha, která hrála všemi barvami. Samozřejmě na nic nečekala a šla se podívat, co to je za knihu. Jakmile jí však vzala do ruky, knihovnička se rozestoupila a ona spatřila Malfoye, jak udiveně kouká na rozestupující se jeho knihovničku. 

„Sakra Grangerová, co kdybych se převlékal!" vyjel na ni okamžitě. A zamračil se na ni.

„Já jsem netušila, že tou knihou se otevírá tajný průchod." odsekla, když si prohlížela jeho pokoj. Měl stejný nábytek, akorát byl v barvách Zmijozelu. Byl tmavší a takový neútulný. V krbu plápolal zelený oheň.

„Co furt koukáš." vyštěkl na ni nechpavě. Měla by už přeci dávno vypadnout a už nikdy se tady neukazovat. Sranda že? 

„Si jen prohlížím tvůj pokoj. Jen aby jsi věděl, mám hezčí." uchechtla se Hermiona a Draco se zamračil. Rychle vyrazil z postele a šel se podívat na pokoj její.

„Neřekl bych, ale proč se hádat o takových hloupostech." nadhodil. Nechtěl si přiznat, že pokoj Hermiony je hezčí a útulnější. 

„Hele, musíme si určit pravidla a primusovské povinnosti, tak abychom se navzájem nezabili ano?" zeptala se ho posměšně Hermiona, protože jí bylo jasné, že dřív nebo později se navzájem zabijou nebo si alespoň ublíží. I kdyby jen pouhými mdlobami.

„Dobře no. Půjdeme dolů, ale první se s dovolením převleču, takže laskavě zavři ty dveře." vyzval ji rázně a ona raději nenamítala. Není moc dobré mu odporovat. Zmijozelský princ, se jí však zázračným způsobem dostal do hlavy. Nechápala.

---

„Sakra trvá ti to déle než Parkinsonové." rýpla si do něj knihomolka, když se Draco po půl hodině uráčil přijít. Je jako ona. Zlý, povýšený, arogantní, ale tak zatraceně hezký. Pomyslela si Mia. Hned na to si za to vynadala. Jak to vůbec uvažuje o svém nepříteli?

„Tak promiň, že chci vypadat, jako člověk." odsekl sarkasticky. Narážel tím však na Hermionu. Ta to pochopila, ale dále to neřešila. Uznala to za vhodné.

„Sepsala jsem pár pravidel." začala Hermiona a podala mu pergamen, na kterém bylo napsáno několik odrážek.

1. Nalézt tomu druhému do pokoje
2. Stýkat se jen když budeme řešit primusovské záležitosti
3. Neurážet se navzájem
4. Vstoupit do SPOŽÚS
5. Nedělat bordel
6. Nekřičet
7. Nevyžadovat úkoly od druhého
8. Pomáhat si
9. Neříkat mi mudlovská šmejdko apod. Ale říkat si jménem
10. Více se poznat