Změnil ses [Dramione]

51. Blaise má pravdu

„Tak ale neuvěříte co jsem dostal!" zvolal Blaise, když se vřítil do komnaty primusů. Ti stále seděli na zemi a tiskli se k sobě. Hermiona konečně přišla na to, co jí řekl Snape. Bylo to asi takto.

Po nějaké té době, co ti dva jen seděli a mlčeli se Draco osmělil a promluvil. „Už jsi přišla na tu Severusovu hádanku?" zeptal se. Hermiona k němu stočila svou pozornost, avšak nepromluvila. Jen němě zakroutila hlavou. No ona na to už vlastně tak trochu přišla,ale nechtěla znít sobecky.

„Hermiono." napomenul ji. Poznal její výrazy a ani tento mu neunikl. Lhala. Poznal to skvěle.

Knihomolka si povzdechla a řekla. „Ostatní říkají, že se mi povedlo neuvěřitelné. Já si to nemyslím. Nemyslím si, že jsem tě změnila já, neboť ke změně jsi musel mít odhodlání. A to odhodlání začíná právě u tebe." odmlčela se. Draco ji pouze sledoval. „Já jsem ti jen ukázala nový smysl života. Dovolím si říct, že jsem tvoje světlo. Jen jsem ti ukázala a probudila v tobě tu dobrou stránku. To se možná také dá považovat za neuvěřitelné. Ale hlavní změna je zkrátka v tobě. Já jsem tě nezměnila. To ty. Změnil ses." dokončila svůj monolog a ještě víc se k Dracovi přitiskla. Blonďák to nechápal. Jeho knihomolka však měla pravdu. Nezměnila ho ona, ale změnil se on sám. Sám a jen díky ní.

Takže nějak takto vypadal jejich rozhovor. Od té doby už zase mlčeli. Nyní už je to tak hodinku a půl.

„Co tady sedíte na zemi a čumíte do blba?" nechápal, když je spatřil. Očekával zde Draca s úsměvem na tváři. A čekal Hermionu, která bude listovat nějakou novou knihou. Nic z toho zde však neviděl. Byli zde jen dvě těla utopené ve svých myšlenkách. „Tak co jste dostali?" vyzvídal.

„Blaisi." oslovila ho Hermiona. Čokoládový Zmijozel k ní hned stočil svůj pohled. On totiž zkoumal věci na podlaze. „Prosím teď ne." vybídla ho a tím mu slušně dala najevo, aby vypadnul. Teď byla prostě jen jejich chvilka. Musí se z toho tak pomalu dostat. Z té náplavy citů.

Had tedy zvážněl a přikývl. Poprvé udělal něco rozumného a odešel. Snad zase nezačne lidí strašit jeho vážností. To se ho pak i lidé bojí.

Nyní nechme pár Dramione osamotě, neboť oni ji teď potřebují a pojďme se mrknout o nějakou tu míli dál. My totiž nezůstaneme v Bradavicích, ale podíváme se do Doupěte. Tam letos vánoční svátky neprobíhají v tak hojném počtu. Spíš jen v klasickém rodinném duchu. Ostatní totiž zahynuli v květnu tohoto roku, když bojovali za to, co je správné.
V Doupěti tedy byli Molly, Artur, Charlie, Bill, Fleury, Ronald, George, Angelina a stavil se i Kingsley. Ten však jen tak na otočku. A abychom nezapomněli, byl zde i malý Teddy Tonks s jeho babičkou Andromedou. Bylo to takové rodinné setkání.

„Proč vlastně nepřijeli ostatní?" zeptala se toho rána Molly Ronalda. Ten se zrovna cpal dýňovými paštičkami.

Ronald dožvýkal a začal mluvit. Tuto otázku čekal a kdyby byl ve Zmijozelu, tak by určitě řekl celou pravdu, ale stále to byli jeho přátelé. „Chtějí strávit co nejdéle času v Bradavicích." odpověděl prostě a opět se věnoval jídlu.

„A proč jsi taky nezůstal tam?" vyzvídala již George. On totiž trochu poznal, že tady něco nesedí. I Ronald si začal uvědomovat, že asi nebude tak dobrý lhář.

„Já chtěl strávit Vánoce s vámi."

„Tak ale dost lhaní Rone." napomenul ho už i Bill. Všichni poznali, že prostě pravdu neříká. „Proč nepřijeli?" vyzvídal dál jeho starší bratr. Nejmladší syn tedy musel s pravdou na stůl.

„Oni se spřátelili s hady a budou mít takovou menší sešlost." vysvětlil prostě. On fakt nechtěl, ale na vybranou neměl. Smutné toď což?
Jeho rodinní příslušníci vyvalilo oči. I Fleur, která to v Bradavicích moc neznala. Věděla však, že Nebelvír je vždy proti Zmijozelu.

Jako první se ozvala hlava rodiny. Tedy taťka Artur. „Oni se spřátelili? Jakože Harry teď táhne s mladým Malfoyem nebo Nottem či Zabinim?" ptal se nevěřícně. V hlase byla i kapka zklamání.

„No on ani ne, ale Hermiona." pronesl tiše. To už nechápal nikdo. Nechápali, jak mohli ti Salazarovi zmetci přijmout mezi sebe mudlorozenou čarodějku. Ještě ke všemu Hermionu Grangerovou.

„C-Cože?" vykoktal George. „Jakože ona se přátelí s Malfoyem?"

Ron si zakryl obličej dlaňemi. „Kěž by jen to." ta slova byla tak normální, ale tak zvláštní. Hlavně v případě těch dvou. V místnosti zavládlo hrobové ticho. Nikdo, ba ani malý Teddy nedutal. Možná jen Andromedě to zase tak zvláštní nepřišlo. Ona věděla, že Draco bude jako Narcissa a nebude takový, jako Lucius. Avšak stále jít to přišlo podivné.

„Ten šmejd!" zaklel George. „Až ho uvidím, tak mu přelámu všechny kosti v těle za to jak Hermionu oblbnul a .." nedořekl, jelikož ho Ronald přerušil.

„Ona ho miluje a myslím, že i on miluje ji." ne že by Malfoye chránil nebo kryl, ale spíš nechtěl způsobit utrpení Hermioně. „Nikdo se do toho nebude montovat a psát Hermioně nebo Malfoyovi jakékoliv dopisy. A to ani Ginn, která také s hadí sektou kámoší." napomenul všechny. I vlastní matku, která by měla napomínat jeho. Teď na tom však nesešlo. Hned po rozhovoru se zrzek zvednul ze židle a odešel zpět do svého pokoje. Zbytek své rodiny nechal v nevědomí a zaražení.

---

„Tak ale pojďte ne?" popoháněl Balise jejich nový gang skládající se jak že lvů tak hadů. „Si myslíte, že tam budou sedět na vždy?" ptal se jich. On jim totiž vykdákal, jako starý kohout, to co viděl. No nikdo mu nevěřil že... Proto všichni šli s ním.
Po nedlouhé době konečně dorazili před společenskou místnost. Zabini hned rozrazil dveře a vpadnul dovnitř. Taktéž i ostatní. No, jenže neviděli to co vidět chtěli. Ti dva už se k soběnetiskli, jako před chvílí, ale Draco se usmíval od ucha k uchu z nových dárků a Hermiona četla novou knihu.

„Neměli náhodu ubrečení sedět na zemi?" ptala se Pansy. Znělo to jako když si malé mudlovské dítě v zoo stěžuje, že zvíře nevypadá tak jak by mělo.

Blaise si prozřel oči, ale nic se nezměnilo. „Ale oni tady fakt seděli." stěžoval si. „Tam u krbu." ukazoval na místo, kde je před chvílí doopravdy viděl.

„Měl by sis pořídit brýle kámo. Nějaké jako má Potter." rýpnul si do něj posměšně Theo a chystal se k tomu, že vyvolenému brýle vezme a dá je Blaisovi, aby lépe viděl. Harry to samozřejmě nedovolil, ale tak logika. On by nic neviděl.

„Kde že jsme měli sedět?" ozvala se Hermiona, jakože o ničem neví.

„Tam u krbu." odpověděla Daphné. Na její odpověď Ann tiše zavrčela jako mladý drak Norbert. Merlin ví, jak se mu daří v Rumunsku... Ale teď kašlem na draka. Nic proti Hagride. Ups.

Draco bohužel zábavu zkazil. On totiž svého kámoše ponižovat nechtěl. Je to poprvé a snad ne naposled, co mu bylo někoho líto. Jakože doopravdy nefalšovaně líto. „Jo seděli jsme tam." odpověděl prostě a teď nikdo nechápal, že byto nakonec přeci jen mohla být pravda.

Hermiona taktéž koukala vyjeveně. Zato však byla ráda za to, že je Dracovi někoho líto. „Ano, Draco má pravdu. Seděli jsme tam, tiskli se k sobě a brečeli." potvrdila to Herm. Té totiž věří všichni. „Ano je to pravda Ginn." zastavila knihomolka svou nejku v přívalu otázek.

Ještě chvíli tam všichni jen stáli a přemýšleli nad tím, jestli to může být doopravdy pravda. No ale jak se přesvědčili tak to pravda je.
„Můžu už vám teda ukázat,co jsem dostal?" zaškemral Zabini. Čtu chvíli se všichni rozesmáli a rozhodli se spolu strávit zbytek dne.