Změnil ses [Dramione]

50. Nový začátek

Konečně je tady 25. prosinec a to znamená, že konečně přišel Santa Claus. Teda samozřejmě, že nepřišel on, ale spíš sovy doručila balíčky, ale chápeme se. Prostě nastala chvíle, na kterou se těší nejen prváci, ale i ti nejstarší. Dárky samozřejmě neopovrhne ani Draco či Hermiona. Pojďme se k nim tedy mrknout.

„Grangerová vstávej!” zavýskal blonďák vesele, hned jak se asi v pět ráno probudil. Nemohl dospat, jak se těšil na dárky. Chová se teď sice jako malý a ne jako ten vážný, vznešený Malfoy v obleku. Každý má však právo na to být aspoň chvíli opět dítětem. Vrátit se do starých dob a zavzpomínat na ty kejkle, které jsme vyváděli.

Hermiona si promnul a oči. „Kolik je hodin.” zažblebtala. Ona totiž byla poněkud unavená. Včera po té skvělé večeři si udělali takovou malou mezikolejní párty, no a bez alkoholu by to holt nešlo. I ona, knihomolka si přihla. Ne nějak extra, ale dobře jí nebylo. Ještě že není jako třeba Ginn. Ta se tak spráskala, až hanba. Co bude dělat 31.?
To je otázka budoucnosti.

„Ale co je nám do toho kolik je hodin? Dárky ne?! Tak poběž.” popadl jí do náruče, jelikož sama by nešla a už se i s ní hnal ze schodů dolů do jejich společenky. Dali si tam malý stromeček, který jim zajistil Hagrid. Teda on zajistil obrovský, ale oni jako zdatní kouzelníci ho zmenšili. Nebudou tady mít tří metrový strom. No ne?

Draco hned popadl první dárek. „Tak já začnu. Potom ty.” rozvrhl to. Hlavně se strašně těšil. Hermioně to bylo naštěstí jedno.
První dáreček byl od... zarazil se. Byl od otce, ale jak mu ho mohl on doručit? No nic. Pustil se do roztrhávání obalu. Pod ním byla černá krabička, asi tak velká, jako jsou ty na hůlky u Ollivandera. Otevřel i tu a úsměv mu z tváře zmizel. Byla tam totiž otcova vycházková hůl. Na co on by ji potřeboval? Ano, jeho otec neuměl dárky darovat, ale tohle?

„Co to je?” zeptala se Hermiona a nahlédla mu přes rameno. Hned na to se hlasitě rozesmála. „No už holt nejsi nejmladší no.” utahovala si z něj a nepřestávala se smát.

Draco nad tím ohrnul nos, a popadl obálku, jež byla součástí dárku. Ten dopis byl od matky.

„Milý Draco.” začal číst nahlas a knihomolka začala vnímat i něco jiného, než její smích. „Už celkem dávno mi tvůj otec nařídil, abych ti jeho vycházkovou hůl jednou dala. Nejlépe, když už nebude hrozit nebezpečí a on sám s námi nebude. No a právě teď nastal ten čas. Lucius nikdy neuměl dárky dávat a ani tento se nepovedl, ale byla bych ráda, kdybys tu hůl měl někde schovanou. A pokud se budeš cítit špatně, vezmi ji a vzpomeň si na časy, kdy tě otec mučil. Vzpomeneš si, že se máš vlastně skvěle.
Měj se v Bradavicích krásně a pozdrav i Hermionu.

Tvoje matka Narcissa

Draco dopis dočetl a vzhlédl k Hermioně.  Ani ona nechtěla věřit tomu, že toto napsala vznešená Narcissa Malfoyová. Že zrovna ona napsala toto o Luciusovi.
Blonďák se tím však nechtěl zabývat, a tak hmátnul po dalším dárku. Potěšilo ho však, že si matka konečně uvědomila, co je otec za člověka.

Za pár chvil už měl dárky rozbaleny. Dostal třeba sadu na čištění koštěte od matky, příručku jak se víc usmívat od Blaise, kterou mimochodem sám napsal. Lektvary pro skvělé lektvaristy od Thea a novou košili od Pansy a kravatu od Ann. Víc toho nepotřeboval. Tyto dárky dostal od svých nejbližších. Coż ho však překvapilo, tak dostal i dáreček od zrzky. Byl to malý zeleno-černý náramek přátelství. To ho vskutku udivilo, ale byl za to vděčný. No a dárek od Hermiony mu chce dát ona sama za chvíli.

Každopádně teď se k rozbalování dárečků dostala i Hermiona. Jako první popadla dárek od Ginn. Opět náramek přátelství. Zeleno-červený. Ona by se vsadila, že Ginn má červeno-žlutý. Ač byl však tento dáreček malý, byl skvělý. Hlavně to nebyla žádná z dalších knih.
Od Harryho však knihu také nedostala. Dostala totiž maličký náramek se zlatonkou. Hned si ho dala na ruku k tomu od Draca. Dále tady byla příručka o tom, jak se stát vtipnější od Blaise. Někdo by to mohl brát jako urážku, že není vtipný, ale Hermioně se to nesmírně líbilo. Od Pansy dostala sukni, od Ann malý přívěšek se lvohadem. Fakt to tak vypadalo. Od George dostala jednu z věcí z jeho krámku, od paní Weasleyové svetr s velkým H. Dokonce od Róna dostala dárek. Byl to přívěšek s jejím jménem. No a dárek dostala i od Thea.  To ji téż udivilo. To dva si zatím k sobě cestu úplně nenašli. Každopádně to byla knížka o lektvarech. Přesněji, lektvary pro každého. Byla za to ráda. Za všechno. Vlastně by však nic nepotřebovala, byla ráda za své přátele a blízké.

„Tak já první.” rozkázal Draco a řekl brunetce, aby si zakryla oči. Ona to také udělala. „Můžeš.” vyzval ji. Ona si tedy oči odkryla a koukala se na obálku před sebou. „Čti” vybídl ji.

Ona tedy začala. „Hermiono, chtěl bych ti s radostí oznámit, že můj tým našel tvé rodiče. Až budeš chtít, společně se stavíme na ministerstvo a ty jim můžeš vrátit paměť. Je jen na tobě kdy to bude. Zkrátka až budeš připravená.” Hermiona dočetla a nemohla uvěřit tomu co četla. Ona prohledala celou Austrálii a nenašla je. Teď když však čte, že je Dracovi lidi našli, byla nesmírně šťastná. „Děkuji.” vyhrkla a vrhla se Dracovi kolem krku. I on jí pevně stisknul.

„Tak teď já.” řekla Herm, když se konečně vzpamatovala a od Draca se odtáhla. Draco přikývl. Hermiona se k němu otočila a ze své taštičky vytáhla krabičku. Blonďák ji přijmul a rozbalil. Naskytl se mu pohled na malý smaragdově zelený deník. Nechápavě k Hermioně vzhlédl.

„Přečti co je uvnitř.” vyzvala ho.

On tedy nalistoval první stránku a začal číst. „Minulost je minulost a změnit se nedá. Těžce se na ní též zapomíná. Hlavně na ty špatné vzpomínky, které se v mysli stále drží. Ale i v tom špatném je něco dobrého. V minulosti jsem tě potkala,v minulosti jsem tě políbila a v minulosti jsem tě milovala. Bez minulosti bychom nebyli tady kde teď. Bez ní bychom nebyli a nemohli vzpomínat. Tento deník slouží nejen k uchování vzpomínek, ale i k novým začátkům. Nezáleží na tom, jaký jsi byl nebo jak jsme se k sobě chovali. Záleží jen a pouze na přítomnosti. Vždy se zkrátka dá začít znovu. A to můžeš přesně tady a teď. Pokus se ve své mysli zakopat ty zlé vzpomínky a vytvořit nové, šťastné. A právě zde můžeš začít. Můžeme začít spolu. Začít psát náš vlastní příběh.
Hlavně si pamatuj. Milovala jsem tě, miluji tě a milovat tě budu, neboť já v nás věřím.”

Draco dočetl a nevěřícně koukal na ten kus textu. Byl tak skromný, ale plný emocí. Byl trochu kostrbatý, ale plný lásky a něhy. Nemohl netušit kdo tento text napsal. Měl slzy nakrajíčku. Nikdy mu nikdo neprokázal tolik lásky. Nikdo, až teď ona. Ta která ho změnila. Ta které se povedlo neuvěřitelné. Už si to uvědomil, ale zatím neměl na to to říct nahlas.
Teď už se však neudržel a slzy si našly cestu ven. Tak dlouho v sobě ten smutek dusil, ale až teď byl ochoten ho propustit ven. Vypustit ho a už ho do sebe nikdy nevpustit. Neboť můžete začít kdykoliv znova. No a on začíná právě teď a tady. Tady na podlaze ve společenské místnosti tisknouc se k Hermioně. Ta ho držela stejně pevně a plakala s ním. I ona propustila svůj smutek. Smutek, který v sobě držela už od května tohoto roku. Draco si dnes do paměti vryl to jediné a velmi podstatné. Milovala jsem tě, miluji tě a milovat tě budu, neboť já v nás věřím.