Změnil ses [Dramione]

57. Trénink

„Co koukáte?" ptal se Draco všech okolo, jelikož na něj stále koukali. Já osobně se jim však taky nedivím a na Malfoye civím úplně stejně. Prostě... Že by týpek jako je on dokázal mít tak silné a zároveň dobré vzpomínky jako my? Tím teď nic proti němu, ale snad chápete.

První se ke slovu zmohl Ron. „J-jak jsi t-to do t-trolí zadnice do-dokázal?" vykoktal ze sebe obtížně, avšak srozumitelně.

„Víš Wealsey. I já můžu mít dobré vzpomínky." vysvětlil prostě, povýšeně, protože mu dělalo sakra dobře, když byl středem pozornosti on a ne Potter. Ten mimochodem pořád koukal jako kdyby opravdu viděl Voldemorta zkříženého s hrabákem.

„Draco!" zavolal na něho najednou někdo zpoza jeho zad. Byl to Cory, kapitán zmijozelského famfrpálového týmu. „Proč chceš sakra hrát teď s Nebelvírem?" nechápal.

„Ber to jako trénink." odpověděl prostě a zahleděl se na oblohu, z které se začali snášet i ostatní jeho spoluhráči. „Ani nesesedejte z košťat! Jdeme hned hrát!" zaburácel na ně primus okamžitě a sám se vznesl vysoko do vzduchu. Hermiona už dávno odešla na tribunu. Ne však k nebelvírským, nýbrž zmijozelským. Přesněji si přisedla k Theovi a Daphné, kteří si toto utkání taktèž nemohli nechat ujít. Ikdyž tady byla Ann...
Toto téma, ale zahoďme za hlavu a jdeme na hru.

„Ještě počkat!" zakřičel již z amogu probuzený Harry. „Chybí nám Jimmy, Ritchie a Demelza. S vámi prý jen tak hrát nebudou." objasnil.

Promluvil Bloomfield. „Tak si vezmi Grangerovou, Logbottoma a Patilovou." nadhodil ten nejhorší nápad. Všichni jmenovaní totiž byli antitalenti na famfrpál.

„Tak to ne." obořil se Harry. „Bereme Seamuse, George." který se zde dnes výjimečně stavil za profesorkou McGonagallovou, kdoví proč. „A Romildu." ukázal na černovlasou dívku, jež o něj měla zájem. Ale což. Na náboru byla a celkem jí to šlo, tak ji teď využije.

„Nemůžeš si vžít George!" nesouhlasil Draco a ani si neuvědomil, že mu řekl jménem. Co už.

Harry se zašklebil. „Ale můžu." ujistil ho povýšeně a na svém Kulovém Blesku vzlétl vzhůru na předepsané místo. Malfoy se naštvaností skoro uškvařil, ale nakonec to po Potterovi zopakoval.

Dnešním komentátorem byl zvolen Theo, protože nikdo jiný na to nebyl vhodný. Pansy, která taktéž přišla byla stále celá zhroucená, takže by to nedokázala. Jen hleděla do blba a sem tam vyhlédla k jasné obloze.

„Dobře dobře, dneska je to trochu netradiční trénink. Zahrajeme si jako obvykle a utká se upravený Nebelvír proti hvězdnému Zmijozelu!„ zaburácel Theo kouzlem sesíleným hlasem. Všichni již byli na svých místech a utkání mohlo začít.

„Míče jsou vypuštěný do vzduchu a hra začíná. Camrálu se okamžitě ujímá Weasleyová, ale hned už ho má Zabini. Ten se rychlostí blesku řítí k brankám AAA je to gól vážení. Weasleymu se camrál nepodařilo chytit a Zmijozel vede 10:0." komentoval utkání chytrý had a hra byla velmi akční.

Hermiona celou tu dobu sledovala pouze toho jejího primuse, jak z oblohy vyhlíží tu malou zlatou potvoru, která ne a ne se objevit. Taktéž i Harry, který však mimo jiné pokukoval po hráčích. Přece jen je to trénink.

„Weasleyová se ujímá míče a letí jako o závod, ale pozor vážení. Zabini míč přebral a už je to 20:0 pro Zmijozel." komentoval Theo dále. Pansy sebou při vyřknutí Blaisova jména lehce cukla, ale dále nedala nic znát.

---

„Tak a je to 50:30 pro Zmijozel!. A pozor, co to vidím? Harry Potter se prudce řítí k zemi a Draco je hned za ním." zlatonka se konečně objevila a za stavu 50:30 se oba chytači řítili střemhlav dolů. „A už jsme skoro u země a je to dobrý, oba chytači to vybrali a nyní tu zlatou mrchu pronásledují těsně nad hřištěm. Síly jsou vyrovnané, ale. Do trolí prdele Draco! Měl jsi tu potvoru chytit dříve než Potter! Ne druhý!" zakřičel North okamžitě na Malfoye, když se Harry zmocnil zlatonky. Hermiona se však pouze usmála a nejásala tak, jako její spolukolejníci. Výhru přála Dracovi.

„Dobrá hra Pottere." potřásl si dole primus s kapitánem rukou. „Ale na zápase tě porazím." pronesl a vzlétl vzhůru ke své drahé polovičce. Harry na něj stihl ukázat dosti nevhodné gesto, ale Malfoy už se stejně neotáčel.

„Tak a teď se můžeme proletět." poznamenal ještě celý zřícený ze "zápasu".

„Jindy." odpověděla prostě Herm a vybídla primuse, aby se posadil vedle ní. „Jak ses naučil Patronovo zaklínadlo?" vyhrkla hned, jelikož nad tím přemýšlela celou dobu.

„Po večerech jsem chodil na astronomickou věž a učil se." vysvětlil a ke své drahé polovičce se přitulil, co jen to šlo. „A víš díky komu jsem to dokázal?" optal se tiše a zcela unaveně.

„Díky matce a Severusovi?" tipla si.

„Ne Hermiono. Jen a pouze díky tobě. To ty jsi mi dala ty dobrou vzpomínku, díky které jsem patrona dokázal vyčarovat." vysvětlil a vtiskl primusce pusu na čelo. Ta se neubránila úsměvu.

„A víš co značí bílá holubice?" ptala se teď na oplátku ona. Draco jen zakroutil hlavou. „Vyjadřuje čistotu, která se v tobě dokázala povzbudit." odmlčela se, aby našla vhodná slova a pokračovala. „Ještě celkem nedávno bys Harrymu jednu vrazil, kdyby vyhrál on a ne ty, ale teď." usmála se. „Jsem za tebe šťastná Malfoyi." pronesla upřímně.

„Děkuji Grangerová." poděkoval šarmantně a i on se musel usmál od ucha k uchu. Ano, tady to se na něm téměř nevidí, ale jak už dávno víme. Hermiona ho změnila k nepoznání.

Omlouvám se vám za dlouhou pauzu, ale já teď prostě nemám dost času na to vše stíhat.

Dneska tedy přidávám kratší kapitolku a slibuju vám, že příště už bude delší.