Změnil ses [Dramione]

12. Konec kamarádství

Ráno bylo pro Hermionu peklem. Bolela jí hlava a bylo jí špatně. Každou chvíli byla v koupelně. Ještěže je neděle.

„Vypij to" přikázal jí Draco, který se zrovna objevil v jejím pokoji. Tázavě se na něj podívala. „Lektvar proti kocovině." vysvětlil. Ona neváhala a lektvar kopla do sebe. Hned se jí udělalo dobře a ona byla opět plná energie. Ze včerejšího večera si nic nepamatovala. Akorát to, že ušla dole na gauči.

„Ty jsi mě sem donesl?" zeptala se náhle.

„Jo. Nedokázala ses udržet na nohou a na té pohovce dole bys byla celá rozlámaná." vysvětlil jí. Ona chápavě a zároveň děkovně kývla hlavou.

„Kolik je hodin?" vyhrkla najednou.

„Za chvilku bude oběd." odpověděl prostě. „Pojď." vybídl jí a společně se vydali ze společenské místnosti na oběd. Ve Velké síni už sedělo několik studentů a mezi nimi byli i přátelé našich dvou hrdinů.

---

„Kde jsi včera celý den byla?!" vyhrkla naštvaně Ginny, když Hermiona usedla ke stolu.

„Byla jsem se projít a potom jsem dělala primusovské povinnosti. No a pak jsem se začetla a usla jsem pozdě v noci. Proto jsem nebyla na snídani." vysvětlila z poloviny pravdivě a z poloviny zalhala. Letmo přitom pohlédla ke zmijozelskému stolu. Draco na tom očividně byl podobně.

„Aha, jen je to divné." myslel nahlas Ron.

„Tobě to může být úplně jedno. Včera jsi mě zase totálně vytočil, tak se laskavě nestarej o můj život!" zakřičela na něj a on se trochu zděsil. Zbytek oběda už mlčeli. Jakmile Hermiona dojedla poslední sousto, rychlostí Nimbusu 2000 vyběhla ze síně. Více času už s Ronaldem trávit nechtěla. Byla na něj opět naštvaná. Pořád se jí sere do života.

---

„Kde jsi včera byl!?" vyjekl na něj Blaise jakmile Draco usedl ke stolu. Vyjeveně se na něj podíval, ale hned na to odpověděl.

„Byl jsem se projít a potom jsme s Grangerovou museli plnit primusovské povinnosti. No a potom jsem usnul." zalhal na konci.

„Určitě jsi usnul s Grangerovou co?" vyzvídala ho potutelně.

„Ne. Usnul jsem sám ve své posteli. Kdo by spal s Grangerovou?" řekl chladně a při tom začal jíst svůj oběd.

„Já bych se s ní vyspal. Je přece nejžádanější holka na škole no ne?" pronesl Blaise a Draco musel zatnout zuby, aby ho neprobodl vidličkou. Vařila se v něm krev. Na povrch však nedal nic znát. Rychle dojedl svůj oběd a vyšel ven ze síně.

---

„Měli bychom McGonagallové odnést ty seznamy skupinek a aktivit. Akorát pro nás musí nějaké vymyslet, abychom nevěděli, co tam bude." vybídl Draco doposud naštvanou Hermionu. Ve Velké síni viděl, jak na Weasleyho řve.

„Dobře." odpověděla jednoslovně a oba se vydali do ředitelny.

---

„Hejno švábů." řekla Hermiona heslo a objevilo se schodiště do ředitelny. Vyšli nahoru a Draco zaklepal. „Dále" ozvalo se a oni vstoupili dovnitř.

„Dobrý den, paní ředitelko." pozdravila ji Hermiona a podala jí osm popsaných pergamenů.

„Vymysleli jsme, že skupinky budou běhat po různých stanovištích a budou plnit úkoly. Některé budou s hůlkama, některé bez. Akorát pro nás, sedmý ročník musíte vymyslet aktivity vy, abychom my nevěděli, co nás čeká." vysvětlil zkráceně Draco a ředitelka pokrývala hlavou.

„Děkuji. Určitě nějaké aktivity vymyslím. A oznamte to prosím škole. Bude se to konat na začátku listopadu. Skupinky budou mít vyvěšené na nástěnce dole u Velké síně." oznámila jim a už je hnala ven z ředitelny.

„Běž napřed za chvilku přijdu. Chci jít ještě za Ginny a Harrym." vybídla Draca Hermiona a tak se Draco neochotně vydal zpět do jejich společenky.

---

Celou cestu sledoval oči hada na prstenu. Stále byly zelené, ale když už byl skoro u jejich společenky, oči zčernaly. Do Draca hrklo. Rychle se rozběhl zpět na místo, kde se s Hermionou rozdělili.
Doběhl tam a spatřil Hermionu, která je přišpendlená na zdi, kope nohama a snaží se od sebe odstrčit Weasleyho, který ji vášnivě líbal. Draco na nic nečekal a vrhnul se k němu.

„Ty idiote!" vykřikl a odtrhl ho od Hermiony. Byl to sice jeho kámoš, ale na onu knihomolku sahat nebude.

„Tak přece jen spolu něco máte." ušklíbl se pobaveně.

„Nic spolu nemáme. Jsme přátelé." procedila skrz zuby Draco.

„S výhodama?" ptal se zrzek pobaveně. Očividně mu bylo úplně jedno, že na něj Draco míří hůlkou. Hermiona jen udýchaně přihlížela.

„Normální kamarádi! Nic víc nic míň." pronesl chladně zmijozel a stále na něj mířil hůlkou.

„Draco nech ho. On za to nestojí." prosila ho Hermiona a tak nakonec blonďák přece jen hůlku sklopil.

„Jsi hrozná mrcha. Lezeš za tímhle hadem a neuvědomuješ si, že kolem sebe máš mnoho lepších!" řval na ni a Draco se krotil, aby na něj neseslal Avadu.

„Jsme kamarádi Rone! Nám dvěma to spolu neklapalo a tobě šlo jen o tamto. Proto než k tomu došlo jsem se s tebou rozešla. Nebyl jsi se mnou kvůli ničemu jinému. A ten tvůj pitomý dárek, co jsi mi dal už jsi mi dával před dvěma lety. Radši vypadni." dokončila svůj monolog Hermiona a v očích neměla ani jednu jiskřičku. On se nehnul.

„Neříkala ať vypadneš!" okřikl ho znova Draco a tentokrát však odešel. Nezapomněl na ně však ještě křiknout, „Měl jsi jít do Azkabanu jako tvůj otec. Nejsi nic jiného než špinavý Smrtijed! A ty, ty jsi jen pouhá mrcha!"

Hermiona se svezla k zemi a plně se rozbrečela. Draco si k ní pohotově klekl a obejmul jí. Ona mu objetí opětovala.

„Neplakej. On za to nestojí." utišoval jí a trochu to pomohlo.

„Děkuji." poděkovala a chytla ho ještě pevněji.

„Šššš. To bude dobré." uklidňoval jí a po krátké době se mu to povedlo. Hermiona si otřela slzy a vzchopila se.

„Máš pravdu. Nestojí mi za to." pronesla rázně a hned na to se společně vydali do Velké síně, aby se navečeřeli a oznámili jim tu novinku o hře.

---

Hermiona si odkašlala a vykřikla, „2. listopadu se bude konat taková hra pro zlepšení mezikolejních vztahů. Každý ročník bude mít úkoly na stanovištích jiné. Budete běhat a hůlky budete používat jen, když vás k tomu někdo na stanovišti vyzve. Skupiny jsou rozděleny po čtyřech. Vždy dva zmijozelští a dva nebelvírští nebo dva mrzimorští a dva havraspárští. Je však možné, že to je i jinak. S kým jste ve skupince budete mít napsané na nástěnce před Velkou síní. Přeji dobrou chuť." dokončila svůj menší proslov Hermiona a hned na to odešla k nebelvírskému stolu.

„Co to je za hru?" vyptávala se hned Ginn. Ron jim očividně nic neřekl, i když Ginny to ví.

„Uvidíš."

„A s kým jsem?"

„Se Zabinim, Nottem a Parvati." odpověděla Hermiona. Toto přece říct může.

„Cože!" vyyhrkla, ale na to už Hermiona nereagovala.

„A já jsem s kým?" zajímal se i Harry.

„Se mnou, Parkinsonovou a Malfoyem." řekla prostě a nabrala si jídlo na talíř.

„S Malfoyem! Proč?"

„Je to pro lepší mezikolejních vztahy." vysvětlila Hermiona. V klidu si snědla večeři a na Ronalda se ani očkem nepodívala. To, co jí udělal dnes mu nikdy neodpustí.