Změnil ses [Dramione]

26. Vyzvídání

Na snídani si to Ginny naťapkala tak, jako kdyby se včera nic nestalo. Na tváři měla úsměv, kterým obdařovala snad všechny.  Hermiona i Harry na ni s obdivem koukali. Harry totiž vypadal dost špatně. Kruhy pod očima, bledá tvář, rozcuchané vlasy. Takto by se dal chlapec, který dvakrát přežil popsat. No, vypadali hodně odlišně. Jako včera seděli co nejdál od sebe a Ron to vśechno pozoroval s otevřenou pusou.

Nechme však už bývalý Hinny pár a podívejme se, jak to vlastně teď je s Dracem a Hermionou. Zatím si tedy nestihli říct, co mezi nimi je, ale asi to ani jeden neví.

„Proč jsi včera seděla se zrzkou?” zeptal se po chvilce mlčení Blaise. Dost ho to zajímalo, ale to je očividné.

Hermiona vzhlédla k němu od svého talíře. „Potřebovala jsem s ní něco vyřešit.” odpověděla pravdivě, ale ne detailně. Přece nechtěla, aby všichni do jednoho věděli, že se slavný Hinny pár rozešel.
Dále už naši pěti člennou skupinku opět pohltilo ticho. To však po chvilce protnul Theo. Ten doposud nikdy v Hermionině přítomnosti moc nemluvil.

„Hermiono, mohla bys mi jen třeba dneska odpoledne vysvětlit něco ze studia mudlů?” zeptal se. Ano i Theo - zmijozelský myslitel - potřebuje pomoct.

„Jo, klidně. V pět buď před naší společenkou.” svolila Hermiona a rychle do sebe naházela zbytek míchaných vajec. Spěchala totiž na bylinkářství. Tentokrát ho měli výjimečně s Mrzimorem. Výjimečně, protože letos měli jinak asi všechny hodiny se Zmijozelem. Teda až na nepovinný předmět věštění z čísel. To je s Havraspárem.

---

„Ahoj Theo, pojď dovnitř.” vyzvala Hermiona Thea, který už čekal přede dveřmi. Vstoupili dovnitř a usadili se na pohovku ve společence. Společnost jim dělal i Draco. Nesmí chybět že?
„Tak co potřebuješ vysvětlit?” zeptala se Hermiona mile. Theo jí byl hodně sympatický a byl taková mužská podoba jí samé.

„No, vlastně jsem se tě chtěl jen na něco zeptat.” oznámil jí. My se však to, co s ní chtěl probrat dozvíme za chvilku. Nyní se mrkneme do sklepení ke dvěma hadům. Přesněji k Blaisovi a Pansy.

„Myslíš, že z ní něco vytáhne? Přece jen se spolu zatím moc nebavili.” zeptala se Pansy Blaise. Původně chtěla jít Hermionu vyzvídat ona sama, ale Blaise rozhodl, že půjde Theo. A proč se vlastně nezeptají Draca? No, z něj by asi nic nedostali, protože není dvakrát sdílný člověk.

„Pevně v to doufám. Musíme přece zjistit, co se mezi ní a Dracem děje. Potom jim třeba můžeme pomoct.” odpověděl zadumaně Blaise.

„V co pevně doufáš?” ozval se dívčí hlas.

„Do toho ti nic není Clarkeová.” odsekla Pansy. Tuto Zmijozelku nikdy moc nemusela, ale co se dá holt dělat. Celé roky se s Thepandrablou snaží sblížit. Moc se jí to teda nedaří. A navíc, kamarádí se s Dracem a aby Pansy řekla pravdu, trochu na ni žárlí. Bojí se, že ona bude lepší kamarádka Draca, než ona sama.

„Nač ta ironie Pansy?” zeptala se jí kausavě. Ne, že by Ann byla nějak zlá nebo tak, ale když s ní někdo jedná tak, jako teď Pansy, chová se tak i ona k tomu druhému.

„Ale jen tak borůvko.” ano Pansy ji tak přezdívala. Měla totiž konečky vlasů modré. Jinak abychom si Anne Clarkeovou trochu popsali. Je to o rok mladší holka než je ročník Draca, Harryho, atd. Na vzrůstu toho teda moc nepobrala. Měří jen 158 cm, což je docela málo. Její tvář většinou zdobí kamenná maska, ale když je s lidmi, kterým věří, sundá ji. No, má modré oči, bledou tvář, špičatou bradu a světle hnědé vlasy s modrými konečky, jak už bylo řečeno. No, dost se podobala Dracovi.

„Neříkej mi borůvko mopsíku!” oplatila jí úder Ann.

„Ale notak děvčata. Snad se mi tady nepoperete. Jinak borůvko, řešíme takovou osobní věc, nic pro tebe, takže prosím odejdi.” vyzval ji Blaise, který tomu všemu zatím jen přihlížel. Ann naštvaně zafuněla a odcupitala do svého pokoje.

„Ta holka je fajn, ale někdy mi fakt leze krkem.” prohlásila Pansy, ale dál už Anne Clarkeovou neřešili. Začali opět probírat Draca a Hermionu. To už nás ale nezajímá. Musíme se vrátit k Theovi, Hermioně a Dracovi.

„Aha a co?” zeptala se krapet zaraženě lvice. Očekávala učení a ne nějaké mluvení o ani neví o čem. No prostě byla zklamaná.

Theo si povzdechl. „Ce je mezi tebou a tebou.” prstem ukázal první na Hermionu a potom na blonďáka. Oni vśak také neznali odpověď. Neví jestli jsou spolu nebo co šatně jsou. Nestihli si to ujasnit.

„No, my vlastně sami nevíme.” odpověděla pravdivě Hermiona.

„Aha.”

„Jo asi nás něco k sobě táhne a víme to oba moc dobře, ale ... prostě nevíme, jak by se náš vztah nad nazvat. Hlavně o tom nikomu neříkej. Teda kromě Blaise a Pansy. Ti tě sem určitě poslali, že ano?” Theo přikývl. Nechápal, jak na to Hermiona přišla, ale je to celkem logické.

„Toho se nemusíte bát.” ujistil je. Draco nebyl dvakrát šťastný, že mu to Hermiona řekla, ale co se dá dělat, stejně by na to dřív nebo později jeho přátelé přišli. No, aspoň mu kdyžtak pomůžou.
„Jinak jestli chcete, můžete jít se mnou za Pansy, Blaisem a borůvkou.” navrhl Theo a Hermiona se zatvářil a nechápavě. Kdo je sakra borůvka? Pomyslela si v duchu.
„Borůvka je Ann.” objasnil Theo. Jako kdyby jí četl myšlenky. „Půjdete teda?”
Hermiona i Draco přikývli, a tak se oba dva vydali s Theem do sklepení. Došli před kamennou zeď, která byla průchod do jejich společenky. Hermiona byla trochu nervózní. Přece jen, lvice v hadím sídle? No nevim nevim.

„Nebuď nervózní.” upozornil ji blonďák a Hermionu upřímně překvapilo, že to zjistil. Dneska jí asi všichni čtou myšlenky. U Draca by se ani nedivila. Má takové tušení, že je nitrozpytec, takže by se jí do hlavy hravě dostal.

„Zmijozel vždy vítězí.” pronesl heslo a kamenná zeď se rozestoupila.

„Jako vážně? Tohle heslo jsme měli minulý týden, akorát že s Nebelvírem.” ano, v Bradavicích jsou velice originální hesla. Dále to už neřešili, jelikož vstoupili do společenky, kde sedělo několik hadů. Všechny pohledy se stoçily k Hermioně. Ta okamžitě zrudla jako rajče. Není ráda středem pozornosti.

„Co ona tady dělá?” zeptal se jeden had. Asi z šestého ročníku.

„Jo jako, ať ta mudlovská šmejdka vypadne!” vykřikl někdo další. V tu ránu se k němu rozešla Pansy, Blaise, Theo, Draco a dokonce i Ann. I ona chránila Hermionu. Ostatním to bylo tak nějak jedno, že tady je.

„Takhle už ji nikdy nenazveš a hned teď se omluvíš!” procedila skrz zuby Draco.

„Ještě nedávno jsi ji tak nazýval taky.” odpověděl na svou obranu. To už Draco nevydržel a jednu mu prostě ubalil. Zasloužil si to, no ne?

„Vsichni se k Hermioně budete chovat hezky!” přikázala jim Pansy a vybídla Hermionu, aby se šla posadit k ní na jednu z kožených pohovek.

„Děkuji.” špitla k Dracovi, když si k ní přisedl. On se na ni nepatrně pousmál. Chvilku tam jen tak pitomě mlčeli. Hermiona nenápadně sledovala Thea. Ne, že by se jí líbil, ale jemu se očividně líbí borůvka. Pořád po ní pokukoval.

„Tak, co mezi vámi je?” protla trapné ticho Pansy. Ano, zeptala se i před Ann, ale ta holka byla v pohodě a byla to Dracova dobrá kamarádka.

„Oni sami neví.” odpověděla ně Theo, který to samozřejmě věděl.

„Měli byste si to ujasnit. Všichni vidí, teda aspoň já Pansy, Theo a asi taky tadyhle borůvka, že vás k sobě něco tahne.” prohlásil Blaise. Měl pravdu. Zase trapné ticho. To však protnula kupodivu Ann, která započala novou konverzaci. A tak 4. listopadu započalo nové.přátelství.