Změnil ses [Dramione]

1. Příčná ulice

„Hermiono, tak pojď už.” křičela na Hermionu Ginny, aby už konečně šla do obývacího pokoje, jelikož musí do Příčné ulice pro potřebné věci do školy. Konečně se po dlouhém roce Hermiona do Bradavic vrátí. Tak moc jí chybí ty dny, kdy s Harrym a Ronem ve společenské místnosti vymýšleli samé kravinky. Teda spíš Harry a Ron. Hermiona nad tím vždy jen kroutila hlavou a kluky napomínala. Zkrátka jí Bradavice chyběly samy o sobě. Prasinky, vyučování, knihovna a dokonce i přestřelky se Zmijozelem jí scházely.

„Už jdu!” zakřičela i Hermiona na Ginny a seběhla dolů, kde už čekal i Harry a Ron, který se na ni díval opovrživým pohledem. Nedávno se totiž rozešli. Nebo lépe řečeno se s ním rozešla Hermiona. Neklapalo jim to a i on to moc dobře věděl. Poslední dobou se jí proto vyhýbal. Dále tady byl pan Weasley a paní Weasleyová. Ona se nahoře ztratila ve svých myšlenkách, a tak úplně zapomněla na to, že musí do Příčné ulice. Má obavy z toho, že tam bude i Draco Malfoy. Jejich obávaný nepřítel. Ještě zítra musí jít Harry svědčit o jeho vinně nebo nevinně. Bohužel u toho musí být i ona. Vůbec se jí tam nechtělo, ale co jí zbývalo. Ona osobně si myslí, že je Malfoy nevinný, i když se podílel na smrti Brumbála a byl Smrtijedem, ale zachránil Harrymu dvakrát život, takže by měl být nevinný.

„Kdo jde první?” zeptal se pan Weasley všech přítomných v pokoji. Na Příčnou ulici se dostanou, jako každoročně letaxem. Jelikož se nikdo nehlásil, tak Hermiona sice velice neochotně šla první.

Vstoupila do krbu. „Příčná ulice.” vyslovila odhodlaně a prášek z ruky hodila na zem. Ocitla se v zelených plamenech, ale za malou chvilku už se ocitla v krbu na příčně ulici. Naposledy tady byla v šestém ročníku a to to tady vypadalo opravdu zanedbaně. Teď je to úplný opak. Všechno tady žije a obchůdky jsou nově spravené. Ollivander už opět v poklidu prodává hůlky novým prvákům a prostě všechny obchody působí vesele. Rozhodla se, že tady u krbu na ostatní počká. Stála tady už docela dlouho, ale nikde nikdo. Asi nějaké nedorozumění řekla si.

„Grangerová se nám vrací do Bradavic jo?” zeptal se někdo posměšným hlasem a ona ho hned poznala. Je to Malfoy. Ten, kvůli kterému se obává jet do Bradavic. Ten kvůli kterému zemřel Brumbál, ten který jim se svou partičku odjakživa dělal ze života peklo.

„Docela mě překvapuje, že se ty bývalý Smrtijed vracíš do Bradavic.” odsekla chladně a při tom se mu ani jednou nepodívala do očí. Vycítila tu nepatrnou změnu emocí v něm samém.

Už už se chystal něco namítnout, ale v tom se ze zelených plamenů vynořil sám Harry Potter a tak Malfoy rychle odkráčel pryč. Pořád stejný zbabělec pomyslela si Hermiona, když viděla jak Malfoy rychlým krokem zahnul za roh ulice. Do meziuličky mezi Příčnou a Obrtlou. Asi se vrací ke svým.

Chlapec se tím směrem podíval. „On je tu taky?” zeptal se opovržlivým hlasem Harry. Očividně z toho nebyl moc rád, protože díky tomu oba zjistili, že se Malfoy nejspíš také vrací do Bradavic. Není to však tak jisté. Zítra ho čeká soud, takže ho ještě můžou zavřít do Azkabanu, ale to bude záležet hlavně na Harrym. Hermiona u toho bude muset být bohužel přítomna také. Jako svědkyně nebo co. Ale to už víme.

„Jo je tady taky.” špitla Hermiona. Harrymu samozřejmě neřekla, že už si do ní stačil rýpnout. Nechce mu přece přidělávat starosti. On by se ještě k tomu strašně naštval a zítra by kvůli něho odešel Malfoy místo do Bradavic, do Azkabanu. Mohl by si třeba s sebou vzít nějaké knihy a učit se v cele. To by však úplně neprošlo.

---

„Tak jsme všichni.” pousmála se paní Weasleyová. Je to milá žena. Hermiona i Harry ji mají moc rádi. Oba dva jí považují za svou druhou matku, ale i přes to jí vykají. 

„Já, Hermiona a Harry půjdeme ke Gringotovým a vybereme si nějaké peníze. Vy tady zatím počkejte. Artur musí jít ještě něco zařídit, takže vy dva se ani nehněte.” napomenula je Molly a ona, Hermiona a Harry se vydali k bance.

„Nejsme malí mami.” slyšela ještě Hermiona Ginny, ale nijak to neřešila. Ostatně měla pravdu. Molly občas přeháněla. Teda spíš vždycky.

Blížili se pomalu k bance a Hermioně se vybavila vzpomínka na to, když tady byla naposledy. Tenkrát museli s Harrym a Ronem do trezoru Bellatrix, aby "ukradli" viteál. V ten den z banky odlétli na drakovi. Nad tím se Hermiona musela jen pousmát. Byl to vážně šílený nápad, ale i on je dokázal zachránit.

---

„Máme všechno?” ptala se Ginny, když už se chystali k odchodu. Všichni přikývli, až na Hermionu.

„No, já jsem si chtěla koupit sovu.” špitla skoro neslyšně, jako nějaká malá stydlivá holka a ne jako nebojácná Hermiona Grangerová.

„Dobře, počkáme tady na tebe.” oznámil jí s úsměvem Harry. Hermiona mu úsměv nuceně oplatila. Netušila co se s ní stalo, že se za krátkou chvíli, tak změnilo její chování. Sama to nechápala, ale trochu tušila. Vešla do obchůdku s kouzelnými tvory. Bylo tady spoustu lidí, jako v minulých letech. Byl to asi nejoblíbenější obchod tady na Příčné ulici. Hermiona se prodrala davem lidí k oddělení se sovami. Prohlížela si je, ale nakonec se jí zalíbila jen jediná. Byla to sova pálená a strašně moc se podobala Hedvice. Bývalé sově Harryho. Ta bohužel minulý rok zemřela jednou z kleteb, které se nepromíjejí. Sovička byla v kleci, a tak popadla klec a vydala se k pultu, aby zaplatila.

„To co jsi mi před třemi hodinami řekla jsi přehnala.” zašeptal jí někdo těsně u hlavy a ona moc dobře věděla, kdo to řekl. Prudce se otočila, ale nikdo tam nestál. Musela si však přiznat, že to přehnala. Malfoy přece nikdy Smrtijdem být nechtěl.

---

Hermiona se vracela zpět k Weasleyovým a Harrymu, aby se mohli přemístit zpět do Doupěte. Když už byla skoro u nich, všechny pohledy se stočily k sově. V Harryho očích Hermiona viděla bolest. Dala by Ronovi ruku do ohně za to, že se Harryho oči zaleskly slzami. Vybavila se mu vzpomínka na to, jak přesně před ním Hedvika zemřela rukou jednoho ze Smrtijedů. Moc mi chyběla.

„Jak se bude jmenovat?” zeptala se Ginny, když Hermiona došla k nim. Sama ta, na kterou byla otázka mířená nevěděla. Zamyslela se, řádně si sovičku prohlédla a řekla.

„Bude to Jackie.” tohle jsméno se jí už dlouho líbilo, tak proč ho nedat zrovna sově? Neviděla v tom žádný problém.

„Můžu jí říkat Hedvika?” zeptal se zamyšleně Harry. Všichni přítomní tušili, že přemýšlí nad Hedvikou. Byl to jeho první dárek, ale nejen to, Hedvika byla jeho první přítel.

„Jestli chceš, proč by ne.” souhlasila s jeho návrhem Hermiona a usmála se na něj. Tentokrát upřímně. Už zase se v ní něco stalo. Něco jí donutilo, aby se chovala normálně a ona to s radostí přijala. Vstoupila opět, jako první do krbu, vzala si prášek a rázně řekla: „Doupě.” Teď už se ztratila v zelených plamenech a po chvilce se ocitla v opuštěném Doupěti.