Změnil ses [Dramione]

35. Hinny zase spolu

Listopad utekl rychlostí Nimbisu 2000. Dnes už začíná prosinec. Začalo také sněžit, a to opravdu hodně. Všichni jsou záleží někde v útrobách hradu, jelikož do vánice se nikomu nechce. No, my se teď podíváme, co se v druhé polovině listopadu stalo našim nebelvírským a zmijozelským přátelům.

Začneme u Rona. Stále je zamilován do Hermiony a začal plánovat, jak si ji získat. No, nikdo stále netuší, že existuje určitý pár Dramione. No nic. Ronald vymyslel, že Hermionu přemluví, aby jela s ním na Vánoce domů. Letos nejede ani Ginn, jelikož se bude konat ta silvestrovská párty. Tam Ron pozván nebyl. Ani netušil, že něco takového bude. Podle všech by tam však stejně nešel. Ron proto nechápal, proč tady zůstávají. Zpět však k tématu. Ron vymyslel velice trhlý a úchylný plán. Spíš to připomíná sexuální obtěžování nebo znásilnění. Prostě Ronald si usmyslel, že se Hermiony bude letmo dotýkat a ona se mu následně podvolí. Velice najivní kluk toď.

Posuňme se však k Ginn. Ta si také vymyslela plán. Nebo se spíš rozhodla, že to s Harrym srovná. Tohle už je reálné. Vyvolený ji stále miluje, takže prakticky žádný problém. K tomuto však nedospěla úplně sama. Zaprvé jí to Hermiona tloukla do hlavy. Obrazně řečeno samozřejmě. Rudodovláska se jí svěřila, že Harryho stále miluje. Hermiona to sice věděla, ale nechala to být. Členka zlatého tria jí prostě domluvila a tak se Ginn rozhodla, že to tedy s Harrym srovná.

Teď Harry. K vyvolenému není moc co říct. Chce to s Ginn také urovnat, ale neví jak. No, snad mu Ginny sama pomůže.

Ann. Neboli borůvka. Ta si začala pomalu ale jistě uvědomovat, že něco cítí k Theovi a on něco sto pro cítí k ní. Trochu se však bojí odmítnutí. Kdykoliv se na něj podívá a on se na ni usměje, dorovná ji to na plné čáře. Tahle holka sice byla podobná Dracovi, ale city má každý člověk.

Theodor Nott. Ten si je vědom toho, že něco k Ann Clarkeové cítí. Je si však vědom i toho, že něco podobného cítí k jeho spolužačce Daphné Greengrassové. Je v tom tak nějak zamotaný. Ani on už se vtom nevyzná.

Pansy Parkinsonová. Tu jednoho dne Blaise Zabini strašně zklamal. Ne, že úplně zklamal, ale zlomil jí srdce ač o tom nevěděl. Pronesl před Drapantheblou, že se zamiloval do mladé Weasleyové. Žárlila a byla zlomená. Nic s tím však dělat nemohla. City člověk neovlivní. Toho si byla vědoma.

Blaise Zabini. Ano jak už bylo řečeno, zamiloval se do zrzky, ale zdálo se mu, žeto tak nějak pominulo. Prostě asi není zamilovaný tak,jak myslel. Je zmatený, jako Theodor Nott. Ještě k tomu zjistil, že jeho matka odjíždí na dva roky do Rumunska. Ano, teď je v Bradavicích, ale co potom. Bude celé dny v obrovském sídle úplně sám. S mrtvými těly matčiných manželů. Ne, že by je měli třeba vystavené na poličce, ale jeho matka nechala v domě vybudovat hřbitov. Ne na zahradě,ale vjedné z místností ve sklepeních sídla. Je to docela morbidní a úchylné. Mít v domě hrobky není normální.

No a teď Dramione. Ty dva vezmeme krátce a dohromady. Stále jsou spolu a téż velice šťastní. Draco se sice někdy chová jako kretén, ale na to si Hermiona více méně zvykla. Ano, někdy by mu nejraději vpálila avadu do hrudi, ale co by bez toho zmetka dělala?

Zpátky však uż do přítomnosti. Tohle je únavné.

„Takže nepojedeš?" zeptal se Ronald sklesle Hermiony. Zrovna se jí ptal, jestli s ním vážně nepojede na Vánoce do Doupěte.

„Ne Rone. Chci poslední rok strávit tady. Za pár měsíců budu muset nuceně odejít a už nikdy se sem nevrátit. Chci tady prostě být co nejdéle to půjde." vysvětlila mu s nepatrným úsměvem na rtech Hermiona.

Ron si povzdechl. „Tak dobře." pronesl, načež se rychlým krokem rozešel k Nebelvírské věži. Byl totiž čtvrtek a a za chvilku začíná večerka. Hermiona s Dracem však mají hlídku. Dali si sraz ve vstupní hale, jelikož Hermiona ještě chtěla zajít do knihovny. Je tady stejně dřív. Malfoy by se měl naučit dochvilnosti.

„Kde jsi byl?" zeptala se ho, když po celých sedmi minutách a dvaceti vteřinách dorazil.

„Zdravit tě neučili Grangerová?" Hermiona chtěla už už něco dodat, ale její slova zanikla v polibku. Draco moc dobře ví, jak se na ni musí. Jakmile se od sebe odtrhli, vydali se do útrob nočního hradu.

---

„Proč vlastně nejedete vy dva se mnou do Doupěte. Mohli bychom Vánoce strávit tam." vyptával se Ronald Ginn a Harryho, jež posedávali na pohovce ve společenské místnosti.

Ginn si povzdechla. Musí rychle něco vymyslet, ale co? „Chceme být prostě tady Ronalde. Skoro nikdo tady letos nezůstává, takže bude fajn mít celý hrad pro sebe." zalhala. Sice polovičně, protože by tady asi zůstala i kdyby nebyla ta párty s hady, ale hlavní důvod to teď není.

„Nelži mi Ginevro! Poznám to na tobě!" okřikl jí prudce. Harry ho mezi tím spražil pohledem. Prostě ochranářský instinkt no. Zrzka mu teď sice nepatřila, ale stále ji potřeboval bránit.

„Chceš znát pravdu, máš ji mít! První polož hůlku na stůl, abys nás neproklel." to on ač velice neochotně udělal a vyčkával na odpověď jeho sestry.
„Jdeme na silvestrovskou párty s hady." řekla a Ronovi se zastavilo srdce. Zděšením.

„COŽE!?" vykřikl jako smyslů zbavený.

„Ty sám ses poslední dobu bavil s Gregorym, tak neobviňuje nás." odsekl chladně Harry. Tohle chování zrzka už je přehnané. Uznal to i on. Vyvolený.

„To nic neznamená." zavrčel nesmlouvavě a prudce se otočil na podpatku. Vyrazil dunivě do svého pokoje. Hinny zatím nepár osaměl. Ve společenské už nikdo nebyl.

„Potřebuju s tebou mluvit Ginn." promluvil na ni Harry. Ona moc dobře věděla, co chce řešit. Sice si to plánovala až na vánoční ples, ale to je jedno. Aspoň to bude mít z krku. Přikývla proto a věnovala mu svou pozornost.
„Chtěl bych se ti v první řadě omluvit. Měl jsem ti důvěřovat a ne tě obviňovat, že mě podvádíš. Byla to chyba a-" Ginny ho přerušila.

„To já se omlouvám Harry. Reagovala jsem přehnaně a taktéż toho hluboce lituji." pronesla sklesle a pohled sklopila do žhavých plamenů v krbu. Vyvolenému se to však oçividně nelíbilo. Něžně vzal její tvář svými prsty a donutil ji tak vzhlédnout k němu. Oba byli semknuti v tom vše říkajíc pohledu.

„Miluju tě Ginn. Tak, jako nikoho před tebou. Jsi jedinečná a já si nedokážu pomoct. Prostě a jednoduše. Miluju tě Ginny." pronesl Harry, aniž by od ní odvrátil pohled. Ona se nechce začervenala.

„Miluju tě Harry." oplatila mu jeho slova i ona a už své rty přitiskle na ty Harryho. Jak moc jí tohle chybělo. Ten nádherný pocit v podbříšku. Chyběla i ona jemu. Ty její sladké rty, od kterých se nedokázal odpoutat. Bylo to horší než Azkaban, necítíte je na těch svých. Láskyplně si vraceli polibky, jež dokázaly to, jak moc se milují.

A tuto noc se Hinny pár opět obnovil.