Změnil ses [Dramione]

48. Hádanky

Zatímco byl Draco doma a nic nechápal, Hermiona si užívala den po boku svých dlouholetých přátel. Byli totiž ve společenské místnosti a shlukli se tam všichni nebelvírští, kteří neodjeli domů na prázdnniny. Byla to prostě taková klasická lví párty. Ty se před vzestupem Voldemorta konaly celkem často. Sice i potom, ale to bylo horší. Atmosféra byla špatná a nikdo neměl náladu na nic. 

,,Tak se přece bav Hermiono." vybídla ji Ginn a už jí nesla skleničku whiskey. Oni tam těch lahví mají poměrn hodně. Možná více než hadi a to je vážně co říct. Hermiona si tedy velice neochotně skleničku vzala a pořádně si lokla. Pořád musela myslet na Draca. Neviděli se sotva pět hodin a on už jí chybí. Tak moc. Nedokázala zkrátka myslet na nic a nikoho jiného.

Najednou se před obrazem začaly ozývat hlasy. Docela hlasité hlasy. I Buclatá dáma křičela. To však není nic zvláštního. Zábava tedy povadla a všichni se zakoukali ke dveřím. Jako první se vzpamatovala Ginn a vydala se ke dveřoobrazu. Hned na to otevřela dveře a pohled se jí naskytnul na trojici hadů. Přesněji zbytek Drapanthebly. Vyjeveně na ně koukala, tak jako vlastně všichni ostatní. 

Rudovláska se zamračila. ,,Co tady chcete." nechtěla sice znít nijak nepřátelsky, ale vůbec se jí to nepovedlo. Ještě, když se mračila, tak tomu dodala šťávu a vypadalo to, že je naštvaná. 

,,My jsme chtěli vytáhnout Hermelínu někam ven, ale asi už má jiné věci na práci." vysvětlil velice stručně. Už už se chtěli všichni tři otočit a odejít, ale Hermiona je zastavila. 

,,Můžete tady taky přijít!" zakřičela na ně. Teď se do ní zabodlo několik očí. Pár lhostejných a několik nenávistných. Naše skupinka se jako na povel prudce otočila a bez dalšího pobízení vešli dovnitř. Lvů tady na Vánoce moc nezůstalo. Zůstali vlastně jen ti, jež jsou pozvaní na silvestrovskoý večírek u hadů. 

,,Jo a máš se co nejdříve stavit za Snapem." oznámil Theo pohotově. Je mu totiž jasné, že to je důležité a on by na to za chvíli zapomněl. 

Hermionino obočí zmizelo u stropu. ,,Proč jako? A kde?" vyptávala se na otázky. Na tu první však nikdo neznal odpověď. 

,,V naší společenské místnosti." odpověděla jí Pansy na duhou otázku. Ona sama to nechápala. Jo jasně, stopro se to týkalo Draca, ale proč chtěl mluvit zrovna s Hermionou? Stačí si přece promluvit s Dracem samotným. 

,,Tak tam já teda sama rozhodně nepůjdu." protestovala. Vážně, jít do hadího sídla úplně sama? V takovém případě jí jde o holý život. Většina ji tam nemá ráda a Astorie by ji ještě proklela za to, že jí "ukradla" Draca. 

Theo se pousmál. ,,Půjdu s tebou." navrhl. Hermiona se s Theem bavila sice nejméně, ale nevadilo jí to. Hlavně, že nepůjde sama. A navíc Theodor je mistr první rány, tak by ji určitě ochránil před nějakým zuřivým studentem. Oba tedy vstali a vydali se do útrob sklepení. Šli mlčky. ,,Jaká kniha je tvoje nejoblíbenější?" zeptal se jako první Theo. Docela ho to zajímalo, jelikož oba dva jsou takoví knihomolové...

Hermiona se na něj otočila. ,,Bradavické dějiny." odpověděla stručně a dál mlčela. 

,,Vážně? Moje taky." pronesl nevěřícně Theo. Ještě nepotkal nikoho, koho by tato kniha bavila stejně , jako jeho. I samotnou Hermionu to překvapilo. Ta však jen povytáhla obočí a mlčela. Toď celý jejich rozhovor. Teda skoro. 

,,Proč jsi podvedl Ann?" neudržela se Hermiona. Theodor se na ni prudce otočil a zůstal nevěřícně stát. Další člověk, který o tom ví. Copak nestačí čtyři lidi?

,,Já, já nevím. Miluju ji, to ano, ale.." odmlčel se a hledal vhodná slova. Knihomoka stála s rukama skříženáma na prsou. ,,Ale je tady i Daphné. A já ji mám rád asi víc. V šestém ročníku jsem byl srab, že jsem jí to neřekl. Vlastně ani teď ne, ale chystám se." dokončil jeho myšlenku. 

Herm uznale pokývala hlavou. ,,Víš, mohl jsi jí to říct. Určitě by z toho nebyla tak zlomená. Teď se cítí zrazeně. Byla to chyba Theo." promluvila mu do duše a pokračovala dále. Vůbec neměla v úmyslu se o tom s Theodorem bavit, ale už se stalo. Zkrátka to je tak. 

,,Vím to." zamumlal si pod nosem a zařadil se k Hermioně. Dále už šli opravdu mlčky. 

Dorazili před vstup do hadího sídla. ,,Věř příteli." pronesl heslo a kamenná zeď se rozestoupila. Aby řekla Hermiona pravdu, tak jí to tady nahánělo celkem strach. Nebylo to jako v jejich věži. Zde to bylo ponuré a temné. Byla tady zima a kamna nikde. Teda se zeleným ohněm, jež skoro nehřál. Vstoupili tedy dovnitř a pro jejich štěstí tady byli jen dva hadi. Přesněji Ethan a Cory. ,,Vypadněte." pohrozil jim Nott a oba chlapci raději neodporovali. Nechtěli mít pod okem monokl. Hermiona mezitím uviděla Severuse Snapea v jeho portrétu. Došla tedy před něj a pozvedla obočí. Netušila, co po ní bývalý profesor Snape. 

,,Dobrý den slečno Grangerová. Pane Notte." pozdravil je oba dva. Severus. ,,Necháte nás tady prosím se slečnou Grangerovou o samotě?" poprosil ho a Theodorovi nezbývalo nic jiného než odejít. ,,Chtěl bych si s vámi promluvit." začal. Teda ale Severusi, tohle Hermiona určitě nevěděla. 

,,A o čem?" ptala se brunetka. 

,,O Dracovi." řekl prostě a Hermiona prudce povytáhla obočí a k mistrovi lektvarů vzhlédla. On na tváři měl svůj obvyklý výraz. Teda jeho portrét. ,,Chtěl bych vás poprosit o to, abyste Dracovi nikdy neublížila. Ten chlapec vás upřímně miluje. Neubližte mu." vyzval ji klidně. Herm nevěřila vlastním uším. Proč jí to sakra Snape říká? A odkud to ví? 

,,Jak to víte?" vypdalo z ní nekontrolovaně. Tato otázka ji vážně zajímala. 

,,Řekl mi to." odpověděl pouze a opět mlčel. Knihomolka si to v hlavě pomalu ale jistě urovnávala. No jasně. Narcissa chtěla Draca vidět a promluvit si s ním, ale s Dracem chtěl mluvit hlavně Snape. Určitě jí řekl to co jí. Určitě mu řekl ať. 

,,Dracovi jste říkal, že nemá ublížit mě, jako vy Lily." vydechla nevěřícně. Severus k ní prudce stočil pohled. 

Přikývl. ,,Znáte stále ty otázky, které jsem kdysi položil Potterovi?" ptal se jí. Ona hned přikývla Ještě aby si to nepamatovala. Takové primitivní otázky. ,,Nebyly to otázky." upozornil ji, jako by jí viděl do hlavy. Herm nechápala. Ano je nejchytřejší čarodějkou své doby, ale tohle nechápala. ,,Je to květomluva. Až to vyluštíte, tak to můžete říct Potterovi. Aspoň o mě bude mít o něco lepší mínění." poradil jí. Už už chtěl odejít, ale zasekl se. ,,A ještě bych vám chtěl poblahopřát. Povedlo se vám neuvěřitelné. Ani Narcissa to nedokázala. Až vy." pronesl a odešel do ředitelny, nýbrž v salónku na Manoru seděl v nevědomí Draca a tady Hermiona. 

Začala si v hlavě vybavovat ty "otázky". Pomalu ale jistě jí to v hlavě docházelo. ,,No jasně. Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodeltu k výluhu z pelyňku?" dumala potichu. ,,Jasně. asfodel je druh lilie. Takže to znamená "Můj smutek tě bude doprovázet až do hrobu." No a pelyněk označuje hluboký zármutek. Když se tyhle dvě věci spojí vznikne. No to ne." nevěřila tomu na co právě přišla. ,,Vznikne z toho "Hluboce lituji Lilyiny smrti." když to takhle řekla nahlas, bylo to ještě neuvěřitelnější. Nevěřila tomu, že tohle řekl sám Severus Snape. ,,Theo!" zavolala na svého myslitelského kolegu. Ten do místnosti okamžitě dorazil. 

,,Co se děje Hermiono?" nechápal. Vždyť se přece nic neděje nebo snad ano?

,,Víš co říkal Snape první hodinu lektvarů? No tak-" nedořekla to. Theo jí skočil do řeči.

,,Vím co to znamená Hermiono. Jednou mi to řekl Draco."  Nad tím se knihomolka zasekla. Jak to sakra ví Draco? Jasně, je chytrý, ale že na to přišel dříve než ona? To se jí nechtělo věřit. Do toho ještě, že jí Snape poblahopřál k neuvěřitelnému. Co to má zase být? Hermioně v hlavě šrotovala kolečka, ale na nic přijít nedokázala.

Vzhlédla tedy k Theovi. „Snape mi ještě řekl, že se mi povedlo něco neuvěřitelného. To, co se nepovedlo ani Narcisse. Nevíš, co by to mohlo být?" zeptala se ho. Je taktéž skvělý myslitel, takže by jí mohl pomoct. To se šeredně pletla.

Theodor se pousmál. „Vím, co Snape myslel." prohodil. Hermiona jen napínala uši. „Zkus se zamyslet nad tím, jaký Draco byl a jaký je teď." poradil jí. Knihomolce však nehodlal odpovědět. Na tuto hádanku musí přijít sama.