Změnil ses [Dramione]

10. Zjištění

„Mezikolejní vztahy" pronesla Hermiona nové heslo a společně s Ginny vstoupily do jejich malé společenky. Ginn se rozzářily oči a zároveň v nich byla kapka závisti. Všechno si pečlivě prohlédla a nahlas vydechla.
„Je to tu nádherné a útulné, ale asi to tady trochu kazí Malfoyovy úšklebky a připomínky co?" pousmála se na svou nejlepší kamarádku a ta přikývla. I když to nebyla pravda. Musela přece chránit jejich malé tajemství.
„A kde máš pokoj?" ptala se Ginny nedočkavě.

„Vedle mého zrzko." pronesl najednou nedávno zmiňovaný zmijozelský princ, který zrovna scházel dolů ze schodů.

„Nazdar Malfoyi." procedila skrz zuby, ale po chvilce pohlédla na Hermionu s výrazem půjdeme už? Ta přikývla a obě Nebelvírky se vydaly po schodech nahoru. Ginny nezapomněla po Dracovi hodit nenávistný úšklebek.
Došly ke dveřím a vstoupily dovnitř. Zrzka stála jako přikovaná.
„Tak to je nádhera. Vypadá to tady jako v Nebelvíru, akorát je to pokoj pro jednoho, postel je větší, není ve věži, no.." najednou pohlédla na dveře, které vedly do koupelny.
„Ty máš svoji koupelnu!" vykřikla a hned se tam vydala. „Hermiono, máš se tady jako princezna." pronesla, když vyšla z koupelny ven. Najednou pohlédla na knihovničku, kde se nacházela ta kniha. Hermioně se zastavil dech, když Ginny vzala knihu do ruky. Najednou uskočila a knihovnička se rozestoupila.
„Hermiono! Ty-ty s ním máš propojený pokoj!" vyhrkla nevěřícně. On tam seděl na své posteli a vyjeveně koukal na Hermioninu kamarádku.

„Vysvětlím ti to, ale necháš mě mluvit." upozornila ji Hermiona a vybídla Ginny i Draca aby se posadili do křesílek, ona sama si sedla na postel.

„Tak začni." řekla trochu naštvaně.

„No.. Draco se mi za všechno co mi dělal omluvil a stali jsme se dejme tomu přáteli. Tajíme to. Neboj, nejsme nic víc. Pouze přátelé. Tady je tajný průchod mezi pokoji, ano používáme ho, ale jen proto, abychom nemuseli chodit přes dveře, když je to tady kratší cesta. A Draco jak už sis mohla všimnout, ke mně do pokoje může. Nezlob se, že jsem ti to neřekla." dokončila svůj kratší monolog a Ginny vzhlédla.

„Nezlobím se, ale příště mi něco podobného řekneš." napomenula ji a usmála se.

„Zrzko." promluvil na ni teď i Draco, který byl zatím potichu.

„Co je." odsekla.

„Stejně jako Hermioně bych se ti chtěl za všechno omluvit." řekl prostě. Ginny na něj koukala s otevřenou pusou. „Tak co, přátelé?" zeptal se a natáhl k ní ruku. Ona chvilku váhala, ale nakonec ruku přijala.

„No a teď mi můžete říct nějaké novinky." vybídla je vesele Ginny a na oba prohlédla s úsměvem na tváři.

„Chystáme menší "akci" pro lepší mezikolejní vztahy." Ginny už se chystala, že se chce zeptat jakou, ale Draco ji přerušil. „A nebudu ti říkat co." dokončil přísně a na oko naštvaně se podíval na Ginn. Po chvilce se tomu všichni tři zasmáli.

„Nenapijeme se na to naše přátelství?" navrhl Draco.

„No.. já nevím." nebyla si jistá Hermiona.

„Ale noták Hermionó." přemlouvala ji Ginny.

„Tak teda ano." svolila nakonec a Draco zatím donesl tři skleničky a ohnivou whiskey. Postavil je na stůl a každému z nich nalil.

„Na to naše přátelství." pronesla Ginny a všichni tři si společně ťukli skleničkami. Potom se napili. Hermiona už teď pocítila, jak se jí alkohol dostal do krve. Zatím to však neřešila.

---

Jejich večer byl v plném proudu, ale už byl čas, aby šli spát. Zítra mají školu a první hodinu přeměňování. McGonagallová by asi nebyla ráda, kdyby tam přišli pozdě a ještě k tomu s kocovinou.

„Sakra Ginny, musíš jít do nebelvírské věže." snažila se ji donutit Hermiona, jelikož byla trochu víc opilá.

„Musíme ji nechat tady. V tomhle stavu do věže nedojde a i kdybychom jí pomohli, tak se dovnitř nedostaneme. Ty už neznáš heslo." namítal Draco, když se Hermiona snažila Ginny postavit.

„Abys věděl, tak heslo znám. Budeš tam blbě stát nebo mi pomůžeš." zeptala se ho krapet podrážděně Hermiona, takže jí Draco nakonec pomohl.
Šli tmavými chodbami a Ginn pořád něco nesrozumitelně brblala. Ještě že můžou v noci chodit po hradě, jak se jim zlíbí. Teda až na Ginny, ale jdou s ní, takže to neznamená nic špatného.
Nakonec došli do nebelvírské věže. „Medosavka" řekla Hermiona, když stáli před obrazem Buclaté dámy.

„Ty už tady ve věži nebydlíš." obořila se na ni dáma.

„Ale Ginny ano. Chceme jí jen pomoct do postele. Sama tam nedojde." prosila ji Hermiona a Buclatá dáma je nakonec vpustila dovnitř. Ve společenské místnosti stále bylo poměrně plno a hlučno. Jakmile však vstoupili dovnitř, všichni utichli a otočili se ke dveřím. Teď na nich visely všechny pohledy.

„Co ten tady dělá." zeptal se Ron, který tady byl mimochodem s Harrym taky.

„Ronalde, byl jediný, kdo byl na chodbě a pomohl mi sem Ginny dostat. Jinak by tvá sestra asi spala na zemi někde na chodbě." obořila se na něj primuska, ale tak, aby nešlo poznat, že Draca chrání.
„Harry! Můžeš už Ginny vzít ty?" zeptala se a Harry pohotově vyskočil z pohovky a už bral Ginny do jejího pokoje.

„Stále mě nenávidí." řekl si sám pro sebe primus, ale bylo mu to celkem u zadní části těla.

„Mohla by to zlepšit ta "hra"." pomyslela si, ale už to nechali oba být.
„Ještě bychom mohli rozdělit do skupinek některé žáky." navrhla Hermiona a vzala si pergamen, na kterém už byli rozřazení prváci a druháci.

„Nechme to na zítra, už je pozdě." rozhodl Draco a tak se vydal do svého pokoje.
Teď už oba ulehli do své postele a nechali se unést do říše snů.