Změnil ses [Dramione]

31. První rande

Celé úterní dopoledne se nic zajímavého nedělo. Momentálně se všichni nudí k smrti, jelikož je hodina profesora Binnse. Neboli dějiny čar a kouzel. Nejnudnější hodina v Bradavicích. Dokonce je to možná horší než jasnovidectví. A to je co říct.

„Jak myslíš, že zemřel?” zeptal se Blaise Hermiony, která seděla o lavici za nimi. Dokonce si ani nepsala zápisky.

„Ve spánku ne?” odpověděla bez zájmu. Blonďák jí celou dobu propaloval pohledem. Myšlenky mu pořád utíkaly k včerejší noci, když hlasitě vykřikovala jeho jméno a nehty mu zarývala do zad. Hned zavrtěl hlavou a "vytřepal" tu myšlenku pryč.

Blaise si odfrkl. „To se pěkně mýlíš Grangerová.” ona pozvedla obočí a sjela ho tázavým pohledem. „To bylo totiž takhle. Jednoho krásného dopoledne roku neznámém-”

„Zkrať to Blaisi.” napomenul ho Draco. Moc dobře věděl, jak to bude pokračovat. Říkal mu to už tolikrát, že si to pamatoval nazpaměť.

„No prostě profesor Binns zrovna učil jednu třídu čtvrťáků. Tato hodina byla obzvlášť nudná, že celá třída spala. I jeho to začínalo poněkud nudit. Nudnost se stupňovala a nakonec tadyhle profesor zemřel nudou. Praštil sebou o zem tak, že se celá třída probudila. Koukali na něj jako Popletal na Voldemorta, když v tom z mrtvého těla vyletěl duch profesora.” dokončil svou historku Blaise a hrdě se usmíval, jak to hezky vymyslel. Hermiona povytáhla obočí ještě výš a Draco protočil očima.

„Pěkná blbost.” odfrkla si Hermiona a otočila se zpět na svou spící zrzavou kamarádku.

„Ty jako nenapomeneš svou ženu?” zeptal se blonďáka Blaise. Ten ho probodl vražedným pohledem.

„Blaisi do prdele, někdo to uslyší.” napomenul ho tiše Draco. „A ne, nenapomenu jí, protože má víc jak pravdu.” odpověděl již klidně. Po chvilce zazvonil zvonek a všichni okamžitě vyrazili pryč z učebny. Doslova běželi, jelikož toto byla poslední hodina a všichni už se těšili na svůj volný čas.

---

Hermiona nešla s Dracem do jejich pokojů, jelikož se musela ještě stavit do knihovny. Jakoby nemusela, ale pro ni to byla životní záležitost. Když však vstoupila do pokoje, uviděla na posteli malý kousek pergamenu. Vzala ho do ruky a přečetla.

V šest u Černého jezera.

Z.P.

Hermiona v tu chvíli nevěděla co znamená Z. P. a nezjistila to ani později. Očividně nebyla tak chytrá, za jakou ji všichni považovali. Bylo už pět, takže se rozhodla zajít do kuchyně. Večeře totiž začíná až v šest a to má být u Černého jezera. Skřítky požádala o rohlík se salámem a šálek čaje. To si následně vzala a odnesla k sobě do pokoje. Přišli jí divné, že tady Draco není, ale zhodnotila to tak, že zašel za Pansy, Theem a Blaisem.

---

Za patnáct minut bude šest, takže se Hermiona rozhodla pomalu vyrazit k jezeru. Vyšla do tmy ven z hradu a hned zalitovala, že se více neoblékla. Úplně zapomněla, že existuje zahřívací kouzlo. No, byla dost nervní z toho, koho u jezera najde. Proč sem vlastně jdu? pomyslela si.
Hned si však našla odpověď. Byla prostě moc zvědavá.

Došla k jezeru, kde ještě nikdo nebyl a usadila se do trávy. Při tom hleděla na hladinu jezera. Sem tam uviděla ďasovce nebo dokonce obří oliheň.

„Jsem rád, že jsi přišla.” zašeptal jí někdo do ucha a ona se prudce otočila. Strašně se lekla. Když však spatřila, kdo to je, spadl jí kámen ze srdce.

„Draco, málem jsem z tebe dostala infarkt.” pro efekt se chytla za srdce a křivě se usmála. „Co mělo znamenat to Z. P.?” zeptala se po chvilce ticha.

„Zmijozelský princ.” odpověděl prostě a usedl vedle ní. Ona pokývla hlavou a nepatrně se otřásla zimou. Draco si toho však všimnul.
„Zima?” ona přikývla. Draco si tedy sundal svoje sako a přehodil ho přes její ramena.

„Proč jsi mě sem pozval?” zeptala se. Opravdu jí to zajímalo. Jsou spolu celé dny, tak proč?

„No, ještě jsme nebyli na žádném rande, tak jsem to chtěl napravit. Sice nevím, co se na takovém rande dělá, ale to je jedno.” objasnil a Hermiona se na něj vřele usmála. Byla dojatá. Nikdy na rande popravdě nebyla. Když byla s Ronem, šlo mu je o tamto a nikdy jí třeba nesložil kompliment nebo jí nic nedal. Ne, že by dárky potřebovala,ale třeba květinu?

„Já to taky nevím.” usmála se a hlavu si opřela o jeho rameno. Společně se tam koukali na hladinu jezera. Bylo jim spolu dobře.

„Orchideous” pronesl po chvilce Draco a z jeho hůlky vyrostla bílá lilie. Tu následně podal Hermioně a ta ji s radostí přijala. Jak málo stačí ke štěstí.

„Ale ale, co vy dva tu děláte?” zavolal na ně z dálky Hagrid, který k nim společně s Tesákem pomalu vykračoval.

„Em...” Hermiona nedokázala vymyslet dobrou výmluvu. No, Hagridovu to stejně asi došlo, takže to nemělo smysl.

„Zajímavá volba Hermiono.” usmál se na ni Hagrid a Hermiona se začervenala. Draco se nepatrně zamračil.
„Ale notak Draco, já to nemyslel nějak zle. Jen chápeš vono to je zvláštní.”

„Asi.” odpověděl Draco. Byl mrzutý z toho, že jim Bradavický šafář zkazil tak hezkou chvilku.

„Nikomu to prosím neříkej Hagride.” poprosila ho s klidnou hlavou Hermiona. Ani ona nebyla dvakrát nadšená z toho, že jim zkazil tak hezkou chvilku.
„Ahoj Tesáku.” pozdravila Hagridova psa čarodějka, když k ní dorazil a čekal na podrbání.

„Vypadni ode mě ty potvoro!” vykřikla Draco na Tesáka, který ho chtěl jen očichat. Bohužel mu však poslintal i jeho drahý oblek, takže princ mohl vyletět z kůže.
„Tak řekni mu něco Hagride!” vyjekl, když na něj pes začal skákat.

„Von je hodný Draco. Jen si chce hrát to psisko přerostlý.”

„Jdeme Hermiono. Ten pes mě chce sežrat.” pokynul jí. Tudíž se s Hermionou vydali do hradu. Hagrid jim ještě slíbil, že jejich tajemství bude tajit. Kdyby však věděli, že je jedna nejmenovaná osoba slyšela...