Nepatřím [POZASTAVENO Na Delší Dobu]

PŘEKVAPENÍ!!!!!

Ahojky, napadlo mě, že po každé 5 části bych vám napsala takovou vzpomínku, nebo co by to bylo, však uvidíte. ;) Jednalo by se o vzpomínku, např na svatby, narození, smrt... no prostě by to náš příběh doplnilo. Toto bude na zkoušku, pokud se vám to zalíbí, tak budu s radostí pokračovat, vy sami byste si to mohly šéfovat, třeba napsat, ohledně čeho by jste vzpomínku chtěli. Doufám, že to příběh ozvláštní a  bude zajímavější. Pokud by se vám to líbilo, tak komentujte, hlasujte a hlavně dál čtěte!! Moc vás o to prosím!
Užijte si to. :)
Ale já bych chtěla dodat ještě jednu důležitou věc. Chci moc poděkovat mé nejvěrnější čtenářce-sabinacattycapkova, mimo to, že neůnavně čte mé příběhy tak je to úžasný človíček, kterého mám hrozně moc ráda!!! Je s ní zábava a můžu jí vše říct, je tu pro mě. Děkuju ti.
Také je to úžasná spisovatelka, miluju její příběhy a vřele vám je doporučuji. Např. Zamilovaní elfové
Zrádná láska
Ná čiči
Určitě se na to koukněte. :) :) Ale obrovský dík patří taky Tobě. Ty teď tohle čteš a pokud se ti to líbí, tak mě to dodává úplně úžasnou motivaci. Momentálně by Nepatřím mělo číst okolo 60-70 lidí. A já všem chci hrozně moc poděkovat! Tak jdem na to.
~Katy~

        

Vzpomínka: NAROZENÍ KRISE

Pohled: Matka (Tamara )

Sedím na pohovce a dívám se do ohně. Jsem opřená o polštář a přikrytá dekou. Přemýšlím o mé rodině. O mém úžasném manželovi a dvou dcerkách.

Vždyť ta bytůstka v mém břiše bude první společné- Au! Ta bytůska se pohla. Najednou jsem cítila jak deka pode mnou vlhne. Praskla mi voda. Budu rodit! S námahou jsem se zvedla a hned se chytla za břicho. Er by tu už měl být. (Er je otec )

Začala jsem vydávat nelidské zvuky a klekla na kolena, bolest byla nesnesitelná. Wendy vykoukla ze dveří a hned za ní malá Clarissa. Ta se prodrala před svou starší sestru a běžela za mnou. Wendy se chvíli vzpamatovávala z šoku a pak vyběhla ven, div náš nezašlápla. Clarissa mě hladila po vlasech, ale já nic nevnímala. Bolest odehrávající se v mém břiše je nesnesitelná! Kde je Er? S touhle myšlenkou jsem ztratila vědomí. Ještě jsem z dálky slyšela dívčí pláč a pohlazení po vlasech.

Když jsem se probudila, ležela jsem na tvrdé skále a pode mnou bylo pár dek. Chtěla jsem se zvednout, ale za paži mě chytla známá ruka.

"Ere... co je s děťátkem?" Vyděsila jsem se, nic jsem necítila. Po tváři mi stekla slza.

"Je v pořádku, ale Jeny (něco jako porodní bába ) ti museli dát léky, které znecitlivý tvé břicho. Našla tě u nás na podlaze. A mělas velké bolesti, omdlela jsi." Řekl a já si matně vzpoměla.

"Co holčičky ?" Stiskla jsem mu ruku. "Jsou v pořádku, hlídá je Daila. (sousedka ) "

Oddechla jsem si. Měla jsem takovou chuť zavřít oči a spát, jenže nemůžu, nejdříve musím na svět přivést malou bytůstku.

"Tamaro? Poslouchej mě, teď nesmíš usnout, ano? Až ty řeknu začneš tlačit. Nezapomeň správně dýchat, už jsi to přece zvládla." Jeny domluvila a já se snažila připravit na bolest.

"Ere, já chci být drak." Bolest by ustoupila, ne sice úplně, ale byla by snesitelnější. Ale Er zakroutil hlavou, byl proti. Při porodu Wendy jsem málem umřela, byla jsem v lidské podobě.

"Ne Tami, nemohlo by se stát Odolným. To ne. Zvládneš to." Usmál se na mě a já ho měla chuť zabít!! On tu bytost nerodí!!! Znova!!

"Ere... já to nezvládnou." Řekla jsem skrz zaťaté zuby. Měla jsem chuť vraždit.

"Ale ano, musíš." Poslední co mi řekl.

V následujících devíti hodinách plných bolesti, křiku a pláče, se narodil chlapeček.

Jakmile jsem slyšela jeho křik spadnul mi obrovský kámen ze srdce. Byla jsem k smrti vyčerpaná,všechno mě bolelo a já myslela, že umřu.

Chtěla jsem si své miminko pochovat. Er mi ho dal do náruče, byl zabalený do šedé deky. Byla jsem tak slabá, že jsem ten malý uzlík pustila. Chtěla jsem ho chytit, ale nemohla jsem. Er se už natahoval,byl neuvěřitelně rychlí, když v tom, pár centimetrů nad zemí šedou deku ozářila zářivě zelená záře a vznesla se. Slyšeli jsme takový šeptavý hlas, ale ničemu jsme nerozuměnili. Nato můj chlapeček klesal zpátky do mé náruče, i když jsem byla polomrtvá strachem a únavou pevně jsem ho chytla.

Tak, tady by bylo první Vzpomínka, jak se vám líbí? Jinak se hrozně moc chci omluvit, že vydávám tuto část tak pozdě, ale tu další-příběhovou bych měla vydat brzo. :) Doufám , že se vám příběh pořád líbí, můžete mi to dát vědět ;) :D tak ahoj.