Nepatřím [POZASTAVENO Na Delší Dobu]

PŘEKVAPENÍ!!!!

Ahojky! Snad jste rádi, že tu je další překvapení (je to ještě překvapující? :o ) Vím a omlouvám se, že minulou středu nebyl díl. Neměla jsem na psaní absolutně náladu, 14 kapitolu jsem taky dost odflákla a vím o tom. Za to bych se vám chtěla omluvit. Ale dnes to vynahrazuji. I když pozdě... ve škole je toho teď hodně a nestíhám. :(
Mám pár otázek, na které bych ráda znala vaši odpověď.
1) Baví vás ještě Nepatřím?
-Máme za sebou 15 příběhových částí a pořád se nic moc neděje. Uběhl jeden den!! Z toho šílím!!
2) Nezdá se vám že je Clarissa ubrečená nána?
-Rozhodně taková nemá být, ale jaksi ji k tomu furt tak nějak tlačím.
3) Jak střídám neustále pohledy, nevadí vám to?
-Mě osobně to tak vyhovuje, ale často sek tomu špatně vracím po tom týdnu.
4) Kdybych přestala přidávat obrázky ke kapitolám, vadilo by vám to?
-Někdy se opravdu špatně hledají.
5) Která postava je vám nejsympatičtější
-Za mě je to Kris a Lukas.
6) Jaké další PŘEKVAPENÍ by se vám líbilo? O čem? Je to dobrý nápad? Jsou pro vás PŘEKVAPENÍ obohacením příběhu?
-Mě se PŘEKVAPENÍ líbí, odreaguju se od hlavní příběhové linky a zároveň si tím trochu naplánuji další vývoj. Nikde jsem takové části ještě neviděla, tak mi to přijde originální a zajímavé. Ale nevím, jak to vnímáte vy.

Předem děkuju, všem těm, kteří odpoví a těm, kteří si to vůbec přečetli. Vím, že někteří si řeknou: "Je to její příběh, ať si s ním dělá to co ona chce." A ano, je to můj příběh, a měla bych o tom všem rozhodovat sama, ale je pro mě jednodušší, když budu znát váš názor.

Ještě chci moc poděkovat osůbkám, které mi napíšou tak povzbudivé komentáře, nebo rovnou do zpráv. Tentokrát jste mě k tomu vážně dokopaly vy!! Moc děkuju! Však vy víte kdo. :) Budu moc ráda za další. :)
~Katy~

Vzpomínka: ÚRYVEK Z DĚTSTVÍ

Pohled: Třetí osoby

Učitel zrovna odešel a celá třída skládající se z 8 dračích mláďat se rozutekla na louku, kde si počas přestávky mohli hrát. Nikdo je nehlídal, byli už od mala učeni samostatnosti a zodpovědnosti. Tři malé copaté holčičky si šly hrát s kusem provazu, tak že ho jedna přeskakovala, zatímco dvě točily. Parta tří nezbedných kluků se proměnili v draky a šli pro starý kožený míč. Uprostřed louky zbyli dva vyděděnci. Holčička s křídly na zádech a kluk s špinavě blond vlasy.
Chlapec nervózně přešlapoval a ruce mu zajížděly do vlasů. Už se chtěl holčičky zeptat, zda by si s ním nešla hrát, jenže děvče zvyklé na samotu nic takového nečekalo a šlo ke kraji lesa, kde se usadila na spadnutý strom.
Klučina si povzdechl a smutným krokem zamířil za skupinou s míčem.
"Lukasi! Ty si s námi nebudeš hrát!" Zvolal nejvyšší a zároveň nejstarší člen třídy. "Jo! Vypadni!" Přidali se ostatní.
"Ale... Prosím! Klidně budu bránit." Fňukl Lukas. Věděl, že si ti hromotluci budou předhánět v útočení na provizorní bránu. Partička starších kluků se šikovně přeměnila do lidských podob a dali hlavy k sobě, jakože se radí.
"Ať vypadne! Bude jen otravovat."
"Jo! Greg má pravdu."
"Ticho! Hej, ať si s náma kope, bude zábava, nechte to na mě." Pronesl nejstarší. Měl zelené vlasy a rozhodně bych ho nenazívala tintítkem. Liboval si v ponižování ostatních. Jmenoval se Bert.
"Luku, můžeš si s námi kopat, když..." odmlčel se a hodil pohledem na své kumpány. "když vemeš ten míč a hodíš ho na ni." Ukázal na opuštěnou holčičku sedící na spadnutém stromu. V Lukasovi se vše sevřelo. Nechtěl trefit Clarissu, ale věděl, že kdyby teď vycouval dostal by od starších spolužáků pár tvrdých ran.
"Já...já." Koktal vyděšeně.
"Copak? Snad se nebojíš." Vysmívali se mu.
Lukas sebral odvahu. Natáhl se pro míč a odhodil ho směrem na opačnou stranu od Clarissy.
"Co to děláš?!" Zaječel Bert. Nebyl zvyklí na odpor. Ten si to odskáče mihlo se mu hlavou.
"Gregu! Běž pro ten míč!" Greg se okamžitě rozběhl se strachem v očích.
"A ty!" Ukázal na Lukase "se teď koukej!" Bert převzal těžký míč a hodil jím na Clarissu. Bylo neuvěřitelné, že tam opravdu dohodil, přeci jen, byla to vzdálenost třiceti metrů. Míč drcl do ramene holčičky a ona bolestně vypískla. Podívala se za zdrojem a spatřila tu partu blbů jak se smějí a ukazují na ni. Otravovali a posmívali se jí pořád, už si na to zvykla. Ale nečekala, že tam uvidí i toho blonďáka. Ten byl milí a po pravdě jí mrzelo, že ho s němi vidí.
Ovšek Clarissa přes zaslzené oči neviděla, že blonďáček se vůbec nesměje. Ani to, že všichni tři mu dali nemalé rany do ramene a stále se smějíc oděšli. Lukas se na ní smutně díval a v hlavě měl myšlenky, proč jí nedokázal ochránit.

Nic z toho neviděla.

PŘEKVAPENÍ NA PŘÁNÍ.

Vzpomínka: TAJNÁ OSOBA (KLEA)

Pohled: Klea

"Zrůdo!!" Zaječím přes celou ledovou síň.
"Ano miláčku?" Arogantně se na mě ušklíbne můj muž.
"Jak jsi to mohl udělat!! Byl to tvůj syn!" Škubu si vlasy a dostávám hysterický záchvat. "Ale no tak! Co sis myslela ty hlupačko! Že porodíš něco silnějšího, než jsem já?! Že mě zbavíš moci?! To se nestane! Už nikdy." Krutě se zasměje. Má pravdu. Jsme dva nejvyšší, nejsilnější draci. Bozi. A náš potomek by byl nejsilnější na zemi. Kdyby se jeho moc vymkla kontrole zničil by celý náš svět. Ale pokud by se vedla správným směrem, byl by to nejsilnější vládce všech draků. Silnější než on.
Můj vztek a nekonečný smutek nad ztrátou dítětě se hrne na povrch, ale musím se krotit. Kdybychom mi dva započali válku, nastalo by peklo.
Zakláním hlavu a vypouštím ze sebe ledový plamen. Obsahuje všechny mé emoce. Vztek. Smutek. Ponížení. To vše jde ze mě pryč.
"Tohle ti nezapomenu! Počkám si! A potom tě zbavím té tvé vlády! Pomstím se. Přísahám samotné Síle, která nás stvořila, že tě pomstím synu!" Vypustím další ledový plamen. Vidím jak mu zmizel úsměv z tváře a trochu pobledl. Přísaha takové míry musí být splněna, nebo vás užírá zevnitř a požírá vaši energii.
"Zbláznila si se." Otočí se na patě a odejde. Já tu zůstávám i se svým žalem a nesmrtelnou přísahou.

Vzpomínka: NAROZENÍ CLARISSY

Pohled: Clarissa

Je mi tu už nějak těsno. Chci se dostat ven. Um? Něco se děje. Já se opravdu dostávám ven! Ne, počkat! Já tu chci ještě zůstat! Jsem zde v bezpečí!

Nevím, kolik uběhlo času, ale zvuky, které jsem předtím vnímala jen zdálky jsou teď blíž.
Najednou mě oslepí světlo a já dávám hlasitě najevo svůj protest. Cítím chlad, příjemné očištění, něco po mě stéká.
Za chvíli jsem už zabalena v něčem opravdu měkém a příjemném. Myslím, že je vhodný čas na spánek.

Probouzím se. Chci se podívat kolem sebe, ale nemůžu otevřít oči. Tak alespoň začnu mávat ručkami a hlasitě naříkat. Za chvilku je někdo u mě a bere si mě do náruče. Položím těžkou hlavu na něčí měkou hruď a zaposlouchám se do pravidelného rytmu něčího srdce. Je mi velice známý, takový jsem slyšela každý den po dlouhou dobu.
Zase se mi chce spinkat.

Nevím jak dlouho jsem spala, ale probudila mě nepříjemná bolest v bříšku. Velmi hlasitě dávám najevo svou nelibost a kvůli bolení bříška pláču. Za chvíli je zase někdo u mě.
"Pššt. Miláčku, neplač. Ty máš hladeček, že? No jo. Pššt." Za chvíli dostanu do pusy něco zvláštního. Ale nedbám na to, co to je. Začnu sát.
Pomalu saju a poslouchám. Slyším dva různé hlasy.
"Mami? Co se děje?"
"Nic broučku, jdi spát." Cítím, jak se matčin tep zrychluje.
"Měla hlad?" Ten hlas se mi líbí.
"Ano. Vzbudila tě?"
"Jo, ale to nevadí." Ucítím pohlazení po hlavě s nepatrným chmýřím.
Už mě bříško nebolí, tak to co mám v puse začnu cucat a holými dásněmi do toho koušu.
"Au! Ty potvůrko." Její hruď se otřese, asi smíchem. Vytáhne mi z pusy tu divnou věc a kolíbá se mno sem a tam.
"Mami?"
"Ano broučku?"
"Co to táta říkal o válce?" Opět se matčin tep zrychlí.
"Nic důležitého. Koukni, už zavírá oči. Chceš si ji pochovat?"
"Můžu?"
"Samozřejmě."
Vše ostatní mi splynulo do černoty. Zavřeli se mi očíčka a už jsem nic nevnímala.

Souhlasím s Clarissou!! Jsem úplně hotová a vy taky neponocujte (pro ty, kteří to čtou až později, tak vydávám kolem desáté večer.)
Slibuju, že to dopíšu, ale nevím kdy. Každopádně, napište mi váš nápad na PŘEKVAPENÍ, jak vydíte něco se tu ukázalo!

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Po aktualizaci: :) Snad se vám to líbilo. Promiňte za dlouhé čekání :).