Nepatřím [POZASTAVENO Na Delší Dobu]

14 Kapitola

Ahojky! Kapitolka je extrémně špatná, je to kvůli mé lenosti a osobním problémům :). Takže se vám moc omlouvám. Protože máme příští týden volno, tak bude další kapitolka lepší, snad... :/ Asi teď přijdu o hodně čtenářů, co?
Na obrázku Max.

Pohled Wendy:

Do podvědomí se mi vloudil nepříjemný zvuk. Chtěla jsem spát, ale k zvuku, který se podobal kapání se přidal i protivný pocit. Otevřela jsem oči a hned je zase zavřela, neboť mi do nich spadla kapka vody. Zkusila jsem to znovu a opět mi oči zaplavila voda. Začínala jsem panikařit. Co se to děje? Kde jsem? Usilovně jsem vzpomínala. Vybavila se mi bílá místnost, hlasy, otřesy a bolest. Intuitivně jsem pohnula rukou. Nic se nedělo. Mohla jsem se hýbat. Otočila jsem se a konečně otevřela oči bez toho, aniž by mi do nich spadla kapička vody. Viděla jsem kamennou podlahu. Ležela jsem na nějaké bílé dece. Sedla jsem si a podívala se na zdroj kapající vody. Voda stékala po celém stropě, rohy byly prohloubené, takže vyvýšený střed nebyl mokrý. V některých místech kapala. Byla mi zima, na sobě jsem neměla nic víc, než lehké bílé šaty. Mastbé vlasy mi splývaly na ramena. Všude bylo ticho, až na ozvěnu padajících kapek. Schoulila jsem se do klubíčka a snažila se opět usnout.

Pohled Clarissy:

"Ne." O čem to Lukas mluví?
"Kdo jsou draci?" Ptal se.
"Dávný bytosti?"
"Ne, trochu obecněji."
"Já nevím! Lukasi, řekni mi to!"
"Ne, přijď na to sama. Jací jsou?"
"Otravní?"
"Clar! No tak! Jaký je slimák?"
"Slizký?" Odporem jsem se otřásla, nesnášela jsem slimáky.
"Ano! Á?"
"A co?!"
"Přemýšlej."
"A draci jsou také slizcí!" Konečně jsem na to přišla.
"Ano, ale to tvoje křídla nejsou, nejsou slizká. Spíš lehká. Divná."
"A co je na tom?"
"Tobě to momentálně moc nemyslí, co?"
"Lukasi, buď zticha!" Zasmála jsem se a praštila ho do ramena.
"No to je jedno. Ale když ty nemáš ani stopu po šupinách, tak v tom případě..." Skrabatil čelo a rukami si zajel do vlasů. Já jen mlčela a dívala se na něj. Co z něj vypadne?

Pohled Tamary:

"Ere! To přece nejde! Každý to pozná!"
"Nepozná. Nařídila to sama královna. Jinak to nejde." Do dveří vtrhlo několik odporných nestvůr a šlehaly kolem sebe plameny.
Trhla jsem sebou a přerývaně se nadechla. Byla to jen noční můra, nic víc. Vše je v pořádku. Ještě chvíli jsem jen tak seděla a dívala se do tmy.
Pomalu jsem vstala s úmyslem zajít si pro pití. Z konvice jsem si nalila mátový čaj a sedla si na postel. Zavřela jsem oči a možná bych i usnula nebýt osoby, která otevřela dveře.