Nepatřím [POZASTAVENO Na Delší Dobu]

3 Kapitola

Ahojky. Je tu další část Nepatřím. Vím, že v předešlých částech jste se toho moc nedozvěděli, ale pokud se vše podaří, tak jak plánuju, tak byste se mohli dnes dozvědět víc. Mimochodem na obrázku můžete vidět Wendy v lidské podobě. Doufám, že se vám příběh i obrázky líbí.
Tak si užijte četbu a dobrou noc.
~Katy~

Jen co jsem si sedla, opět se ozvala nepříjemná bolest z mé paže. Otec si povzdychl, když viděl mé zranění zblízka. Pokynul mi, ať zůstanu sedět a šel do ložnice pro pár obvazů a nejspíš i nějakou dezinfekci. Křečovitě jsem svírala svou paži a pohledem hypnotyzovala již slábnoucí proužek krve. Nesnášela jsem krev. Obzvláště tu moji. Jako jedna z mnoha věcí dokazovala mou odlišnost. Už jako malá jsem byla jiná, jenže tehdy jsem si to neuvědomavala. Asi nejnápadnější bylo to, že jsem se nikdy neproměnila v dračici. Jediné, co mě k mému klanu poutalo byla má křídla. Mohla jsem lítat a to bylo jediné, co mě k mému klanu poutalo. Vzhledově jsem taky byla odlišná. Všichni měli výrazné a uhrančivé oči, nejčastěji odstíny zelené, žluté, červené a černé. Modrá byla velice vzácná. Jenže já neměla jakoukoliv z těch barev. Mé oči byly hnědé, nevýrazné a v dračím klanu totálně nevýdané a nežádané.

Mé vlasy byly taky odlišné. Ostatní je mají nejčastěji světlé, blonďaté, zrzavé.

Dále můžou mít i tmavé, například Wendy. Tmavě červené, zelené a i černo černé.

Ale moje vlasy jsou hnědé.

Z mých pochmurných myšlenek mě vytrhl otec, který už měl mou paži ve své ruce. Znechuceně jsem se podívala na svoji rudou krev.

Dračí krev jsem viděla jen párkrát. Hlavně když byla desetiletá válka s trolli. Otec pracoval jako špión a matka na ošetřovně. Tenkrát mi bylo asi sedm, Wendy byla o rok starší. Častokrát jsme viděli draky bojující o život. Přísahám, že od té doby nemůžu krev vystát. Když se matka vracela pozdě večer domů já a Wendy jsme společně čekaly v její posteli. Vždy když si k nám lehla tak ruce se jí třpytili a žlutě zářili.

Tenkrát jsme s Wendy byly opravdové sestry.

Krev vidím často u Krise. Je mu 101 úplňků a šrámy z letu u něho vidíme nonstop. (101 úplňků je něco málo přes 8 let. )

Často má kolena celá zlatě třpytivá. Ano, takovou barvu má dračí krev.

"Clarisso! Posloucháš mě?" Z myšlenek mě vytrhl otcův hlas. "Ano, jen jsem se zamyslela."

Něžně se usmál a pak trhl svou rukou. Ucítila jsem hroznou bolest. Před očima jse mi objevili černé tečky. To co udělal mi došlo až po chvíli. Když jsem znovu otevřela oči, z levé paže mi už netrčela dlouhá tříska, nýbrž jsem kolem ní měla obmotaný bílý obvaz. Malinko jsem se pousmála. Táta mě nepřipravoval na bolest, protože věděl, že by to bolelo víc. Prostě zařídil, ať jsem relativně v pohodě a rychle třísku vytáhnul.

"Hej!" Řekla jsem se smíchem.

"Mohl si mě aspoň varovat." Dodala jsem a zatvářila se ukřivděně. Otec se jen usmál a hodil třísku i s látkou od mé krve do krbu, kde se stále vařil mátový čaj.