Black wolf

6. Unwanted

Takže jsem se přeměnila na vlka a vlezla si do svého nového, a až moc pohodlného pelechu. Chvíli jsem se ještě převalovala a pak jsem konečně usla.

...............................................

Zavrčela jsem a přetočila se na druhý bok, když mi paprsky slunce zasvítily přímo do obličeje.

,,Sakra jak já nesnáším vstávání,, řekla jsem si pro sebe v duchu.

Ještě chvíli jsem se jen tak převalovala než jsem se konečně přinutila vstát. Vyšla jsem ven z jeskyně a rozhlédla se kolem. Jestli bych náhodou něco, nebo spíš někoho neviděla.

Když jsem neucítila ani neuviděla nic neobvyklého, přeměnila jsem se na člověka, ale stejně jsem měla takový divný pocit že tu někdo je.

Skočila jsem z výšky do vody a chvíli jsem jen tak ležela na zádech a dívala jsem se na nebe, na kterém nebyl ani jediný mrak. Nechala jsem se nadnášet vodou, která byla kupodivu příjemě teplá a uvolnila jsem se.

Když jsem se začala nudit ležením ve vodě, vyšplhala jsem k vodopádu a stoupla si pod něj. Bylo to tak kásně osvěžující nechat po sobě téct proudy vody a se zavřenýma očima si to užívat.

Náhle jsem ale zaslechla šustění listí a nějaké hlasy. Tak jsem radši seskočila z vodopádu do vody pod ním a když jsem se vynořila, skrčila jsem se za velkým balvanem který stál kousek od vody, vpravo ode mě.

,, Ryane ty počkej doma, neboj já se jenom rychle kouknu kolem, někde tady bejt musí, vlka poznám podle pachu namíle daleko, smrdí jako přerostlej pes.'' řekl někdo a já jsem na svojí obhajobu musela zavrčet, ucítila jsem jak se mi změnily i oči a prodlužovaly zuby, jenom to ne!

Teď se nesmím přestat ovládat jinak je po mě. Když jsem se uklidnila začala jsem přemýšlet... To už mě lovci našli po tak krátké době? Ale lovci nemohou mít tak dobré smysly aby mě mohly ucítit. Tak kdo to teda je a co po mě ksakru chce?

,, Fajn, ale jestli ho najdeš ne že si ho zase necháš pro sebe jako minule. A jestli ti to ještě nedošlo tak to v podstatě je přerostlej vořech.'' zamručel naštvaně na odpověď někdo další nejspíš ten Ryan, ale toho Ryana jsem slyšela jen díky svému vlčímu sluchu protože jeho hlas byl slyšet z telefonu. Poznala jsem to podle toho jak tam ještě něco zapípalo na znamení ukončení hovoru.

Podle hlasu to byli asi dva kluci, a tomu který tu teď někde byl mohlo být možná tak kolem dvaceti, no nevím, každopádně byl hodně mladý...

Ale co myslel tím že mají hlad, mě nikdo jíst nebude!!! A přece nemůžu bejt tolik cítit ne? Zase jsem mluvila v duchu sama se sebou.

Ještě chvíli jsem stála schovaná za tím kamenem, když už nějakou tu dobu nebyl kolem slyšet žádný pohyb, potichu jsem zavrčela a zase se mi změnily oči takže mi teď svítily tou známou stříbrnou barvou, ale to jsem rozhodně neměla dělat.

Najednou mě někdo ze zadu chytil za paži a mrštil se mnou zády o kámen, za kterým jsem byla předtím schovaná. Než jsem ale stihla jakkoliv zareagovat dotyčný se natlačil celým svým tělem na to mé, chytil mi ruce za zápěstí a svou hlavu si položil do záhybu mého krku. A to, že jsem na sobě měla ještě pořád jen spodní prádlo mi taky zrovna dvakrát nepomáhalo.

,,Ahoj mrňousi, kdes nechal kožich.'' řekl mi do ucha ten kluk. A zasmál se, když si nejspíš všimnul že se třesu.

Bála jsem se co příde a byla mi jeho blízkost dost nepříjemná, tak jsem zavřela oči a čekala co se bude dít, ale jedním jsem si byla na sto procent jistá, je to upír...je to poznat už jenom podle té síly, kterou měl a také byl cítit divnou vůní, nevím jak to popsat ale voněl krásně a zároveň děsivě.Vím že to zní fakt úchylně ale takhle na mě i působil. Vyzařovala z něj smrt.

Jediné co jsem za celou dobu ucítila bylo ale jen to jak mi jeho teplý dech náráží do krku, následkem čehož mi naběhla husí kůže po celém těle.

Když se do mě ani po chvíli nezakousnul otevřela jsem oči, ale jeho hlava už nebyla u mého krku, teď jsem se pouze mohla setkat s párem krásně hnědých očí, do kterých jsme si vzájemě koukali když se nade mnou tyčil. Měl hnědé vlasy, které byly vyčesané nahoru. Menší nos a plné rty.

Ruce měl teď položené vedle mých ramen na kameni tak, aby měl jistotu že se mi nepovede utéct ani kdybych se sebevíc snažila. A celkově už se odtáhl, takže jsem už mohla aspoň zase normálně dýchat.

Rychle jsem se začala rozhlížet kolem sebe jestli nenajdu aspoň jednu jedinou únikovou cestu, jediné čeho jsem ale docílila bylo to, že se mu na obličeji po chvíli rozlil velký úšklebek a celou dobu mě pozoroval s pobavením v očích, tak jsem s tím vymýšlením útěku po chvíli přestala.

,,Už si skončila vlčku?...'' řekl se stále pobaveným hlasem a přejel mě hladovým pohledem od hlavy až k patě, přičemž si zkousnul ret mezi zuby. ,, a jen tak mimochodem, líbí se mi tvůj obleček'' dodal ještě a pohladil mě hřbetem své ruky po tváři. Odvrátila jsem hlavu na druhou stranu aby se mě už nemohl dotknout.

Udělal ale chybu, tím že sundal svou ruku z toho kamene mě v podstatě pustil, čímž mi udělal nemalou laskavost. Hned jsem se odlepila od kamene a nakopla jsem ho do rozkroku. Ten kluk se chytil za sojí chloubu a spadnul na kolena, už jsem byla skoro dva metry od něj, ale to by to nebyl on kdyby mě díky své upíří rychlosti nechytnul a nepřišpendlil mě znova na to samé místo jako předtím.

Naštvaně jsem si odfrkla a podívala jsem se mu do očí tím nejvíce nenávistným pohledem, který dokážu. Ale s ním to nic nedělalo, očividně ho spíš dost rozzuřil můj pokus o útěk.

,,Tak za prvý ještě jsem ani zdaleka neskončila. Za druhý nesahej na mě. A za třetí neřikej mi vlčku!!!'' vyjela jsem na něj. Zase mi začaly svítit oči, on si toho asi taky všimnul protože hned nato promluvil zase on.

,,Tak jo vlčku okamžitě tu na mě přestaň řvát a koukej se uklidnit, nechci aby mi tu běhalo naštvaný vlče. Možná ti to ještě nedošlo, ale já sem upír tudíž tě poslouchat nemusim a někde tady se zrovna potuluje ještě muj kámoš Ryan, víš co to znamená?'' hned mi na svou otázku odpověděl.

,,To znamená že nemáš nejmenší šanci porazit dva upíry najednou...'' chvíli mě pozoroval jestli se nepokusím znova utéct a když viděl že ho sice naštvaně, ale klidně poslouchám mluvil dál.

,,Tákže si vyber buďto mě začneš poslouchat a hezky si popovídáme, nebo ti můžu zlomit vaz. Nezabije tě to ale aspoň na tři hodiny tě to omráčí takže bude klid a já s Ryanem tě zatim v klidu zlikvidujem a pak někam odklidíme...je to jen na tobě.'' řekl to tak ledově klidným hlasem, až mě zamrazilo. Taky sem si všimla, že se mu v očích nebezpečně zablýsklo, obzvlášť při zmínce o mé smrti.

Znechuceně jsem se otřásla, ale taky to bylo tím, že mi začala být zima. Po chvíli přemýšlení jsem jen poraženecky svěsila ramena a potichu zavrčela ,,fajn budu tě poslouchat'' .

On se spokojeně usmál a podal mi svojí teplou mikinu, asi si všimnul že je mi zima a taky jsem byla skoro nahá. Ihned jsem se do ní zabalila a vděčně se na něj usmála, v tuhle chvíli mi bylo jedno že jí mám až po kolena, spíš jsem za to byla vděčná.

....................................................................................

Tákže protože mi ještě nikdo nenapsal jestli chcete aby byl ten upír Justin Bieber nebo Luke Hemmings, vzala jsem to do vlastních rukou. Mohlo vám tedy dojít že to je Justin Bieber a taky je tam ještě jeho kámoš Ryan. V tomhle příběhu ale nemá Justin kromě vzhledu a jména nic společného se slavným zpěvákem Bieberem, tak jenom nebuďte zklamaní. :-D Doufám že se vám to líbilo a v téhle kapitole se konečně začíná něco dít. :-)))
Děkuji pokud dáváte vote a budu vám za to i nadále moc vděčná.