Black wolf

18. The beast in me

Sešli jsme dolů do přízemí, prošli pokojem s velkým gaučem a plazmovou televizí. Což byl asi obývák a došli jsme do kuchyně. Michel obešla pult a přešla k lednici, ve které byl někdo doslova ponořený a dělal hrozný hluk jak se tam přehraboval jídlem.

Michel si odkašlala a osoba vzhlédla. Zamračila jsem se a založila si ruce na prsou. ,,Ty!'' Zavrčela jsem naštvaně a zase se dostavilo záření mých očí. Všimla jsem si že ostatním vlkům září buďto zeleně a nebo červeně, ale ještě jsem nenašla nikoho komu by zářili stříbrně tak jako mě.

Probodávala jsem Alexe vražedným pohledem, zatímco on se postavil rovně čelem ke mě a zopakoval mé gesto se založením rukou. ,,To už jsme si snad vyříkali'' ušklíbnul se při pohledu na mě. Proč musí být všichni kluci takový arogantní kreténi sakra? ,,Unesl si mě i po tom co sem ti pomohla!''téměř jsem zakřičela. Michel se znuděně opřela o linku a podepřela si hlavu rukama.

,,No a?'' odplivnul si. Michel pokroutila hlavou nad naší hádkou a rozhodla se zasáhnout. Silně ho dloubla do žeber tak jako předtím na schodech mě a naštvaně sykla. ,,Chovej se trochu slušně, aspoň když tu máme královskou krev.'' vyčetla mu jeho chování.

,,Vždyť ta ještě dneska ráno ani nevěděla že existuje nějaká královská rodina.'' vyjekl a pohodil rukou směrem ke mě. ,,Není důležité co ví, ale to kdo je. Tak se laskavě kroť.'' zavrčela Michel a taky jí zasvítili oči, ty její září krásně zelenou.

Znuděně ho odstrčila od lednice před kterou ještě pořád stál a vyndala z ní olej a maso z lososa spolu s nějakou zeleninou. ,,Jíš ryby? Doufám že ano.'' zeptala se mě pro jistotu a pousmála se když položila suroviny na pult a otočila se ještě pro pánev.

,,Jo...ujdou'' pokrčila jsem rameny. Sledovala jsem jí jak ještě něco vytahuje z lednice, čemuž jsem už potom nevěnovala pozornost a místo toho jsem se rozhlížela po jejich celkem moderně a hlavně sladěně vybavené kuchyni. Po prozkoumání místnosti jsem se podívala zpět na Michel, která se zrovna natahovala do horní skřínky pro nějaké koření.

Nedosáhla tam ani po skákání do výšky a opakovaném klení nad tím jak je malá. Zrovna ve chvíli kdy jsem chtěla jít k ní a pomoct jí, přišel do místnosti nějaký kluk a podal jí to namísto mě. Už jsem byla připravená každou chvíli vyskočit a přeměnit se abych mohla zasáhnout, se Michel najednou postavila na špičky a vtiskla mu rychlý polibek na rty, doprovázený tichým 'děkuji' a spokojeným úsměvem obou dvou najednou.

Asi jí došlo jak jsem napjatá, takže se od něj odtáhla a rozhodla se mi ho představit. ,,Oh, promiň Lucy. Tohle je Jake...můj přítel'' ukázala na kluka, který stál po jejím boku. Jake se na mě přátelsky usmál, objal Michel zezadu kolem pasu a položil si hlavu na její rameno. Někomu se to zdálo obyčejné, ale pro mě to bylo romantické gesto a v tu chvíli jsem Michel i trochu záviděla.

Jake na sobě měl šedé tepláky a bílý nátělník. Jeho vlasy byly zrzavé a oči zelené, věkově byl asi taky tak jako my dvě a teprve teď mi došlo jak jsou tihle dva rozdílní. Michel je tmavovláska malého vzrůstu a Jake je narozdílod ní možná tak 180 centimetrů vysoký zrzoun.

I přes své rozdíly k sobě tihle dva už od pohledu patří a je vidět že jsou spolu opravdu šťastní. Při té myšlence jsem si vzpoměla na Justina a boletivě mě píchlo u srdce. Ale proč bych se tu měla litovat když ho můžu najít?

Zamyslela jsem se a začala v hlavě vytvářet různé nápady na plán jak ho najdu. ,,Héééj Lucy!'' Michel stála předemnou a luskala mi prsty u obličeje abych se probrala ze snění. ,,Musím najít Justina.'' vyblekotala jsem na ní nesrozumitelně. ,,Koho?'' svraštila nechápavě obočí.

,,Justina...'' zopakovala jsem ,,je to můj kluk'' dodala jsem pro upřesnění. ,,Není to náhodou jeden z těch upírů, který sledoval Alex?'' položila mi další otázku, ale při téhle se zamračila spíš kvůli tomu co je Justin zač. ,,Jo'' zašeptala jsem. ,,Nejsi a nebudeš s ním v bezpečí'' řekla zamyšleně a odsuzovačně zároveň.

V očích mi nebezpečně zablesklo a mé tělo se začalo třást pod náporem krvelačné bestie, která číhá uvnitř a momentálně se dožaduje vypuštění ven.

Neovládla jsem vztek a přeměnila jsem se. Nikdo se nebude navážet do Justina! Jake strhl Michel za svá záda aby ji mohl ochránit, ale nemá šanci. Začala jsem přecházet ze strany na stranu jako šelma čekající na chvíli, kdy zaůtočí na svou kořist a u toho jsem vrčela tak až to muselo být slyšet i venku před domem.

..........................

Omlouvám se za chyby...doufám že se kapitolka líbí a budu očekávat komenty ohledně děje a samozřejmě i vaše názory. Lajknutím taky nepohrdnu, což je jasné :D