Když jsem se najedla spokojeně jsem zavyla a vyběhla jsem ještě hloubš do lesa, díky tomu jak byl obrovský jsem měla jistotu, že se nedostanu na jeho konec ani kdybych běžela tři dny vkuse...
....................................Několik dní jsem běžela mě neznámo kam a po cestě jsem si vždy ulovila něco malého k snědku. Občas jsem chtěla i něco většího, ale něměla jsem až takový hlad a nesmím po sobě nechávat stopy v podobě roztrhaných zbytků zvířat.
Zastavila jsem se až když jsem narazila na krásný, až kouzelný vodopád s průzračnou vodou, někde v horách daleko od jakékoliv civilizace.
Bylo něco kolem poledne a sluníčko strašně pálilo, mohlo být tak 35 stupňů. A ještě ke všemu mi díky mému teplému a tmavému kožichu, který přitahoval teplo bylo až úmorné vedro.
Po tom cestování jsem se rozhodla, že už jsem dost daleko od mého starého života a je čas se buďto někde usadit a nebo si alespoň pár dní odpočinout.
S rozeběhem jsem skočila do vody, v letu jsem se přeměnila do lidské podoby a skočila jsem přímo mistrovskou šipku. Po přeměně mi zase zůstalo jen spodní prádlo, takže to bylo jako plavat v plavkách. Plavala jsem tam celý den a užívala jsem si ''koupel'' kterou jsem už vážně potřebovala.
Když jsem ale připlavala až k vodopádu zjistila jsem, že vedle něj je malý a úzký otvor, jako vlk bych se do něj sice nevešla ale jako člověk ano. Vyšplhala jsem k němu a ve své lidské podobě jsem se po čtyřech doplazila asi tři metry dlouhou chodbou do nějaké velké jeskyně.
Zvedla jsem se na nohy a oněměla jsem krásou, kterou jsem viděla. ,,Wau,, řekla jsem nahlas, ale můj hlas byl strašně chraplavý díky tomu, že jsem už dost dlouho nemluvila.
Poslouchala jsem jak se slovo vypuštěné z mých úst odráží od stěn jeskyně v podobě tiché ozvěny a poté se ztrácí v prázdnotě.
Na stěnách jeskyně rostly květiny všech barev a dokonce i nějaké velké lijány. A na zemi byl světlounce zelený měkoučký mech, který připomínal spíše koberec z nějakého luxusního domu.
Ať už to bylo mým vlčím instinktem nebo tou krásou- to je jedno, každopádně jsem se rozhodla toto úžasné místo pojmout jako můj nový domov.
Do toho starého se možná taky ještě někdy vrátím, ale teď jsem nesmrtelná jako kdybych byla upír, což naštěstí nejsem, takže budu žít věčně a mám na vrácení se domů dost času. Teda pokud se budu vyhýbat lovcům, upírům a stříbrným kulkám.
Mno pokusím se o to, každopádně nepřátel mám na rozdávání, a to ani žádného z nich ještě neznám osobně. Vím sice že lovci zabili mé rodiče, ale naštěstí o mě ještě nejspíš nevědí.
A upíři? Popravdě o nich vím jen to, že jim nevadí slunce takže mě můžou napadnout i ve dne a živí se krví, ale to je asi tak všechno, taky jsem žádného ještě neviděla a ani to nemám v plánu změnit.
Venku už zavládla noc a já byla ještě hladová. A taky jsem ještě neměla v jeskyni udělaný pořádný pelech. Vydala jsem se tedy na lov, samozřejmě ve svém vlčím těle.
.........
Asi po půl hodině jsem stála zpět ve své jeskyni a byla nachystaná jít spát, s teď už plným žaludkem.
Pak mi ale došlo že si chci ještě nějak udělat to místo na spaní, aby se mi dobře spalo.
Vyšla jsem z jeskyně před vodopád a zůstala v lidské podobě, aby se mi lépe nosil potřebný materiál, přece jenom jsou lepší ruce než tlapy na nošení klacků a podobných věcí.
Nanosila jsem do jeskyně pár větších kamenů a postavila je do kolečka vedle sebe. Do toho kruhu jsem pak naházela nějaké velké listy, které byly spadané v lese mezi stromy.
Ještě trochu jsem to srovnala a pak jsem si dlouze zívla.
Trvalo mi to sem nanosit hodně dlouho, takže je teď asi už něco kolem půlnoci a já jsem až moc unavená, na to že jsem vlkodlak toho teda moc nevydržím. Navíc je mi v mé lidské podobě strašná zima, když mám jen spodní prádlo. Ale někde v horách nebo lesích si bohužel nemám kde koupit teplé oblečení, ani na to nemám peníze.
Takže jsem se přeměnila na vlka a vlezla si do svého nového, a až moc pohodlného pelechu. Chvíli jsem se ještě převalovala a pak jsem konečně usla.
Bylo mi docela trapné jako vlkovi usínat na zádech tak jak to dělají lidé, jenže bych asi jinak neusla, takže jsem to musela nějak překousnout.
.........................................................................................................
Takže doufám že se vám kapitolka líbila a zase bych prosila nějaké komentáře na vylepšení příběhu, teda pokud máte nějaké nápady. Očividně se tenhle příběh moc nelíbí, protože vote dávají asi jenom čtyři stejní lidé pořád dokola, takže popřemýšlím jestli budu psát dál.
* Ještě k příběhu- pokud se rozhodnu psát dál, tak bych chtěla dát do další kapitoly zápletku s upírama. Chcete aby byl hlavní z upírů Luke Hemmings nebo Justin Bieber??? Odpovědi pište prosím všichni, chci vědět co si o tom myslíte. :-)))

ČTEŠ
Black wolf
Loup-garouŽijeme jen jeden život a přesto se v něm ztrácíme... Jisté je, že mezi láskou a nenávistí jest velice tenká hranice... Lucy Black, která zjišťuje, že je vše jinak než doposud věřila to nemá lehké a ani mít nebude... Ale život přeci není o tom snadné...