Black wolf

21. In the end

Bolestí jsem zakňučela. Začali mi zářit oči a prodloužily se mi tesáky. ,,To bolí'' pronesla jsem bezmocně. ,,Já vím, hlavně se snaž zůstat v klidu.'' soucitně se na mě podíval.

,,Teď tě položím na chvilku na zem. Přeměním se a ty mi vylezeš na záda, za žádnou cenu se nesmíš pustit, rozumíš?!''

,,Jo'' musím to zvládnout. Udělal tak jak řekl a chvíli na to už běžel bleskovou rychlostí. V běhu jsem zaregistrovala, jak se do kmene stromu těsně vedle nás zabodnul šíp a vykulila jsem oči. Dobře, hlavně dýchej. Řekla jsem v duchu sama sobě. Né že by to nějak výrazně pomohlo.

Zrovna když uhýbal letícímu šípu, tak musel zatočit a já mu skouzla ze zad a letěla jsem vzduchem. Dopadla jsem hlavou na něco tvrdého a viděla už jen černo.

.......

Slyším pípání a cítím zápach čistících prostředků. Pokusím se otevřít oči, ale do hlavy mi vystřeluje neuvěřitelná bolest. Když se mi to konečně povede, vidím jen bílé stěny a přístroje, na které jsem připojená.

,,Lucy?" zašeptá dívčí hlas. Stočím pohled ke hnědému křesílku, kterého jsem si až doteď nevšimla.

,,Cassidy? Co se to děje?'' hodí po mně omluvný pohled a ve vteřině mně tiskne v pevném objetí. Nevím co se to děje, ale potřebuju Alexe.

,,Byla jsi skoro tři týdny v komatu'' špitne, když se odtáhne. Vytřeštím oči. ,,Co? Proč? Jak?'' teče mi po tváři slza.

,,Nevím jestli si pamatuješ tu párty...'' ,,Jo, líbala ses s Davidem'' skáču jí do řeči neutrálním hlasem ,,no. Utíkala jsi dolů po schodech, uklouzla a praštila se do hlavy. Hned jsme volali sanitku a v nemocnici nám řekli, že nevědí kdy se vzbudíš.'' otřela jsem si slzy a kývla.

,,A David?'' ,,Oba jsme jeli sanitkou s tebou a pár dní jsme se tu u tebe střídali. Po týdnu jsme to vzdali a chodili sem dvakrát do týdne'' ,,Aha'' šeptla jsem téměř neslyšně.

Cassidy jsem asi po hodině poslouchání novinek poslala domů abych si mohla srovnat myšlenky...nebo se o to alespoň pokusit.

Alex, Justin, Ryan, Daniel, Michel a Jake...to všechno...se mi jenom zdálo...

Spíš konstatuju, než že bych se ptala. A přesto tomu nemůžu uvěřit. S Davidem je každopádně konec. Cassidy je moje nejlepší kamarádka a tak to zůstane i přes to co se stalo.

Prostě to všechno byl jen výplod mé fantazie, k čemuž pomohly bláboly mojí babičky a to, že děda i rodiče zemřeli rukou lovců společně s tím, že jsme vlkodlaci tomu napomohlo asi nejvíc.

Je konec imaginárního života, ale můj dosavadní bude i tak pokračovat...a začnu s tím, že se musím dostat z nemocnice hned jak mi řeknou, že můžu odejít...a hned potom si musím najít nové přátele, protože tenhle život bude chtít změny.
It's not a happy ending, but also a sad end is the end.

................

No...co dodat? Snad jen to, že to pro mě byl první příběh tady na wattpadu a přiznejme si, že nebyl a není dokonalý :D do komentu mi klidně hoďte své názory atd. Prostě jako vždy :D