Flashback:
Zrovna jsem byla na párty jedné známé a šla jsem na záchod. Když jsem tam ale vešla, uviděla jsem svou nejlepší kamarádku Cassidy opřenou o zeď líbat se s mým klukem Davidem. Rychle jsem práskla s dveřmi a rozeběhla se pryč. Bylo mi jedno, že bydlím na druhém konci města. Doběhla jsem domů a hned utekla do své ložnice. Zavřela jsem dveře a praštila do nich pěstmi. Skočila jsem na postel a po chvíli jsem v ní i usla.
Probudila jsem se a podívala se na hodiny, které visí nad stolem, naproti posteli. Právě teď je minuta po půlnoci. Když jsem se koukla z okna ven, uviděla jsem svůj oblíbený les a nad ním zářivě svítil měsíc.
A pak mi to došlo, vzpomněla jsem si na to, co se stalo a proč jsem utekla domů. Začaly mi po tvářích téct slzy a z mého hrdla se draly ven hlasité vzlyky. Vstala jsem a podívala se na telefon, který jsem měla v kapse svých potraných džín. Bylo na něm 8 nepřijatých hovorů od Cassidy a 3 od Davida. Okamžitě po přečtení jmen na displeji jsem s ním prudce hodila o zeď a dívala se, jak se tříští na hromadu malinkých kousků, které postupně dopadají na zem. Byla jsem tak strašně rozzlobená a zároveň nešťastná, že se to nedalo ani popsat.
Najednou mi začalo být strašlivé horko a bolelo mě celé tělo. Bolestí jsem dopadla na zem a uslyšela křupnutí, jako kdyby někomu lámali kosti. A vážně to tak bylo, jenomže ty kosti byly mé. Ležela jsem na zemi a křičela bolestí, po chvíli už to neznělo jako křik, ale jako psí kňučení či chvílemi i vrčení. Když se ozvalo praskání kostí znovu, zakřičela jsem ještěnohem víc, ale už žádný křik, znělo to jako vlčí vytí. Jediné co jsem si v tu chvíli přála, bylo zemřít. Asi po dvou hodinách to přestalo a já jsem vysílením usnula.
end of the flashback
ČTEŠ
Black wolf
Hombres LoboŽijeme jen jeden život a přesto se v něm ztrácíme... Jisté je, že mezi láskou a nenávistí jest velice tenká hranice... Lucy Black, která zjišťuje, že je vše jinak než doposud věřila to nemá lehké a ani mít nebude... Ale život přeci není o tom snadné...
