Black wolf

15. Why?

Otevřela jsem oči, ale okamžitě jsem svého probuzení silně zalitovala. Byla jsem hlavou dolů a celý svět se se mnou houpal. Po chvíli se mi začal dokonce i zvedat žaludek, ale naštěstí jsem byla tak vyhladovělá že jsem ani neměla co zvracet.

Naštvaně jsem zavrčela a zmateně nadzvedla hlavu, abych se mohla aspoň trochu zorientovat kde to vlastně jsem. Situaci jsem hned potom zhodnotila tak, že mě má nejspíš někdo přehozenou přes rameno a jde se mnou bůhví kam.

Když mi žačínalo být špatně čím dál víc začala jsem sebou vrtět a kopat nohama. ,,Ať jsi kdokoliv pusť mě okamžitě dolů'' zasyčela jsem výhružně. Odpovědí mi byl bohužel jen smích osoby, která si s mými výhružkami očividně vůbec nedělala těžkou hlavu.

,,Neškubej tak sebou'' řekl ten dotyčný, když jsem sebou neusále vrtěla a jemu muselo být nejspíš už i tak dost nepohodlné mě nést.

,,Ale já chci dolů a je mi špatně'' zaskuhrala jsem bezmocně. A začala jsem mu pěstma mlátit do zad, i když to nemělo žádný účinek. Aspoň jsem si tím trošku posílila svoje ego. Řekla jsem si sama pro sebe a lehce mi zaškubaly koutky úst.

,,Přestaň do mě bušit, s tou tvojí neexistující sílou to stejně nemůže ani lochtat. A máš smůlu, cesta bude ještě tak minimálně na 10 minut.'' uchechtnul se a narovnal si mě na zádech . Vyjekla jsem, ale jinak jsem s ním odmítala mluvit.

Nesl mě ještě nějakou tu dobu a já jsem začala vážně ztrácet trpělivost. Nejen že ignoruje moje nadávky, výhružky a dokonce i mlácení do zad, ale ještě ke všemu řekl 10 minut a už je to víc jak půl hodiny.

Začínala jsem sebou vrtět čím dál tím víc, protože byla tahle pozice vážně nepohodlná a ještě ke všemu mi bylo furt špatně. Kdybych mu aspoň tak mohla vidět do obličeje a zjistit kdo to je.

,,Myslím že jsi řekl deset minut a něco v hlavě mi říká, že je to už víc jak deset minut.'' zakňourala jsem na něj provokativním tónem. Ano chci ho naštvat, je totiž možné že se potom přestane kontrolovat a nebo si nebude dávat tolik pozor a to bude přesně ta nejlepší chvíle na můj velkolepý útěk.

,,Kdybych nemusel na zádech vláčet sto kilové závaží, už bych tam dávno byl.'' odpověděl mi s ledově klidným hlasem, což mě vytočilo ještě víc než kdyby to řekl normálně.

,,To odvoláš a hned!'' zakřičela jsem nepříčetně.

,,Co přesně máš na mysli?'' zeptal se a já jsem dokonce i z jeho hlasu dokázala vyčíst, že má ve tváři hravý úšklebek.

,,Bože, za co mě trestáš?'' postěžovala jsem si.

,,No...'' skočila jsem mu do řeči dřív, než by řekl něco, čeho by v budoucnu litoval ,,Prosím tě hlavně mlč.'' odbila jsem ho.

Najednou začal zpomalovat, až po chvíli zastavil úplně. Slyšela jsem kolem sebe hučení vody a zpěv ptáků. Zapřela jsem se rukama o jeho záda, abych viděla kde jsme.

,,Co to tam vyvádíš?'' řekl s náznakem mrzutosti v hlase, když si všimnul toho jak se zvedám.

,,Tak promiň, ale za prvý se nudim, za druhý mám hlad a za třetí máš strašně tvrdý a nepohodlný záda.'' odsekla jsem mu.

Hlasitě si povzdychl, sundal si mě z ramena a posadil mě na nějaký kámen,

který stál před ním.

,,Ani se nehni!'' přikázal mi autoritativně. Jedinou mojí reakcí byl pobavený škleb a protočení očí. ,,A neprotáčej na mě oči.'' ,,Nejsi moje máma.'' odsekla jsem mu jako malé dítě a vyplázla na něj jazyk.

,,Máš pravdu to naštěstí nejsem'' hlasitě jsem si odfrkla a odvrátila svůj pohled na potok, ke kterému jsem právě teď seděla bokem.

Na hladině byla poznat celkem malá síla proudu, ve kterém si bezstarostně plavaly rybky všech možných velikostí a barev. Nad hladinou potoka létala třpytivá vážka a na kamenech vedle vody skákaly žabky. Vypadalo to celé klidně a krásně, ale nic netrvá věčně a každého z nás jednou dostihne jeho osud.

Odvrátila jsem pohled od vody na tetování, které zdobilo mou ruku a tak moc mi celou dobu vrtalo hlavou proč ho mám a co to vlastně znamená.

,,Kdo jsi'' zeptala jsem se, protože jsem nepochopila o co mu jde.

Až teď mi došlo že si ho už můžu konečně pořádně prohlédnout, když tu stojí předemnou a kouká se na zem. Asi nad něčím přemýšlí a mou otázku úspěšně ignoruje.

Řekla bych že bude o něco starší než Justin, hádám že mu bude tak 23 nebo možná 24 let. Jen tak jsem na něj civěla zatím co mi myšlenky vířily v hlavě. Má hnědé vlasy, které mu lehce padají do očí, ale nejvíce mě zaujaly právě ty pronikavě zelené oči, jako kdybych je už někde viděla. Ale kde?...

A pak mi to došlo, jak jsem si mohla nevšimnout krve na jeho ruce? Bože já jsem tak blbá. ,,To si byl ty'' zašeptala jsem, jako bych tomu ještě pořád nemohla uvěřit, pochybuju o tom že mému mumlání vůbec rozuměl.

Vyskočila jsem z kamene na nohy a couvla jsem od něj dál dozadu. ,,Tos byl ty! Ten vlk!'' zvýšila jsem hlas aby mě slyšel.

Omluvně se usmál a lehce přikývnul, on byl v klidu ale ve mě to vřelo. Takže já mu jak kráva pomáhám a vyprošťuju ho z pasti, i po tom co mě napadnul a on mě ještě chce někam unýst? A proč to všechno?

,,Jo to jsem byl já'' hodil na mě úsměv, ze kterého se holkám podlamují kolena a já bych nebyla výjimkou, kdyby jsem teď nebyla tak strašně rozzuřená.

,,Kdo si. Co po mě chceš. Kam mě to táhneš. A proč si na mě útočil?'' mezi každou otázkou jsem v řeči vytvořila jistou mezeru a zůžila na něj oči.

,,Tak dobře, asi nebude zrovna nejlepší ti nevyhovět, obzvlášť když vypadáš tak nebezpečně, viď?'' z mého hrdla se vydalo zavrčení, znějící jako výhružka.

,,Jmenuju se Alexandr ale říkej mi Alexi,chci aby si šla se mnou do mýho domu. A udělal jsem to protože si nechutně cítit těma pijavicema a navíc sem tě s nima viděl, nutno zmínit i toho jejich zasranýho kámoše. Vypadalo to jako že donášíš upírům, teda aspoň jsem si to myslel dokud jsem neuviděl to tetování.'' dokončil svůj monolog a konečně zvednul pohled od země na mě.

Zmateně jsem se zamračila a znovu jsem si přehrála v hlavě všechno to, co mi teď řekl. Co ten může vědět o mně nebo o mém tetování? A jak ví o klucích, to mě sledoval nebo co?

...............................

Ták po velmi dlouhé době tu máte kapitolu, nevím jestli s ní jste spokojení a upřímně já sama nevím jak pokračovat, vždycky když mám nějaký nápad na celý vývoj příběhu, tak potom zjistím že už takový existuje :-D takže se snažím vymyslet něco aspoň trochu originálního, ale vážně to není jednoduché :-)

Jako vždy budu ráda za vaše votes a komentáře :-) .