Black wolf

10. Night wolf

Spadla jsem na kolena a cítila jsem jak mi začal růst ocas, drápy, uši a prodlužovaly se mi ruce a pak i nohy...

.........................................

Justinův pohled

S úžasem jsem sledoval její přeměnu, v tuhle chvíli byla nejzranitelnější a já byl připraven za ní v případě hrozícího nebezpečí položit vlastní život. Jen doufám že to nebude nutné.

Přece jenom je odměna za vlkodlačí hlavu, kterou přinesete Arnelovi dost velká a upírů kteří tu odměnu chtějí je tu víc než dost.

Arnel je něco jako král upírů, náš druh ho musí poslouchat a bohužel i v případě jeho snahy o vyhlazení všech vlkodlaků, co žijí. Většina upírů prahne po smrti vlkodlaků i bez jeho rozkazů, takže se o Lucy vážně bojím. A proto na ní taky nenechám nikoho ani sáhnout.

Ryan to doufám pochopí a časem se s nich dvou stanou přátelé, ale dost se bojím jeho první reakce až ji uvidí. On sám mi to neřekl, ale co jsem se dozvěděl od ostatních tak vlkodlaci vyvraždili celou jeho rodinu když byl ještě člověk, od té doby vlky zabíjí jen kvůli vlastní pomstě.

Už asi deset minut sleduju Lucy, která teď už dokončuje přeměnu. Když se převtělila úplně podlomily se jí všechny čtyři a spadla levým bokem na zem.

Okamžitě jsem k ní přiskočil, sednul si vedle ní a její vlčí hlavu si opatrně položil do klína. Něco s ní musí být, ještě jsem nikdy neviděl vlkodlaka se takhle dlouho přeměňovat, a ještě k tomu ta barva. Je jako noční obloha, ten odstín je jako černé nebe a ty stříbrné flíčky vypadají na její srsti jako hvězdy. Musím zjistit v čem je tak vyjímečná, protože jen barvou to nebude tím jsem si jistý.

,,Lucy jsi v pořádku?'' věděl jsem že mi nemůže odpovědět, ale musím vědět jak jí je.

Lehce nadzvedla hlavu a podívala se mi do očí. Začal jsem se v těch jejích úplně ztrácet, najednou stáhla uši a strašně slabě zakňučela, položila hlavu zpět na mé nohy a bylo poznat že jí je zle. Trhalo mi srdce vidět ji takhle, ale v tomto případě jsem bezmocný. Pak se konečně uvolnila a její dech se také zklidnil.

Pomalu jsem zvedl jednu ruku a začal jí hladit od hlavy až na záda. Políbil jsem jí na vršek hlavy přesně mezi uši a ona spokojeně zamručela. Takhle jsme tam byli ještě několik hodin, protože Lucy vysílením usnula.

Celou dobu co spala jsem zíral na jedno místo a přemýšlel. Mé myšlenky se mezi sebou točily a proplétaly jako had. V hlavě jsem měl Lucy, Ryana a hlavně budoucnost. Nejvíce ze všech mi hlavou vrtala jedna věc, budu součástí jejího života i do budoucna?

Když se Lucy začala probouzet byla už tma, tudíž jsem usoudil že je noc, to znamená dvojnásobně větší nebezpečí. Protože na slunce mohou jen starší upíři, takže to nebylo tak hrozné jako teď když je tma. Což znamená že se tu po lese budou potulovat i novorození a mladší našeho druhu.

Lucy se pokusila postavit na všechny čtyři, zpočátku se kymácela a motala ale ustála to. Je to moje úžasná vlčí bojovnice, jak už jsem sám zjistil jen tak se nevzdává.

Podívala se na mě a zavrčela, zvedl jsem ruce v obraném gestu a vytřeštil na ní oči. To mě nepoznává nebo co? O krok jsem ustoupil a připravoval se na útěk, pokud mě vážně nepoznává bude schopná mě i zabít.

Najednou se ale odrazila a skočila na mě plnou vahou. Spadl jsem na záda a zavřel oči, proti ní nemám šanci tak můžu jen čekat až se mnou skoncuje. Nevím zda je odhodlaná mě zabít, ale jedno kousnutí a je po mě, zatracenej vlkodlačí jed.

,,Lucy, prosím vzpamatuj se, to jsem já Justin.'' řekl jsem se stále zavřenýma očima.

Když se pořád nic nedělo odhodlal jsem se je otevřít, když jsem to udělal setkal jsem se s jejím stříbrně žhnoucím pohledem. Trochu se odtáhla, ale hned na to do mě začala různě dloubat čumákem, strašně to lechtalo takže jsem se smál až jsem se začal dusit.

Sakra jsem upír a nedokážu ze sebe smést jednu škodolibou vlčici, jenže zkuste si přeprat snad dvoutunového vlka.

Přestala a nadzvedla hlavu od mého břicha, do kterého až do teď šťouchala tou svojí tlamou a vycenila zuby. Ale nevypadala rozzuřeně, právě naopak, tohle byl jasný úsměv.

Taky jsem se usmál a jemně jí ze sebe setřásl, no spíš jsem se vyplazil z pod jejího ohromného těla a abych pravdu řekl, je dost děsivé to že je stejně vysoká jako já, dokonce asi o půl hlavy vyšší.

,,Tak skvělý, zablbla sis ale teď už musíme jít. V noci tu nejsme v bezpečí o nic víc než ve dne.'' řekl jsem a pomalu vyšel směrem k naší chatě.

Když jsem se otočil a viděl že jde za mnou, zrychlil jsem a po chvíli se rozeběhl úplně. Nejen že mi stačila, ale chvílema mě i předbíhala.

Doběhli jsme před tu chatu, nebo spíš dům vzhledem k jeho velikosti a u dveří jsme zastavili.

,,Lucy já půjdu jako první a ty se drž u mě, hlavně zůstaň jako vlk je to pro tebe bezpečnější.'' jen přikývla a já začal odemykat

Otevřel jsem dveře a vešel do chodby, Lucy šla poslušně za mnou jako ocásek a vůbec se ode mě nehla.

,,Ryane sem domaaa. Si tu?'' zavolal jsem na celý dům a čekal na odpověď. A té se mi taky dostalo když jsme vešli do kuchyně a za mnou se ozvala rána, kterou následovalo dost nebezpečně znící zavrčení.

Otočil jsem se a byl tam...

........................................

Nějak nestíhám psát, ale budu se snažit přidat kapitolu aspoň jednou týdně. Doufám že nejste zklamaní z vyvíjení příběhu a pokud ano tak se omlouvám.