Black wolf

19. Forget

Začala jsem přecházet ze strany na stranu jako šelma čekající na chvíli, kdy zaůtočí na svou kořist a u toho jsem vrčela tak až to muselo být slyšet i venku před domem.

......................................

Jake na nic nečekal a také se přeměnil na velkého zrzavo hnědého vlka, který byl o pár centimetrů větší než já. Chvíli jsme jen pozorovali jeden druhého s přihmouřenýma očima. Což sledovala i Michel, která byla schovaná asi metr za Jakem. Naštvaně jsem hrábla přední tlapou o podlahu, čímž jsem ji nechtěně poškrábala, ale to bylo to poslední co by teď někoho z nás zajímalo.

Z vedlejší místnosti se vyřítil Alex s vytřeštěnýma očima ,,Co to tady ksakru děláte?'' vyjeknul. Jake směrem ke mě zavrčel a pokývnul na mě hlavou, jako kdyby to snad byla všechno moje vina. ,,Řekněme, že jsme Lucy tak trochu naštvali...'' Jake se na Michel otočil a nahodil výraz to myslíš vážně? ,,dobře no...já jsem jí naštvala'' pohodila Michel naštvaně rukou a protočila na svého přítele očima.

Alex jen nevěřícně pokroutil hlavou a nemohl to prostě nechat být a vypadnout. ,,Tos jí musela pěkně vytočit když se hned přeměnila a vrčí tady po nás'' uchechtnul se a zacukaly mu koutky. Nevím čím to je, ale poslední dobou mě vytočí každá blbost a Alex tomu těma svýma připomínkama taky zrovna dvakrát nepomáhá, čehož si očividně všimla i Michel.

,,Prosimtě Alexi nech toho!'' ukázala Michel rukou směrem ke dveřím z místnosti a zamračila se. To už jsem, ale nemohla poslouchat a rozeběhla jsem se směrem k Alexovi. Asi si myslel, že po něm jdu a já jsem přitom jen chtěla vyběhnout z místnosti, ale on stál mezi dveřma, takže se otočil a utíkal směrem ven.

Vyběhl z domu a utíkal dál do lesa. Běžela jsem ve své vlčí podobě za ním, takže jsem byla mnohem rychlejší než on. Už jsem byla kousek za ním a docela dost jsem si užívala tenhle hon na něj. Čumákem jsem mu šťouchla do nohy, takže zakopnul a spadnul na zem.

Přední tlapy jsem si položila na jeho záda a nechala ho zkoumat hlínu zblízka, což on očividně neshledával natolik vtipným jako já. ,,Okamžitě ze mě slez!'' zamumlal na mě s obličejem v jehličí, asi si myslel že ho poslechnu.

Za sebou jsem slyšela dupání a za chvíli se spoza stromů vyřítili dva vlci. Větší rezavý byl dost jistě Jake a ten menší šedo černé barvy musí být Michel. Jejich přítomnost jsem nijak neřešila, jen jsem na ně pokývla hlavou a pak jí položila na záda Alexe, který si pobyt na zemi určitě užíval.

,,Řekněte jí někdo ať ze mě kouká slízt dolů!'' zamručel Alex a ostatní dělali jako kdyby tam ani nebyl. Pootočila jsem hlavu na Michel a Jakea, kteří očividně šli zpět k domu. ,,Notááák lidi...přece mě tu nenecháte!'' nadzvedl se trochu na loktech a zakřičel směrem k místu, kde zmizeli mezi stromy.

V duchu jsem se musela zasmát nad jeho pozicí, ale nakonec jsem z něj slezla. Sedla jsem si na zadek a sledovala ho jak vstává a oprašuje si oblečení od hlíny, jehličí a bůhví čeho všeho ještě. Když byl aspoň trochu čistý, otočil se na mě a přihmouřil na mě naštvaně oči.

Nasadila jsem štěněčí pohled alá já za nic nemůžu a po žuchnutí na zem to dohrála provinilému přikrytí očí packami. Po chvíli hraní jsem si oči odkryla, abych viděla jestli to na něj zafungovalo...No tak asi ne...Stál nademnou s překříženýma rukama a podupával si na oko naštvaně nohou.

Ani nevím proč tu spolu sehráváme takové divadýlko, když bych právě v tuhle chvíli měla hledat Justina a ne se tu bratříčkovat s někým kdo mi v tom zabraňuje. Začínám si, ale uvědomovat, že Michel měla možná pravdu v tom, že bych s Justinem být neměla.

On je upír a já jsem vlkodlak, to opravdu nejde k sobě. A co když mě jen využíval, abych mu věřila a on pak mohl zabít někoho královského rodu? Budu na něj asi prostě muset zapomenout, nebo nevím jak dál. S Alexem tu teď jen zabíjím čas, ale co když k němu začnu něco cítit? Snad ne...

,,Hej si vpoho??'' luskal mi Alex před očima prstama, asi jsem byla chvíli lehce mimo jak jsem se zapřemýšlela. Kývla jsem hlavou na souhlas a on se pobaveně zasmál. Tak to ne! Mě se smát nebudeš! Nadávala jsem mu v duchu a skočila po něm.

Samozřejmě opatrně abych mu neublížila, jsem ho schodila na zem a hlavou ho šťouchla do břicha. Jak se mi mé mínění po chvilce potvrdilo v podobě jeho smíchu, opravdu je lechtivý! Zasmála jsem se v duchu sama pro sebe a lehla si vedle něj na zem.

,,Sakra Lucy! Dost!'' smál se a snažil se mi rukama odstrčit hlavu. Nechala jsem toho a přeměnila se do původní podoby. Svalila jsem se na záda hned vedle něj a potichu se mu smála.

.........................

Po hoooodně dlouhý době další část. Snad se líbí a má cenu psát dál :-D. Názory prosím? :-D