Kobky asgardské

Midgardské zahrady

Loki ležel na zádech se zavřenýma očima a vnímal intenzivní vůni čerstvé trávy a květů, které jej obklopovaly. Podle aroma by téměř dokázal určit barvu, jež je zdobila. Nejvíce omamné byly květy sytě červené rostoucí v hustých trsech do výšky sotva sahající po kotníky. Voněly jako právě utržené ovoce. Loki jich po slepu několik stisknul v dlani a jejich strukturu pomnul po bříškách prstů. Sladkost mu podráždila nos a on si ho poškrábal zápěstím. Pokradmu rozevřel víčka do jasného slunce, které ho okamžitě zaštípalo od očí. Zastínil si rukou jeho záři a pohlédl na žlutooranžovou kouli visící na obloze. Byla velmi podobná té, kterou znal ze své domoviny, avšak svou velikostí se jí nemohla rovnat. Lokimu se i přes svou ubohou velikost midgardské Slunce líbilo. Cítil jeho teplo sálající z půdy, rostlin i vzduchu, prostupovalo mu tělem.

„Loki!“ zaslechl svoje jméno a vztyčil se na loktech právě včas, aby ho netrefil klacek vrhnutý jeho bratrem ve směru, kterým ležel. Uhnul z jeho dráhy, ale o zlomek vteřiny později byl sražen rozeběhnutým chlupatým stvořením, které klacek následovalo. Tvor byl vzhledově velmi blízký asgardským temným vlkům, jeho srst však nebyla tak bohatá, chlupy měl kratší a tmavě hnědé, čelist byla krátká a oči širší. Vypadl spíš jako nepovedené vlče. Loki se se smíchem nechal povalit zpět na zem, kde psovi dovolil, aby mu štědře oblízal celý obličej. V ruce sevřel klacek a vrazil jej chlupatému tvorovi do úst. Pes se ihned zakousnul a začal klackem cloumat v předstíraném souboji. Loki nehledě na velké tesáky přitáhl jeho tlamu až ke svému obličeji a políbil jej na čumák.

„Loki hoď mi to dřívko zpět!“ zakřičel několik metrů vzdálený Thor a natáhl jeho směrem obě ruce. Loki odstrčil vychrtlé bojující stvoření a vrhnul aport zpět ke svému bratrovi, který jej zručně chytil. Pes se pokusil vytrhnout z Lokiho pevného sevření a rozeběhnout se za klackem, Loki ho však držel za plece a tiskl se k napínajícímu se tělu. Zvíře vydalo nadšený štěk a netrpělivě sledovalo druhého chlapce, který máváním aportu provokoval ke hře. 

„Jsi moc krásný hochu,“ šeptnul Loki spíše sám pro sebe než pro rozumem neobdařeného tvora a pohladil jej po lesknoucí se srsti. Zabořil obličej do jeho teplé kůže a nasál vůni zeminy i pach samotného zvířete. Pes se pod jeho dotykem zachvěl a opět zahrnul Lokiho vlhkými polibky.

„Buď opatrný synu,“ zaslechl přes zvuky mlaskání a funění trpělivý, ale starostlivý hlas své matky. Vymanil se zpod radostí šíleného psa a pohlédl na ni.

„Neboj se, matko, neublíží mi,“ povalil zvíře na záda a začal mu intenzivně drbat boky a hruď. Pes radostí vrněl a vrtěl se jako had.

„Já se také neobávám o tebe, ale o něj. Midgardská zvířata jsou velmi křehká. Buď jemný.“ pohladila syna po hlavě a usmála se nad štěstím rozšklebenou zubatou psí tlamou.

„Líbí se mi tu,“ poznamenal Loki a zvedl se na nohy. Psa stále hladil po vrcholu zad a hlavy. Rozhlédl se po zahradách a pohledem se zastavil na přibližujícím se Thorovi, který právě zaujal hraný bojový postoj a zamáchal na psa klackem. Ten se vytrhnul  Lokimu zpod ruky a vrhnul se na aport. Thor psa točil ve velkých kruzích kolem své osy a nahlas se smál. „I Thorovi se tu líbí.“ Zazubil se Loki a vzal matku za ruku.

„Midgard je krásné místo.“ Přikývla Frigga a pevně sevřela jeho dlaň. Loki zacítil magii, která mu zavibrovala prsty a ve vlně se mu rozplynula po celé délce paže. Miloval pocit šířícího se magična, které jeho matku neustále obklopovalo a ulpívalo na všem, čeho se dotkla. Loki se zachvěl podobně, jako se před malým okamžikem zachvěl pes pod jeho rukama.

„Mohli bychom tu nějaký čas zůstat,“ navrhnul Loki a pohlédl na blonďatou hlavu svého staršího bratra peroucí se s chlupatým tvorem. V jeho hlase mohla Frigga jasně rozpoznat náznak žádosti a touhy.

„To není možné Loki. Zatím ne. Můžeš se sem vrátit, až se staneš mužem, pokud budeš chtít. Teď nás však čeká setkání s Helenou.“ Lehkým potáhnutím za paži Lokiho přiměla k následování. Druhou rukou pohladila Thora, který přidržoval psa za obojek na krku. I jeho ruku vzala do dlaně a společně zamířili k hradbám, které zahrady obklopovaly. Cestou se k nim připojil i pes a vběhnul Lokimu pod dlaň.

„Vítám Vás zpět na Zemi, má Královno.“  Z brány k nim přistoupila mladá dívka právě se měnící v ženu a uctivě se uklonila s lehkým pokrčením v kolenou. Měla na sobě splývavý bílý šat zdůrazňující dospívající postavu, jedno rameno odhalené. Dlouhé světlé blond až bílé vlasy jí zdobila zlatá korunka s detaily lístků vinné révy. Zářivé bílé lokny jí sahaly až po pás. Stydlivě klopila zrak. „Jak se daří otci?“

„Skvěle Heleno.“ ušklíbla se Frigga na její poměry ne zrovna příjemným úsměvem a pokynula dívce, aby přestala s úklonami. „Je v netrpělivém očekávání tvého návratu na Asgard.“ Loki pocítil, že magie, která z matky proudila do jeho dlaní, se změnila a získala příchuť lehké agrese. V mase na pažích ho zaštípalo a on se vymanil z matčina sevření. To upoutalo pozornost Heleny, která k němu sklonila pohled.

„A jak se daří tobě princátko?“ oslovila jej s mírným křivým úsměvem a Lokiho tělem ve vlně proplula nervozita spojená s nejasnou vzpomínkou a poznáním.

Okolí se začalo rozostřovat a jeho tělo bylo vyrváno z času i místa. Z pohledu mu zmizela slečna v bílém šatu, matka s bratrem i zelené zahrady s hradbami.

Do těla se mu zakousla zima a společně s ní si uvědomoval i bolest pokrývající snad každý kus jeho těla. Pokusil se promnout si oči, ale nedokázal určit, zda k jeho tělu vůbec nějaké ruce náleží. Pozvedl svou hlavu spadlou na nahé hrudi a pohlédl vzhůru na bílé provazy, které mu z paží uzmuly veškerý cit. Nedokázal už ani pohnout prsty natož s provazy zacloumat. Pokusil se zamžourat do šera a ve tmě zpozoroval světlou postavu líně sedící na výklenku ve skále.

„Vím, kdo jsi.“ zachraplal do tíživého ticha. „Vzpomínám si. Setkali jsme se, když jsem s matkou a bratrem navštívil Midgard.“ Jeho hlas mu jen těžko procházel vyschlým hrdlem. Každé slovo cítil, jako by bylo pokryto střepy.

Pozvedla k němu oči a usmála stejným křivým úsměvem, kterým ho obdařila před více než dvěma tisíci lety v době, kdy ještě ani nebyl dospívajícím chlapcem.