Kobky asgardské

Dar z Midgardu

„Blouzníš.“ promluvila tiše a propalovala jej pohledem. „Bolest ti zastřela mysl.“

„Tehdy tě matka nazývala Helenou.“ pokračoval a nespouštěl z ní oči. Hledal náznak jakéhokoliv citu, který by potvrdil jeho vyslovenou domněnku.

„Nevím, kdo je Helena.“ odpověděla netečně. Loki však zaznamenal lehký závan nervozity v jejím hlase, který zlomil jistotu vyřčeného.

„Co jsi dělala na Midgardu?“ nepřestával Loki klást otázky a hlavou mu vířily obrazy ze slunečného dne uprostřed midgardského léta.

„Nejsi v pozici, kdy bys mohl klást otázky hochu,“ zavrčela skrze sevřené čelisti a oči se jí zaleskly nebezpečnem.

„Byla jsi vyhnanec z Asgardu exilovaný na Midgardu? Proč jsme tě tehdy s matkou navštívili?“

„A dost!“ vykřikla a její rozkaz se rozezvučel po celé skalnaté síni. Ozvěna se opakovaně odrážela po zdech a drnčela Lokimu v uších. „Ještě jedno slovo o Heleně a Midgardu a přísahám, že zapomenu na všechny sliby, které jsem dala Thorovi a ty pocítíš něco, při čem budeš nahlas žádat o smrt.“ Vyskočila na nohy a třemi dlouhými kroky dorazila až k němu.

„Na kterého otce ses matky tázala?“ Už také téměř křičel. Natahoval hlavu a cloumal provazy.

„Zmlkni Loki!“ zasupěla a zapíchla mu prst do zbičované hrudi. Její tvář zbrunátněla vztekem. Jak těžce oddychovala, hruď ve stříbrném brnění se jí vzdouvala v mohutných záškubech.

Pohlédl jí upřeně do očí, jejími víčky cloumal vztek. „Kdo jsi, Heleno?“ zašeptal otázku.  Při vyslovení jména napřáhla ruku a rozevřela v křeči dlaň namířenou na jeho obličej. Loki v periferním vidění viděl, jak se mezi jejími prsty objevilo výhružné kulovité bílé světlo. Jakoby jí uprostřed dlaně vybuchla malá exploze. Nespouštěl oči z jejího pohledu zastřeného slzami. Nedokázal odhadnout, zda se jedná o projev vzteku nebo žalu. Několik sekund čekal, že Lilieth vyšle kouzlo, které jej zahubí. Cítil vibrace na kůži, jak jej magie olizovala v dychtivé tužbě ho pohltit. Nestáhl se. Nastavil její zlobě tvář a zíral upřeně do vytřeštěných zelených studní lemovaných bílými prameny vlasů. Cítil se elektrizován kouzlem, které ho tlačilo na tvrdou skálu kříže, k němuž byl připoután.

„Jsi troska vykázaná na Midgard, kterou ubohý Thor povolal, aby za něj udělala špinavou práci!“ Loki těkal pohledem z jednoho jejího vztekem pološíleného oka do druhého.

Lilieth naposledy zhluboka vydechla a opakovaně zamrkala. Napřažená dlaň se sevřela v pěst a uvěznila tak útočné kouzlo. Lilieth přerušila oční kontakt a otočila se k Lokimu zády. Několik okamžiků jen stála a Loki mohl sledovat její zrychlené dýchání a napjatý postoj. 

„Zemřeš tu Loki,“ sdělila mu beze znaku jakéhokoliv sentimentu, či vzrušení. Bez varování tleskla a v jediném zlomku vteřiny beze stopy zmizela.