Kobky asgardské

Vysoká cena

„A přesto tu přede mnou stojíš spoutaná a hájíš zájmy tyrana." přivřel oči Loki a jeho tvář se zkřivila v nepochopení.

Lilieth na něj ostře pohlédla. Ve ztuhlém krku jí hlasitě ruplo, když pohodila hlavou ve znamení vzdoru. „Že zrovna ty mluvíš o tyranství. Co o něm víš. Žil si v přepychu uprostřed rodiny, která tě milovala." ušklíbla se pohrdlivě.

„Uprostřed rodiny, která mě jako kojence uzmula otci z náruče!" vykřikl Loki nahlas a na krku mu vyvstaly šlachy. Čelo mu rozdělila žíla, která tepala krví jen několik milimetrů pod kůží.

„Tvůj otec byl monstrum." řekla Lilieth naprosto klidně a její hlas se rozléhal po vlhkých stěnách jejich společného vězení.

Loki zrychleně dýchal a tisknul ruce v pěst. Šlachy a žíly mu vyvstaly už i na obou předloktích a žíla na hlavě se topila v lesku potu. Nakonec se zhluboka nadechl a příval vzteku potlačil.

„Možná," připustil přikývnutím a pozvedl bradu „ale největším monstrem devíti světů byl a vždy bude sám všemocný Ódin. Ani ta nejhorší stvůra nenechá své mladé napospas svému osudu."

Lilieth vrtěla zamítavě hlavou, vypadalo to, jakoby se snažila zvuk vět, které Loki říkal, vyklepat z uší. „On mě nemohl přijmout, rozumíš? Nejsem Ás, dvůr by mě nepřijal. Nepřijal mě ani obyčejný lid Asgardu. Pořád jsme pro ně byla jen Midgarďanka."

„Dětství v rodině, která se ti schopnostmi nikdy nemohla vyrovnat, dospívání doprovázené smrtí na každém kroku a dospělost ve světě, který tě nepřijal. Máš pravdu Lilieth. Vážně nedokážu posoudit míru tyranie, kterou sis v životě musela prožít." Usmál se smutně Loki a nesklopil oči před slzami, které Lilieth vytryskly z očí a ve velkých krůpějích stékaly po jejích umouněných tvářích. Loki si všiml, že se její obnažená mléčně bílá ramena chvějí polykanými vzlyky. Kouzlo, které na ni uvalil, začalo slábnout.

„A přesto tu se mnou čekáš na smrt...kvůli němu." dodal výrazně tišeji, spíše pro sebe.

„Nejsem tu kvůli němu," namítla Lilieth stejně potichu. „Jsem tu kvůli Ní a jejímu synovi." šeptla a vzlyk proklouzl skrz sevřené hrdlo. „Frigga se mě ujala, učila mě a milovala... to vše přestože jsem nikdy nebyla její dcerou."

Lokimu se po jejích slovech zamžil pohled. Cítil, jak mu náhlý smutek pohltil celé tělo a prakticky ihned naplnil každý kousek jeho duše. Zamrkal ve snaze rozehnat cit, který se mu rychle natlačil do hlavy a hledal uvolnění v kapkách slz, které ho dráždily v koutcích očí.

„Něco ti ukážu Lilieth. Poslední vzpomínku." řekl s odvráceným zrakem od její tváře. Aby neviděla projev jeho citu, setřel několik kapek, které unikly kontrole a vydaly se na tichou pouť po jeho tváři. Vstal a přiblížil se k magií spoutané dívce. Nevěděl, zda si je vědoma toho, že už zcela volně pohybuje končetinami od pasu nahoru. Doufal, že její žal zastřel myšlenky i ostražitost. Lilieth mu pohlédla podezřívavě do očí a už se ani nesnažila skrývat pláč. Slzy jí tekly v masivních proudech po obličeji a kanuly na výrazných ušlechtilých klíčních kostech a oblinách pevných prsů.

Loki natáhl ruce k její hlavě, ale zastavil se několik centimetrů od dotyku. Lilieth ještě chvíli váhala a těkala mu z jednoho oka do druhého, než sama dokončila pohyb, který on začal, a vložila své temeno do jeho rozevřených dlaní. Jakmile se její vlasy dotkly jeho kůže, lokiho prsty se rozsvítily bílou září a oba dva naposledy pohltil vír nekonečna.

Lilieth se motala v bezedné propasti a padala do prázdna. Točila se v nikdy nekončící cestě lidské mysli. Připadalo jí, jakoby padala roky, jakoby se snad měla propadnout do samého středu světa. Nakonec ji popadly silné mužské ruce a násilím ji vyprostily. Lilieth se rozhlédla a překvapeně nadskočila, když majitele myšlenek, kterými putovala, spatřila přímo po svém boku. Obličej měl modrý jako je modrá snad jen noční letní obloha, křížovaný jedinečnými znameními rasy z Jotunheimu. Přestože o Lokiho původu věděla, jeho zjev ji natolik šokoval, že ji z úst unikl slabý výkřik. Skrz hlasivky však nepronikl žádný zvuk, jakoby se rozplynul v ústech. Přestože se jednalo o vzpomínku, Loki se na ni usmál a uchopil ji za ruku. Pohlédla na jeho hrudník a viděla, že je zborcený krví od krku až k pasu jeho koženého kabátce. Loki spatřil, že šokovaně sleduje jeho masivní zranění a smutně se usmál. Rukou ji však přiměl k chůzi, nebo cokoliv tomu podobnému co umožňovalo pohybovat se ve vzpomínce.

„Princ Jotunheimský." rozezněl se prostorem skřípavý ženský hlas. Cítila, jak jí rezonuje hlavou i vnitřnostmi. Byl tak intenzivní, jakoby vycházel přímo z ní samotné, přestože svá slova šeptal. Ihned se jí z toho postavily chlupy na každém milimetru jejího snového těla. „Následuješ cestu svého otce?" rozezněl se opět skřípot a Lilieth v něm nalezla lehký náznak pobavení.

„Přišel jsem si pro matku, Hel!" vykřikl Loki, odtrhnul vlhké oči z Lilieth a pohlédl do prázdného prostoru. Směr, kterým se díval, jakoby osvítila slabá svíce, zářící jen tolik, aby přerušila absolutní tmu.

Z nicoty vyvstaly nevýrazné obrysy velmi štíhlé ženy. Její šat v cárech vál v neexistujícím vánku společně s jejími dlouhými vlasy.

„Ty nemáš matku princi Jotunheimský." zaskřehotala podivná postava a odhrnula si z tváře několik poletujících pramenů. Lilieth rozeznala, že její prsty jsou nepřirozeně dlouhé a pokroucené, jakoby je někdo natáhl na skřipec.

„Přišel jsem pro Friggu Asgarskou. Ženu Odinovu a matku Thorovu." Křikl znovu Loki a stiskl Liliethinu ruku.

„Žádáš duši, která patří mě." zasmála se Hel. Soprán jejího hlasu se odrážel od lebečních stěn a zařezával se bolestivě do mozkové tkáně.

„Chci ji zpět a nabídnu ti sebe výměnou." Zakřičel Loki a přistoupil k bohyni blíž. Zdálo se, jakoby se musel potýkat s mocnou vichřicí, ale v okolí panovalo naprosté bezvětří.

„Mmmmm." zamyslela se Hel a přistoupila až těsně k Lokimu, který za sebou táhnul Lilieth. Lilieth se hrůzou zapřela a tělo vytočila co nejdále od bohyně podsvětí.

„Proč bych měla přijímat výměnou něco, co stejně za chvíli budu mít." položila Hel jednoduchý dotaz svým šeptavým vysokým hláskem a dlouhým prstem se dotkla Lokiho krvavé hrudi. Jeho tělo se napjalo bolestí a rána začala masivně krvácet. Loki však neustoupil a jen stiskl Helino kostnaté předloktí. „Ještě nemáš." namítl vzdorně a ruku odstrčil.

Hel pohladila Lokiho modrou tvář a shovívavě se usmála bezchybným úsměvem skrze plné jahodově červené rty. „Cenou za matku Bohů jsou duše dětí celého Asgardu, můj princi."

Loki vytřeštil oči a zavrtěl hlavou. „Žádná duše nemá takovou cenu. Nemůžeš žádat miliony životů, za cenu jednoho."

Hel překvapeně zamrkala nebesky modrýma očima skrze husté dlouhé černé řasy a pozvedla obočí. „Nabízím stejnou cenu, za kterou mi byla Matka Bohů nabídnuta a zaprodána."

„Kým???" chytil Loki Hel za rozsápaný oděv a zacloumal jejím slabým tělem. Lilieth zaslechla, jak při každém pohybu drhnout kosti o sebe a odmítla si představovat, co se skrývá pod jejím skromným šatem. „Kdo ti zaprodal její duši!?" Lokiho oči se rozšířily šílenstvím a rostoucím poznáním. Pustil její oděv a nechal ruku klesnout.

„Odin." zašeptala Lilieth odpověď ve stejném okamžiku jako Hel.