Kobky asgardské

Žena v bílém

„Kdo jsi? Ukaž se." křikl Loki do temnoty a snažil se přitom uklidnit svůj zběsilý sípavý dech. Ženská vysoká silueta postávala na vzdáleném konci síně a její vlasy zářily lehce nadpřirozenou bělobou.

„Jsem ta, co zachránila tvůj vznešený královský krček ze spárů odporné zrůdy? Vypadalo to na celkem dojemné blízké setkání." Uchechtávala se a udělala několik kroků směrem k Lokimu. „Tvůj nový přítel vypadal, že tě ze samé radosti ze setkání snad i sní." Zastavila se kousek od ležícího pokřivence u Lokiho nohou a šťouchla do něj špičkou kožené vysoké boty. „Nevypadá zrovna k světu, že?" ušklíbla se znechuceně a pohlédla na Lokiho. Pod nakrátko a asymetricky střiženými vlasy se jí zableskly zelenkavé oči. Zbroj pokrývající celé její vysoké štíhlé tělo byla bílo-stříbrná. Stříbro i bílá barva byly vyvedeny v matnosti a nezpůsobovaly žádné odlesky. Jakoby zbroj pohlcovala světlo.

„Co to bylo?" položil Loki otázku a kývl směrem k ležící hroudě masa a kostí, které byly postrkovány a převalovány špičkou boty jeho nové návštěvnice. Pohled, kterým ho obdařila, se Lokimu ani trochu nezamlouval. Sršelo z něj pobavení, které dle něj rozhodně nebylo na místě.

„Ještě před pád stoletími ten ubožák vypadal možná stejně pěkně jako ty," pozvedla ruku a zkřivila své prsty násilně do podobné polohy, jako měl tvor.

„Chceš říct, že je to Asgarďan?" neubránil se Loki lehkému údivu a sledoval její pokřivenou ruku.

Pokrčila rameny a přehnaně sladce se usmála. „Dej tomu pár staletí princátko..."

„Jsem král." zamračil se Loki a pokusil se zvednout bradu v gestu, které mu mělo dodat jeho ztracenou vznešenost.

Z úst jí uniklo další uchechtnutí „Ano. Samozřejmě. Těší mě Vaše Veličenstvo. Jsem Lilith. Děkuji, že jste mě přijal ve svých honosných komnatách." vystřihla Lokimu naprosto směšné, pro její vzezření nevhodné pukrle. Rukou si nadzvedla neexistující sukni.

Lokimu začal tělem stoupat vztek. Zesměšňovala ho. Zcela bez okolků se mu vysmívala do tváře, což si doposud dovolilo jen velmi málo mužů a ještě méně žen. Ti, kteří to zkusili za to dříve, či později tvrdě doplatili. „Jsi drzá a zaplatíš za to životem." procedil skrze zuby a pokusil se jí chytit pod krkem. V momentě, kdy se jeho ruka dotkla její kůže, pocítil silný příliv energie, která se mu od konečků prstů rozlila po celém těle. Cizí agresivní magie jej paralyzovala stejně, jako byl paralyzován po boji s Thorem a při uvrhnutí do zdejších prostorů. Zůstal stát ve zkamenělém postoji s rukou napřaženou směrem k jejímu hrdlu.

„Nejsi zrovna v situaci, kdy bys někomu mohl vyhrožovat, princátko." Ušklíbla se nebezpečně a úkrokem zpět se vyhnula jeho trčící paži. „A rozhodně nejsi v situaci, kdy bys mohl vyhrožovat mě. To mi věř." Přistoupila až téměř k němu a poplácala jej po tváři. Byla vysoká, ale přesto k němu musela vzhlížet.

Otočila se a popošla zhruba do poloviny místnosti, kde na zem upustila kožené zavazadlo. Při dopadu na špinavý tvrdý povrch uvnitř kovově zachřestil její obsah. Pozvedla ledabyle ruku a lokiho paralýza ihned povolila. Odchod magie z jeho těla s ním trhnul kupředu, jakoby byl násilně vyrván.

„Kdo jsi? To ty jsi mě ochromila při uvěznění? Přenesla jsi sem Thora, že?" docházely Lokimu postupně souvislosti uplynulých událostí.

Sledoval, jak se sehnula a zády otočená k němu začala prohrabávat kovové předměty uvnitř tašky. Hlasitě o sebe cinkaly. Postupně každý vyjmula, prohlédla si jej a položila ho na zem. Loki nedokázal rozeznat, o jaké předměty se jedná, protože se topily ve tmě.

„Kdo tě naučil používat magii?" zeptal se, přestože odpověď nepotřeboval. Gesto, které použila při kouzlu, mu bylo důvěrně známé již od útlého dětství.

„Nejsi jediný magik v devíti světech Loki. A nebyl jsi ani jediným žákem, kterého Frigga naučila používat kouzla." Odpověděla stále otočená a skloněná nad koženým pouzdrem.

Při vyslovení jména své nevlastní matky Loki pocítil nepříjemnou bariéru v hrudi, která mu stoupala hrdlem, kde se usídlila těsně pod hltanem. Krk se bolestivě sevřel a prudký příval emocí se mu rozlil po těle.

„Znala jsi Friggu?" položil zcela zbytečnou otázku, na kterou ani nečekal odpověď. „Pomoz mi. Pomoz mi ve jménu mé matky," zašeptal a vykročil směrem k ní. Řetězy na jeho kotnících hlasitě zachřestěly. Sledoval, jak její pohyby ustaly. Pomalu se v pokleku otočila směrem k němu a pohlédla mu do očí. Viděl zeleň jejích panenek, která se mu zabodla přímo do jeho vlastních smaragdových očí. „Nejsem tu, abych ti pomohla, princátko," řekla téměř smutně.

„Frigga by nikdy nedovolila..." vyhrknul Loki a jeho řetězy opět zachřestily.

„Sklapni!" vykřikla, prudce vstala a namířila jeho směrem prst. „Neopovažuj se na mě používat sentimentální kecy, které by zahrnovaly milosrdenství v odvolávání se na Friggu!" Popošla několik kroků směrem k němu a z očí jí srčel hněv. „Frigga by tě sama zabila, kdyby věděla, čím ses stal!"

„Jak se odvažuješ, ty malá hlupačko!" Zasyčel Loki neméně rozčileně. „Až se odsud dostanu, tak tě zabiju, rozumíš? Zabiju tě způsobem, který si ani nedokážeš představit. Budeš prosit, aby si nikdy nevyslovila jméno mojí matky!"

Její klouby na prstech hlasitě zapraskaly, když je sevřela v pěst. Hněvivý výraz však téměř ihned vystřídal posměšný úšklebek. Narovnala se do hrdého rovného postoje a pozvedla obě ruce. „Uvidíme, kdo koho bude prosit Vaše Veličenstvo." Rukama učinila složitý pohyb a skála za Lokim s hlasitým puknutím praskla. Z jejího povrchu vystoupil ležatý kříž ve tvaru X a tvrdě narazil Lokimu do zad. Jeho ruce byly násilně vystřeleny směrem vzhůru a spoutány svítivě bílými provazy na horních dvou ramenech. Oka řetězů, které mu do teď omezovaly pohyb v kotnících, s hlasitým rupnutím praskly. Nohy se mu vlivem magie roztáhly od sebe a byly uvězněny na dolních kamenných ramenech obráceného kříže. Lokiho tělo teď zaujímalo stejný tvar jako X, které jej pěvně věznilo.

Lilith hlasitě splácla obě dlaně a promnula si je zkoumajíc pohledem výsledek své práce.

„Cože jsi to říkal o zabíjení a prosení princátko?" zeptala se jízlivě ťukajíc si ukazovákem na hlavu v předstírané snaze si vzpomenout na Lokiho předchozí slova.

Lokiho silně svíraly provazy, za které vysel na pozvednutých pažích. Cítil, jak se mu zařezávají do zápěstí a z konečků prstů mu společně s krví uniká i cit. Pokusil se sevření lan uvolnit jejich cloumáním, dokud je toho ještě schopen, ale držely velmi pevně. Jediný pohyb, který mu byl umožněn, bylo prohnutí v zádech a pohyb hlavy. Vztekle se ohýbal na nejrůznější strany jako luk a lomcoval s horními i dolními končetinami. Když zjistil, že jeho magické sevření je neměnné, nechal své tělo poklesnout do odevzdané visící polohy a pohlédl na ženu v bílém sklánějící se opět k tašce a kovovým předmětům na zemi.