Kobky asgardské

Prozření

Když se těžký stroj nadnesl prvních pár metrů nad zem, Lilieth viděla, jak Loki poklesl námahou v kolenou. Kdyby Lokiho magie netepala vroubkovanými trubkami v barvě zeleně, přísahala by, že se útroby lodi a Lokiho se spojily v jeden celek. Čaroděj měl oči zvrácené vzhůru a odhalovaly tak prakticky celé bělmo. Byl bez sebe a svíjel se ve stejných záškubech, jako stroj, který ovládal. Lilieth z něho, i přes narůstající nevolnost nerovnoměrného letu, nedokázala přestat zírat s ústy dokořán. Kromě Lokiho hlasitého hrdelního chrčení a skřípění kovu, jak se pod magií ohýbal do nepřirozených úhlů, nastalo naprosté ticho.

Ani si neuvědomila, že se prudce ochladilo. Když vydechla obláček sraženého vzduchu a zuby se jí bezděčně rozdrkotaly, odtrhla pohled od pilota a rozhlédla se po místnosti. Blyštila se mrazem. Zprvu si myslela, že se jedná o chlad přicházející zvenčí - z rostoucí výšky, ale po tom, co uviděla Lokiho a jeho modrající pokožku, pochopila, že prýštivý mráz vychází z něj. Pokusila se namáčknout na vibrující stěny, ale nanašla v nich žádnou tepelnou záchranu.

„Loki." zachraptěla zoufale, když jedna z trubek blízko její nohy pukla mrazem. Hlas se jí skrz krk dral s námahou, jakoby i on sám byl zdrsnělý krystalky zimy.

Čaroděj omámeně stočil pohled jejím směrem a upřel na ní krvavě červené panenky.  Pouze na malý okamžik během kterého ani nedokázala odhadnout, zda jí vnímal. Lilieth se dotkla další mrazivou jinovatkou pokryté trubky, kterou líně protékala zelená magie. Stěží ji bylo uvnitř vidět. Hned vzápětí ucukla, protože ji mráz přichytil prst k povrchu. Obejmula si ramena a třením se pokusila zahřát. Věděla však, že proti mrazu, který zřejmě Loki kouzlem šíří, je absolutně bezmocná.

Když jí pod nohou pukla i podlaha a loď s námahou zanaříkala, poděšeně vykřikla. Následovalo mocné zhoupnutí, které Lilieth vymrštilo do vzduchu a katapultovalo ji přes celou palubu až k ovládacímu pultu. Spadla na vyvýšený stupínek a udeřila se do zadní části hrudníku. Podařilo se jí nevyrazit si dech a hned, jak nahmatala první pevné těleso, ruce obtočila kolem jednoho z masivních disků těsně předtím, než se loď znovu mocně zhoupla. S ohlušujícím řevem drak přistával. 

Jakmile dosedl na pevný povrch, Loki pustil oba ovládací disky a zhroutil se k Lilieth na podlahu. Pomohla mu vstát.  Musela jej však silně podpírat v podpaždí. Nohy měl vratké a nejisté. Přestože se klepal vyčerpáním, vděčně se na Lil usmál.

Vrata se automaticky rozevřela a oni oba mohli vystoupit z útrob draka. Byl opět nehybný, s vyplazeným jazykem v rozevřené tlamě, s křídly složenými podél těla. Trochu nejistě Lokiho vlekla kolem velké rohaté dračí hlavy a nechala čaroděje klesnout na šedý kámen. Několik okamžiků jen ležel, rozhlížel se po okolí svýma stále rudýma očima  a oba vydýchávali zdejší relativně řídkou atmosféru s nízkým obsahem kyslíku.

„Měli bychom jít" postavila se Lilieth a vyzkoušela gravitaci pomocí pár rozpačitých drobných výskoků.

Loki odtrhl oči od hvězd a od celý obzor zabírajícího Asgardu. Byl tím pohledem zcela evidentně naprosto fascinován, ale Lilieth tu nebyla kvůli obdivu.

„Praotec. Vzpomínáš?" připomněla mu netrpělivě důvod jejich nepohodlné cesty.

Loki se nepatrně usmál a přikývl. Rozhlédl se po okolí a vykročil k vysoké, špičaté skále s převisem ve výšce asi třiceti metrů. Cesta byla náročná, Lilieth mrzla a s každým krokem lapala po dechu. Po očku neustále sledovala Lokiho, který se po ní netrpělivě ohlížel. Zdejší prostředí mu dělalo evidentně menší potíže než jí samotné a rychle se aklimatizoval. Mohla si zařídit kouzlem jak teplo, tak potřebu kyslíku, ale bála se připravit se o poslední kousky své moci.