Kobky asgardské

Vůně éteru

Lilieth ještě lapala po dechu, když jí zachvátilo kouzlo. Ochromilo jí tělo tak, jako to ona sama udělala s Lokim ve chvílích před jeho prvním probuzením ve svém skalnatém temném vězení. Svaly na nohou zatuhly v půli ohybu v kolenou a ona zamrzla ve stoje. Přes stres a blízké setkání se smrtí se začala smát. Smích jí hřmotně vyrážel z hrdla a trhal okolní ticho. Byla to ironie. Cítila vlastní magii, jak jí prostupuje tělem. Znala její příchuť, která se jí válela po kořeni jazyku. Chutnala železitě, jakoby olizovala ostří právě broušeného nože. Kouzlo jí tepalo v kostech v intervalu jejího vlastního srdce a přesto cize. Znesvětil její moc. Zničil jeho říznou ostrou příchuť a smísil jej se svým lehce nakyslým nádechem. Jeho kouzla páchla éterem a čerstvě trhanými jablky.

„Vynaložil jsi spoustu síly, abys mě svlékl princátko?" šklebila se ignorujíc hadr stále jí zakrývající obličej. Z jeho zápachu se jí začal zvedat žaludek. Cítila směs krve a potu. Cítila jeho. Jednalo se zřejmě o svršek, který z něj servala při hrátkách s bičem.

„Na to, abych vysvlékl ženu ze šatů, budu mít vždy sil dostatek. A nepotřebuji k tomu kouzla." Zabroukal jí do ucha téměř milenecky a stáhl jí látku přes hlavu. Necitelně přitom vytrhnul několik pramenů bělostných vlasů.

„Měl jsi utéct Loki. Promeškal jsi jedinou šanci na svou svobodu." Zamžourala k jeho obličeji do strany za své rameno.

Uchechtl se. „Děláš ze mě hlupáka. Víš moc dobře, že to bylo to první, o co jsem se pokusil."

„Pojistila jsem se." Zubila se od ucha k uchu. „Škoda, že jsem promeškala tvoje zklamání, když jsi to zjistil. Ráda bych viděla, jak ti mizí ten tvůj samolibý výraz z obličeje."

Slyšela, jak vzteky zafuněl a zaskřípal zuby. Jeho hněv jí působil na duši jako balzám.

Smála se a prohlížela si vlastní nahotu ve svitu bílého plamene, který mu poskakoval v otevřené dlani. Byla bledá jako mléko a zimou zduřelé prsy jí provokativně a útočně vyčnívaly z hrudi vlivem paží svázaných za zády.

Položil andělský oheň na kamennou půdu a promnul si ruce. Letmo na ní pohlédl a zastavil se na jejích rozesmátých rtech.

„Ta uzmutá magie nebyla k útěku dost silná. Vyprchává každým okamžikem," podotkl a pohlédl si na dlaně.

„Není tvoje, brání se." Vysvětlila a vyzývavě se smála do nechápavé tváře. „Odsud není útěku Loki. Už jsem ti to říkala. Zemřeš tu."

Jakmile vyslovila poslední větu, napřáhl ruku s kouzlem schovaným v sevřené pěsti. Zarazil se však ještě se zdviženou paží, zaváhal a přistoupil téměř k jejímu svázanému tělu. Prohlédl si její hroty prsou a necitelně jeden z nich stisknul mezi ukazovák a palec. Bolest jí prostoupila hrudím a zakousla se v mozku. Z očí jí samovolně vytryskly slzy. Krutě se usmál a zesílil tlak. Lilieth se začala svíjet ve snaze se vymanit z jeho trýznění, ale držel pevně.

„Nemusím plýtvat magií na to, abych ti ublížil," zabroukal polohlasně a s brutální intenzitou sevřel celý prs do své velké dlaně. Když jeho nehty pronikly jemnou hebkou kůží, začala křičet.