Kobky asgardské

Královo oko

Scenérie nedotčené krajiny hrající všemi barvami přírody v rozpuku se nořila do zlatavé záře zapadající hvězdy, kolem níž putoval svět bohů. Zvířata se chystala ke spánku, zalézala do svých nor, uvelebovala se do pohodlí svých skrovných stavení a hledala úkryt před nočními dravci, kteří za několik hodin procitnou. Vzduch se tetelil teplem a čpěl trpkou vůní vlhké půdy a omamnou sladkostí zrajícího ovoce. Usínající údolí ševelilo šuměním trávy a zvuky hmyzu.

Uprostřed vzrostlé louky zavětřil zajíci podobný savec neznámý pach a napřímil se do celé své půlmetrové výšky. Nozdry se mu divoce roztahovaly a stahovaly ve snaze zachytit a rozpoznat zvláštní vůni a uši se natáčely na všechny strany. Zápach éteru dráždil jeho pachové receptory tolik, že tvor každou chvilku pohodil hlavou ve snaze jej vyhnat z drobného osrstěného čumáku. Černými packami si třel vousaté líce a oči. Nepříjemný pocit, který mu éter v jeho slaboduché hlavičce zanechával, však nedokázal odstranit.

Když se prostorem ozval lupavý zvuk a okolí se ponořilo do bílého prachu, tvor hlasitě vyjekl a s divokým kličkováním zmizel ve vysokém porostu.

Z bílé bouře vystoupili dva kouzelníci a narušili tak přírodní harmonii širého okolí. Rozprostilo se naprosté ticho. Muž nastavil svou sinalou tvář zapadající hvězdě a labužnicky nasál naturální vůně. Šťastně se usmál do nebe a otočil se na svou společnici.

Lilieth polykala vzlyky a utírala si slzy hřbetem ruky. Na Lokiho dotaz, zda je v pořádku, jen lehce kývla hlavou a odhrnula si z tváře nesymetricky střižené bílé vlasy.

„Mrzí mě, že jsi musela zklamat bratra." stiskl ji jemně Loki rameno.

Lilieth jeho dotek trhnutím odmítla a zavrtěla divoce hlavou. „Pochopí to, až bude po všem...Teď mě zaveď za naším otcem Loki."

Loki se ušklíbl, pohlédl na oblohu a zahleděl se do nekonečna. Lilieth chvíli nechápavě sledovala čarodějovo počínání, až netrpělivě zatřásla jeho paží. Nebyl čas zahálet. Potřebovala vědět pravdu a jejich čas se krátil. Na povrchu Asgardu byly opět pod drobnohledem Heimdalla a ona tušila, že uvězněním Asgardského krále a vysvobozením jeho největšího nepřítele neuniknou Heimdallově pozornosti. Zřejmě již burcoval královskou armádu a Lilieth měla sílu již jen na jednu závěrečnou bitvu.

„Loki, veď mě. Hned!"" zavelela přísně.

Lokiho tvář se opět rozšklebila do pokřiveného pobaveného úsměvu, zvedl ruku a ukázal na oblohu. Lilieth nechápala jeho počínání, ale svůj obličej přitiskla k jeho a pohlédla směrem, kterým ukazoval. Kouzelníkův dlouhý prst mířil na denní oblohou zakrytý měsíc - jeden ze tří, který putoval kolem Asgardu. Asgarďané mu říkali Královo Oko. Byl nejmenší z trojice, ale nacházel se nejblíže a obíhal zároveň i nejmenší dráhu. Jeho modrá barva a neustálá nenápadná přítomnost na obloze Asgarďanům připomínala neutuchající pohled a zájem krále jejich říše. V posledních tisíciletích jej rádi nazývali "Odinovo Oko" a v následujících tisíciletích přijme Thorovo jméno.

„Uvěznil si Všeotce na Odinovu Oku?" vydechla Lilieth poplašeně a s neskrývaným zklamáním sledovala Lokiho spokojený úsměv.

„No jen řekni, Lil. Není to epické? Syn zavřený hluboko v podzemních kobkách a otec na nebesích v okovech na svém vlastním měsíci..." zaševelil Loki vzrušeně, ale když viděl Liliethin vyděšený pohled, jen pokrčil rameny.

„Tam se nikdy nedostaneme Loki. Po tvém pádu Bifrost opět střeží Heimdal a ten nás nikdy nenechá projít." vydechla Lilieth zbědovaně.

Loki si hlasitě pohrdlivě odfrknul„Ten starý blázen mi vždycky komplikoval život. Ale naučil jsem se, že vesmír má i jiné brány, než je jeho zbožňovaný a všemi uctívaný Bifrost." usmál se a pohladil Lilieth po tváři. Lilieth se tentokrát neodtáhla a oplatila unaveně Lokimu jeho úsměv.