Kobky asgardské

Porušená přísaha

„Lhářko!" zavrhl Helinu odpověď Loki a odstrčil její ruku.

„Nazýváš lhářkou bohyní podsvětí?" Usmála se kostnatá postava s černými vlasy divoce jí olizující tváře. Natočila svůj pohled směrem k Lilieth, která poprvé mohla spatřit, že nadzemská andělská krása tvoří pouze jednu polovinu Heliny podstaty. Druhá část její tváře byla pouhou lebkou potaženou hnijícími kusy masa odlepujícími se od černajících kostí.

„Odin by nikdy nezaprodal svou ženu." namítl bůh klamu a strhl tím její pozornost zpět na sebe.

„Všeotec žádal změnit osud celého Asgardu. Jeho zánik pod rukou Mrazivých obrů byla vepsána do osudu již při pučení Yggdrasilu ze semenného stádia. Za duše odsouzených k záhubě jsem žádala výměnou jen jednu jedinou, jemu nejbližší."

Mlčel a těkal pohledem z jednoho jejího oka do druhého. Ignoroval vzpírající se ženskou ruku ve své dlani, jakoby ani neexistovala. „A nabídl ti Friggu?" nechápal Loki.

„Volba byla ponechána na jeho bedrech, princi Jotunheimský. Chtěla jsem duši, která té jeho má nejblíže."

Lokimu se podlomila kolena pod náporem svého stále více se rozevírajícího zranění a strhl sebou i vzpouzející se Lilieth. Když dopadli na zem, oba opět stáli uprostřed kobek křižující podzemí Asgardu.

Loki se držel za hruď tlačící na zhojenou ránu a znaveně sípal.

„Jak si unikl z podsvětí?" zeptala se potichu Lilieth po chvilce neuvědomujíc si, že spoutanou ji drží už jenom její vlastní kotníky zamrzlé v pohybu.

„Nezemřel jsem." zachroptěl Loki a přetočil se těžce do sedu. „Moje duše jí ještě nepatřila. Hel si vždy bere jen, co jí právem náleží." Bolestivě sykl a přejel si prsty po šatstvu. Konečky se mu zbarvily červení a Loki protočil panenky. Slábl. „Nedokážu se už uzdravit Lilieth. Moje rána se otevřela a moje magie je pryč."

Lilieth si po jeho slovech poprvé všimla, že ji nepoutá nic než vlastní vůle a váhavě vstala a narovnala se do celé své výšky. Její nahota zářila ve tmě stejně, jako její mléčně bílé vlasy. Pohlédla si na ruce a váhavě v jedné z dlaní vykouzlila malý plamínek. Sledovala jej s tichou bázní člověka, který ztratil a znovu našel pro něj něco velmi cenného. Hladila jeho studené plameny bříšky prstů a z činnosti ji vyrušilo až tlumené heknutí bolesti, když se Loki položil na záda ve snaze ulevit bolesti. Prsty si roztřeseně přejížděl po hrudi, kde rozmazával nashromážděnou a srážející se krev v naučených a v paměti příliš zakořeněných pohybech, které by jej uzdravily, pokud by měly moc to udělat.

Lolieth k němu poklekla, odstrčila jeho dlaně, které vyměnila za své. Prsty jí tančily po látce jeho brnění, ze kterého krvavá skvrna mizela a stahovala se zpět do Lokiho těla. Loki úlevně vydechnul, když ucítil, že rána se zacelila a chytil jí za špičky prstů.

„Děkuji." zašeptal a pohladil ji ukazováčkem po hřbetu dlaně. Lilieth přikývla a ucukla před jeho dotekem.

„Teď mluv. Proč Otec obětoval matku Hel?"

Loki se podepřel na loktech a vysoukal se do sedu. Při pohybu cítil, jak se nově zacelená kůže na hrudi napíná pod náporem svalů pracující pod ní. Opřít se o kamennou zídku mu připadalo jako zdolání nevyšší hory vesmíru.

„Odin měl volbu mezi tím, nechat osud Asgardu náhodě, nebo jí pomoci a obětovat duši jemu nejbližší. Protože však Odin nerad přichází o to, co mu náleží, rozhodl se, že zkusí Hel podvést. Do své rodiny tak přijal dítě svého nepřítele. Královská krev jako královská krev, říkal si. Dal mu podobu Asgarďana, vychovával ho jako syna a nechal jeho duši přilnout ke své. Choval si jej..."

„Jako prase na porážku..." dořekla za něj Lilieth a v očích jí zašimraly slzy lítosti z vyřčeného.

Loki přikývl. „Možná by všechno proběhlo podle plánu, kdyby na svůj původ jeho milovaný nevlastní syn nečekaně nepřišel a nepropadl se do nekonečna, kde zmizel z očí nejenom z Heimdellovi, ale i Hel samotné. Když si potom Hel přišla vynutit svou právoplatnou odměnu, mohl Odin buď jednoho dne nechat padnout Asgard nebo se rozhodnout mezi svým synem a ženou. Zvolil, jak zvolil." skončil Loki s vyprávěním.

„Jak to víš?" zeptala se Lilieth a Loki sledoval, jak zamyšleně hledí do prázdna. Její nahota mizela a tělo se halilo do stejného jednoduchého tkaného šatu, který nosila jako dítě Midgardu.

Loki zaváhal, ale její přísný pohled jej popohnal k dalšímu vyprávění. „Řekl mi to. Potřeboval k tomu trochu popostrčit..." zašklebil se nepříjemně nad vzpomínkou a Lilieth se bezděčně zachvěla „...ale nakonec to přiznal."

Lilieth si vložila hlavu do dlaní a hladila se po stříbřitých vláknech svých vlasů. Sžírala ji Lokiho slova a obvinění Všeotce za Frigginu smrt. Její Asgardská část chápala Odinovo rozhodnutí upřednostnit jistotu svého lidu před vlastním osobním zájmem, ale její lidská část hořela touhou vytrhnout mu za jeho volbu srdce z těla. Tušila Frigga, že je odsouzená svým vlastním mužem? Bylo to jejich společné rozhodnutí? Frigga by neváhala ani jedinou minutu obětovat se pro dobro své říše. Ale to rozhodnutí měla učinit sama.

„Takže?" přerušil tok jejích myšlenek Loki a ona trochu omámeně pohlédla na jeho sinalou tvář.

„Chci to slyšet od něj." řekla po chvíli ticha a zvedla se do pevného rozhodnutého postoje.

„Nedostaneš se k němu. Zabezpečil jsem ho kouzlem, které reaguje jen na stopu mé magie. A tu, jak víš, nemám."

Lilieth si zamyšleně skousla ret sledujíc Lokiho. „Půjdeš se mnou." rozhodla se nakonec.

Loki se jejímu rozhodnutí soucitně pousmál. „Jakmile mě spatří oko Thorovo, skončí naše výprava dřív, než začala. Když zjistí, že si mě osvobodila, skončíš stejně jako já, ne-li hůř.

„O to se postarám" odsekla Lilieth a začala přecházet po kamenné síni. Dilema ji trhalo uvnitř na kusy. Musela se rozhodnout mezi přísahou, kterou složila Thorovi a touhou dozvědět se celý příběh z úst hlavního hráče, který hýbal figurami ve hře na život a na smrt.

Nakonec se zastavila uprostřed skalní místnosti, pozvedla únavou klepající se ruce a tleskla do tmy. Od dlaní se jí odrazilo světlo v zářivé bílé barvě a struktuře prachu. Nestalo se nic a Loki si nervózně olízl rty. Lilieth se k němu váhavě otočila a on se ji pokusil povzbudit úsměvem. Znovu se soustředila na kouzlo a tleskla. Ze sepjatých rukou ji znovu vytryskl zářivý prach a celou ji na okamžik zahalil. Loki ztuhl hrůzou v domnění, že se přemístila sama, ale prach se rozvířil a Lilieth pořád stála na místě. Stěny ještě několik okamžiků hučely slábnoucím echem jejího tlesknutí, až se ztratily a kobky zahalilo ticho.

„Co se to děje?" rozezněl se prostor silným mužským hlasem a ze stínu vystoupil sám mocný Thor v jednoduché tunice z hrubého plátna, kterou nosil vždy, když jej zrovna nehalila bojová zbroj.

„Když spatřil Lilieth osvětlenou bílým spadem udělal krok směrem k ní. „Lilieth! Konečně! Už jsem ani nedoufal! Myslel jsem, že..." zaváhal, když spatřil Lokiho. „Co to?..." zarazil se, když si uvědomil, že jej nevězní žádné okovy a než stačil jakkoliv zareagovat, Lilieth ho zmrazila stejným kouzlem, kterým Loki poutal ji.

„Omlouvám se, Thore," vyrazila ze sebe omluvně Lil a pozvedla ruce k jeho zlatem lemovanému obličeji. „Omlouvám se, že jsem nesplnila, oč jsi mě žádal, ale musím to vědět. Musím to slyšet přímo od něj." pohladila ho po drsných tvářích a prameny, které mu spadly do očí, shrnula zpět za uši.

„Musíme jít." namítl Loki a chytil ji za loket.

Thor těkal očima mezi jím a jí a zasekl se pohledem na dlani, kterou Loki Lilieth svíral. Modré oči se mu zableskly poznáním a rozšířily šokem „Nevěř mu, Lil...u všech devíti světů ať ti řekl cokoliv, nevěř mu!"

„Vrátím se pro tebe Thore. Hned jak zjistím, co otec udělal, vrátím se a všechno ti vysvětlím," usmála se na něj smutně a poddala se Lokiho tlaku. „Kvůli ní." řekla a tleskla. Prostor kolem nich se rozzářil ve stejném bílém prachu, který přinesl boha hromu a zahalil oba kouzelníky.

Thor vykřikl hlasité „Ne!" ale věděl, že k jejich uším se už nedoneslo. Osaměl.