Kobky asgardské

Dračí syn

Loki násilně přerušil vzpomínku prudkých odrtžením svých dlaní z bělostně bílé kštice své bývalé trýznitelky. Síla vlastního nevydařeného kouzla jej odhodila o několik metrů nazpět a povalila jej na zem. Zhluboka sípal ve snaze uklidnit poplašené srdce a zrychlené dýchání. Po tvářích se mu koulely velké teplé slzy. Vztekle je spěšně setřel, ale věděl, že je viděla. Věděl, že to všechno viděla.

„No to bylo vážně dojemné princátko." potvrdila jeho myšlenky a zavrněla s předstíraným a přehnaným dojetím. Smála se na něj unaveným, ale přesto stále vzdorovitým šklebem. „Nedonutíš mojí vlastní magii, aby ti sloužila. Ne zcela."

„Chci vědět, jak to bylo s Midgardem Lilieth. Pokud tě nemohu donutit vydat mi vzpomínku kouzlem ani trýzněním, udělám to jakkoliv jinak. Proměním se třeba ve vlka, kterého si viděla v mé vzpomínce a po malých kousíčkách tě budu trhat a žrát jako pouhý kus masa. Ušetři se Lilieth." Mluvil téměř smutně, přestože mu srdce stále svádělo boj ve snaze vyskočit z hrudi. Vstal ze špinavé země a zastavil se až před jejím pohmožděným tělem.

„Nikdy!" zavrtěla hlavou a jejich dva páry zelených očí se setkaly v malé bitvě. Loki jí dlouze propaloval pohledem. Když zvedl ruku, na chvíli v ustrašeném očekávání zadržela dech. Místo, aby provedl složitý manévr dlaněmi, opět položil dlaně na obě strany její hlavy. Když se části jejich těl spojily a jejich mysl se stala jednou, začaly se jim za zavřenými víčky míhat obrazy dalších vzpomínek. Ani tentokrát se však nejednalo o vzpomínky na život, který prožila Lilieth...

Lokiho tížila váha nevelkého zvířete svíjejícího se mu kolem krku. Do zad se mu zarýval zadní pár jeho masivních pařátů opatřených dlouhými drápy. Předními se zvíře přidržovalo jeho bicepsů a ramen. Dlouhý a silný ocas se zvířeti táhnul přes celá Lokiho záda až k hýždím, přes pravý bok až k oblasti kolem pupku. Vždy když zvíře vzrušeně přešláplo, Loki pod jeho váhou lehce zavrávoral a přestože zelenozlatá zbroj byla z pevného a téměř neporušitelného materiálu, cítil sevření a sílu stisku jeho mohutných drápů.

„Klid chlapče." zabroukal důvěrně Loki a pohladil dračí mládě po černé rohaté hlavě. Dráče se od ruky odtáhlo a nedůtklivě na něj zasyčelo. Lokiho se jeho počínání nedotklo, přestože si povšimnul, že se Thor posměšně usmívá a upravuje čepičku na hlavě svého sokola Davida.

„Vsadím se, že vůbec nevzlétne." dobíral si Lokiho s jeho svěřencem Thor a s pošklebkem kývl směrem k mláděti na zádech svého bratra, které jej právě velmi nepříjemně škrábalo hlavou o jeho zlatou helmu ve snaze se podrbat. „Vzpomínáš na předchozí pokusy bratře? Málem jsi přišel o oko."

„Je to ještě dítě Thore. Má nárok na trochu vzpurnosti." Loki věděl, že si jej Thor dobírá jen z vtipu. Škádlení patřilo k jejich každodenní zábavě.

„To není jenom vzpurnost. To je nevycvičitelnost. Byl jsi blázen už, když jsi jej přinesl na Asgard Loki. Tím, že sis jej zvolil k výcviku lovu, jsi jen definitivně potvrdil, že to nemáš v hlavě v pořádku." Smál se Thor zcela nezakrytě a škádlivě k drakovi natáhl ruku v masivní rukavici. Když se drak po sokolovi ohnal nebezpečným výpadem, Thor urychleně ruku stáhl zpět.

„Bude rozhodně lepší, než David." tvrdil neochvějně Loki a urovnal si helmu, kterou mu drak svým počínáním téměř shodil z hlavy.

Thor mu odpověděl jen dalším zašklebením, protože k jejich královské dvojici se připojil sokolník. Stanul po Thorově pravici a nervózně se ohlédl po červenočerném ještěrovi, který se vzrušením přesunul na Lokiho ramena již celým tělem, kde nyní balancoval ve snaze se udržet.