I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅

10. Den před svatbou

o rok později

,,Tak jo, jídelní menu máme, nápoj k přípitku a ostatní je, hudba zařízená, sál nachystaný a ... a ... Sakra na něco se určitě zapomnělo. Ale na co?" stojím se seznamem v ruce a druhou rukou si podepírám bradu.

,,Liv?"

,,Určitě ... Určitě jsme na něco zapomněli..." mumlala jsem si pro sebe a najednou jsem do něčeho vrazila. Teda, spíš do někoho. A zjistila jsem hned do koho, po té co mi byl odebrán můj důležitý seznam z rukou a já se octla nad podlahou v něčí pevné náruči.

,,Přece jen jsi na něco zapomněla," řekl Jungkook a úlisně se na mně uculil. Jak může být takhle v klidu?! Svatba je zítra a on je ... Je prostě ... No krom toho, že je neodolatelný, tak je taky flegmatik! Narozdíl ode mně...
,,Zapoměla jsi na svatební šaty,"

,,To mi neříkej ani ze srandy Jungkooku!" plácnu ho rukou do čela a sápu se z jeho spáru dolů, což mi teda v žádném případě nehodlal dovolit. Povalil mě na pohovku a šla na něm vidět ohromná radost z toho, že jsem zajatcem pod jeho vlastním tělem.

,,Uklidni se, nebo ti přeskočí," cvrknul mě prsty do nosu a já se ironicky ušklíbla. ,,Říkal jsem ti přece, že ti je mamka vyzvedla z obchodu dnes ráno," pokrčoval a já si oddechla. Ten klid však v zápětí opět zmizel.

,,Co když se do nich zítra nevlezu?" vykulím oči a při pomyšlení na to, že se v den svatby nevlezu do svatebních šatů, mi nahnalo husí kůži. Jungkook na mně koukal a všemožně se ksichtil a já vůbec nevěděla, co mi tím naznačuje. Asi že vyšiluju kvůli něčemu, co se nestane? Doufám!

,,No lásko, tak to chce udělat něco, abychom tomuhle riziku předešli," usmál se, ale já ho hned na to začala mlátit polštářem za mnou, hlava nehlva, dokud ze mně nespadl rovnou na zem. Někdy docela lituju ty lidi, co bydlí pod námi. Buď si musí myslet, že tady provozujeme sumo zápasy, nebo dupstep dance.

,,Co tím jako naznačuješ?! Podle tebe jsem nabrala na objemu nebo co!" křičela jsem po něm a dál ho mlátila polštářem. Po chvilce mě to přestalo bavit, tak jsem polštář odhodila, čehož Jungkook využil a postavil se.

,,Ale tohle jsem nemyslel," zamumlal a já dala ruce v bok na což hned zvedl ruce do obranného gesta. ,,Ne ne, vypadáš skvělele lásko, ale-"

,,Ale co?!" napřáhla jsem ruku, za jejiž zápěstí mě stačil chutit dřív, než bych toho litovala. Přitáhl mě k sobě a trochu se sehnul v kolenou aby mi byl na úrovni obličeje.

,,Já myslel, no ... Však víš na čem jsme se domluvili," usmál se, jako malé dítě, co zrovna dostalo bonbón. ,,Předsvatevní sex, na spálení kalorií ... Které teda NEMÁŠ," dodal s důrazem a já se začala smát. Já ho fakt miluju. ,,Ale jistota je jistota, viď?" mrkne na mně, nestačím se ani pořádně nadechnout a už jsem zase nad zemí. O několik vteřin později už ležím na posteli s Junkokem opět nade mnou. To už mě ale fakt přestává bavit.

,,Prohodíme se," pronesu a chytnu ho za mohutná ramena.

,,Proč? Ty máš-"

,,Chci se prohodit," umlčím ho svým prstem na rtech a bez dalšího otálení se okolo něj protáhnu a rázem ležel Jungkook na zádech a já obkročmo na něm.

,,Jako poprvé, co?" zubatě se usmál a já si hned ten den vybavila. Vrátila jsem se z Ohia před rokem. Byl teplý jarní večer, není možný že už je to rok od toho všeho hrozného, čím jsme si prošli.

Flashback
ON NEXT PAGE 😜😜😜😘

Autorova poznámka:
Jen malé info, co se týká publikování. Ano, vím že díly vychází pomalu, ano vím že Vás to nebaví. OMLOUVÁM SE, ale snažím se teď věnovat i učení 😖 zároveň psát takže 🥺 chápu že to je o nervy, i tak ale děkuji za podporu a pochopení❤️