I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅

14. Ty?!

Jungkook:

Viděl jsem před sebou jenom tmu, nevěděl jsem, jestli mám oči otevřené, nebo zavřené. Tak či tak jsem viděl jenom absolutní, frustrující tmu. Těžko se mi dýchalo, bylo to až nemožné. Kdykoli jsem se nadechl, něco na mém obličeji mi v tom bránilo. Jako by to na něm pokaždé přilnulo a já se nemohl do plna nadechnout.

Neuměl jsem si vzpomenout, co se stalo, byl jsem dezorientovaný. Vybavuji si, jak jsem vešel dovnitř toho skladiště, byla tam Jiwon, mluvila na mně a pak nic ... Tma. Tak, co se sakra stalo?!
V hlavě mi lítala myšlenka za myšlenkou, které jsem si neuměl poskládat dohromady. Vůbec nic jsem nechápal.

Najednou něco zašustilo a já hned viděl špičky svých bot. A ještě něčí špičky bot přímo před těma mýma.  Hned jsem je poznal. Zvedl jsem hlavu a viděl ji sklánět se nade mnou.

,,Jihwon?" vyšlo ze mně nakřáplým hlasem, až jsem se sám sebe lekl. Podíval jsem se kolem sebe a zjistil, že sedím na židli a neumím se docela volně hýbat. Později jsem si všiml provazu, uvázaného okolo mně. Nevím kde jsme se nacházeli, nevěděl jsem vůbec nic. Jedno mi ale jasné bylo. Jihwon asi není tak úplně smířená s okolnostmi.
,,Jihwon, sakra, co to děláš?!" skřípl jsem na ni, ale tak strašně mě bolelo v krku, jako bych se snad nadýchal chloroformu. Koukala se na mně a lehce se usmála, nevím co je tak úsměvného, ale pro mně tady asi nic!
Zvedla ruku a vjela mi s ní do vlasů. Než bych se nadál, přitiskla své plné rty na mé a dlouze mě políbila.

,,Já jenom spolupracuji na části své pomsty, zlato," špitla mi u ucha a odtáhla se. ,,Ale neboj, slíbil, že tobě neublíží," zase se usmála a narovnala se. ,,Alespoň ne moc," dodala.

,,Kdo?!" vykřikl jsem a rozkašlal se. Bylo mi strašně nevolno. Už nebyl pochyb o tom, že její obličej bylo to poslední co jsem viděl, než mi někdo třetí přitiskl šátek napuštěný omamným chloroformem k ústům a nosu, pak jsem upadl do bezvědomí. Vše se mi vybavuje. A věřím, že se co nevidět shledám s člověkem, co má tohle na starost.

Jihwon si na mně sedla obkročmo, ruce omotala okolo mého krku a čelem se opřela o to mé.

,,Zase nám bude spolu krásně, slibuji," řekla a znova mě políbila. ,,Jde mu hlavně o tu tvou couru," zvedla se a začala odcházet z místnosti.

,,Komu, sakra Jihwon!!" zakřičel jsem na ni, šla ale dál. ,,Jihwon! Jihwon! Kurva Jihwon, vrať se sem!" křičel jsem dál, ale bylo to houby platné. Odešla z místnosti a nechala mě tady. Začal jsem sebou škubat v naději, že se mi podaří uvolnit ten provaz. Samozřejmě, že se to nepovedlo, bylo to utažené tak pevně, že jsem cítil, jak se to zařezává do kůže přes košili. Vůbec mi v ten moment nedošlo, kdo že je ten neznámý, co má vůči mně zálusk a nechce mi ublížit. Teda vlastně chce, ale NE MOC.

Náhle se otevřely velké dveře, kterými Jihwon před malou chvílí odešla.

,,Jihwon, sakra, pusť mě!" sykl jsem přes zaťaté zuby a zvedl hlavu. Jenomže toho, koho jsem teď viděl nebyla Jihwon, ani omylem. Dech se mi zastavil, krev v žilách ztuhla, cítil jsem jak se mé oční zorničky rozšířily po celém oku. Ovšem ne strachem, v ten moment se ke mně dostavil neskutečný vztek. Kdybych mohl, tak ten provaz překoušu zuby a rovnou tady a teď zabiju toho, kdo stál přede mnou a zlověstně se usmíval.

,,Ty?!" sykl jsem šokovaně. Stál tam, přímo přede mnou Oliviin otec. Jak se sem dostal?! A jak se sakra vůbec dostal z vězení! A proč je tady s ním i Jihwon?!
,,Jestli se k Liv jenom přiblížíš, zpřelámu ti páteř!" vykřikl jsem. Došel až ke mně a chytil mou čelist mezi dva prsty.

,,Mohl jsem ji mít dávno v hrsti, nebýt tebe!" zakřičel a odplivnul si. Pak mě pustil a otočil se. ,,Tvoje vina mladej ... Neměl ses do toho vůbec míchat!" v tu ránu se otočil a jeho pěst letěla směrem k mému obličeji. Odplivl jsem z pusy trochu krve a díval se do země. Ovšem ne moc dlouho. Zase přišel ke mně a chytil mě za vlasy. ,,Za to tě donutím dívat se jak ta zmije umírá!" zakřičel a pak se ke mně sklonil. ,,Pak zabiju i tebe,"

,,Pokud tě dřív nezabiju já," řekl jsem a plivl mu přímo do obličeje. Odporně se na mně usmál a daroval mi další ránu, tentokrát do břicha. Převrátil jsem se i s židlí dozadu a praštil se do hlavy.

Pozn. Autora:
Zdravím, tak jsme se konečně dostali k jádru příběhu! :D upozorňuji že nemám předepsané další díly takže si na pokračování nějakou dobu počkáte. Budu se ovšem snažit, ať je tato doba co nejkratší :D
Luv ya all ❤️