I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅

11. Flashback

Olivie's pov:

Rozhodla jsem se odejít z rekreačního střediska o den dříve. Vše jsem měla promyšlené, vše jsem měla domluvené s kluky tak, aby Jungkook nic nezjistil.

,,Olivie!" uslyšela jsem zvolání a otočila se. Mia, holka kterou jsem tady poznala, prošla si něčím podobným jako já. Akorát, že v jejím případě to byl manžel, který ji týral. Zamrazilo mě při představě, že by mi tohle provedl Jungkook...
Bože můj Jungkook, tak strašně se na něj těším, že samou nedočkavostí asi puknu! Do večera je ale ještě dost času, tak doufám, že se klukům podaří zdržet ho u nich doma.

Mia přiběhla ke mně a objala mě.

,,Ať se ti daří," řekla a odtáhla se.

,,Tohle mi ještě budeš moct říct na svatbě," mrknu na ni, na což přikývla.

,,Strašně se těším až potkám toho tvého zachránce," usmála se. Ještě jednou jsme se rozloučily a já pak vyrazila směr NewYorské letiště, kde mě má vyzvednout Jimin. A pak alou domů a chystat.

Jungkook's pov:

,,Kam jdeš?" vyhrkl na mně Hobi, když jsem se nenápadně zvedl z gauče a chtěl se nenápadně vytratit. Nenápadnost selhala, tudíž to zkusím starou dobrou upřímností.

,,Domů," řekl jsem a pokračoval ke dveřím. Během pěti vteřin se přede mnou objevil jak Hobi, tak Namjoon, Yoongi a Tae. A nevypadali moc na to, že by mě hodlali pustit.

Bylo pomalu 11 hodin večer. Celý den trčím tady a když k tomu připočítám i dny, kdy jsem s nimi byl během toho, co byla Olivie pryč ... No, už aby byl zítřek! Ne, že bych s nimi rád netrávil čas, ale od toho času kdy bydlím s Liv jsem si už zvykl na klid a teď mám pocit, že mi snad přepne pojistka v hlavě.

,,Ne, ještě nechoď!" řekne  Jin za mnou.

,,Jo noo ... Můžeš tady přespat," navrhl Taehyung, na což ho Hobi praštil loktem do žeber. V tu ránu jsem si uvědomil, že jsem strašně unavenej a domů je to hrozně daleko. A sedat unavený za volant se mi zrovna moc nechce.

,,No, vlastně to je-" v půlce věty mě přerušilo troubění klaksonu z venku. Jimin se vrátil, ani nevím kde vlastně byl celý den.

,,No, ono je už vážně docela pozdě," ozval se najednou Namjoon a hodil po mně bundu. ,,Ne? A ... No, zítra se přece vrací Olivie," chytl mě za rameno a vedl ke dveřím. ,,Měl by ses prospat,"

,,Jo, pokud cestou domů nedostanu mikrospánek," pronesl  jsem ironicky v naději, že mě tu snad nechají přespat. Ale ne, doslova mě vystrnadili z baráku a já musel úplně vyšťavený sednout za volant a jet. Tohle mám teda u nich. Nejdřív mě tam drží celý den, vymyslí si kdejakou kravinu na hraní, jen abych neodešel a pak mě prostě vykopnou...

No každopádně, domů jsem dojel do dvaceti minut. Dokázal jsem se dostat z auta, ale musel jsem dojet nahoru výtahem protože na schodech bych asi usnul hned v prvním patře.

Otevřel jsem dveře a zavřel. Stál jsem tam ve tmě opřený hlavou o dveře a najednou mě popadl příšerný stesk.

,,Olivie..." vydechl jsem a zase se zhluboka nadechl. Tak moc mi chybí, že tady všude cítím její parfém. ,,Už aby jsi tady byla," špitl jsem a otočil se. Pověsil jsem si bundu na věšák a pokračoval do obýváku. Až teď mi došlo, že je tady nějak nepřirozené světlo, což se později ukázalo v bodobě svíček. Na konferenčním stole, oknech a stejné světlo šlo i z kuchyně. Vešel jsem tam a viděl...

Olivie's pov:

,,Liv?"

Konečně. Konečně slyším jeho hlas, stojí přímo za mnou. Pomalu jsem se otočila na něj, ruce se mi roztřásly, jako bych ho snad viděla poprvé. On vypadal, jako by snad ani nevěřil, že před ním stojím ... jenom v ručníku omotaném okolo těla. Myslím, že tohle mu doslova sebralo dech. Aspoň na to vypadal. Jenomže, já se s ním hodlám dnes poprvé konečně pomilovat, jako s mým klukem a nastávajícím manželem ... volat sanitku do toho nezapadá.

,,Liv ... J-Jsi opravdu tady?" řekl s velkými záseky, protože fakt vypadal trochu bez dechu. Udělala jsem pár kroků, až jsem stála těsně u něj. Vdechla jsem jeho krásnou vůni a zavřela oči.

,,Jsem tady," špitla jsem a znova oči otevřela. Pomalu jsem zvedla ruku a přitikla ji k jeho tváři. Těžce vydechl a daroval mi polibek do dlaně. Sehl se ke mně a opřel se čelem o mé. ,,Strašně jsi mi chyběl," pošeptám a zase se od něj odtáhnu. Chytla jsem rukou lem ručníku.
,,Chceš nejprve slavnostní večeři nebo ..." pustila jsem ručník a ten padl k zemi. Moje tělo se neskutečné chvělo, měla jsem pocit, že mám srdce až v krku, ale dohromady to byl krásný a nepopsatelný pocit.
,,Mně?"

Jungkook stál, jako opařený vroucí vodou. Nedivím se mu, naopak se divím sobě, ale všechen strach a pochybnosti byli tam tam. Cítila jsem se teď tak volná a nepopsatelně vzrušená, že kdybych mohla, servu z něj oblečení na jeden pohyb. Naplňovala mě nepopsatelná energie a chuť do života.

Zase jsem popošla k němu. Chytla jsem jeho ruce a položila je na své holé boky. Pak jsem svoje ruce omotala okolo jeho krku a prsty mu jemně vjela do vlasů. Přivřel oči a tiše vydechl, jako by byl v rauši. Rozpalovalo mě to ještě víc, nahnula jsem se k jeho uchu a pošeptala.

,,Už se mě nemusíš bát dotknou, nebo cokoli jiného,"

Odtáhla jsem se a oba jsem si pohlédli do očí. Jungkook pak zavřel oči a jeho dlaně začaly pomalu sjíždět níž a níž. Kousla jsem se do rtu a jemně ho zatahala za vlasy.

,,Bože..." vzdychl. Viděla jsem, jak rychle dýchal a nedokázala jsem si představit, co za emoce ho teď musí ovládat, když na tohle čekal tak dlouho. ,,Vím, že sis s tím dala hodně práce a věřím, že to i skvěle chutná, ale .." vymámil ze sebe slovo za slovem, pak se přikrčil v kolenou a vyhoupl mě na sebe. ,,Ale dám si tebe," olízl si spodní ret a během několila sekund jsme oba byli v ložnici. Povalil mě na postel a svými rty vtiskl polibek na ty mé, který se pak zvrtl v jeden vášnivý polibek za druhým. Pak na chvíli přestal aby si mohl přetáhnout triko přes hlavu. Při odepínání pásku a kalhot už si ale tak dobře nevedl. Ruce se mu třásly snad víc než mně.

,,Sakra, připadám si znova, jako panic," pronesl sklíčeně.

,,Postav se," pokynula jsem mu a když tak udělal, postarala jsem se o jeho kalhoty i se spodním prádlem sama. Nevím, kde se to ve mně bralo, ale chytla jsem ho za ramena a povalila tentokrát na postel jeho. Obkročmo jsem si na něj sedla a začala ho líbat, jako smyslů zbavená. ,,Promiň-že jsi-tak dlouho- čekal," mluvila jsem mezi polibky. Pak jsem na chvíli zastavila a podívala se na něj seshora. Byl tak nádherný, o tomhle jsem vždy snila, o něm, o tomhle a mám to všechno. ,,I tak jsem trochu nesvá, ale ... teď je to úplně jiné," pohladila jsem ho po tváři.

Posadil se, což v ten moment vyvolalo pocítění jeho vzrušení. Shluboka jsem se nadechla a aniž bych chtěla, zatřásla jsem se. Jungkook položil ruce na mé rozpálené tváře a políbil mě.

,,Věř mi, to čekání se teď vyplatí," řekl u čehož se zasmál. Dal jednu svou ruku mezi nás a nasměroval svůj penis přímo do mého vchodu. Ano, i po tom všem to zabolelo, protože ... zvyk vymizel. Navíc to bylo něžné a pomalé. Opět něco, co jsem dřív neznala.
,,Dobrý zlato?" špitl.

,,Úžasný," vydechla jsem. Nechtěla jsem až na to jde úplně pomalu, proto jsem onen konečný pohyb udělala já a přisedla jsem na něj celou jeho délkou. Zaklonila jsem hlavu dozadu a Jungkook tiskl své rty na můj krk. Chvíli jsme takhle setrvali v pomalém tempu a pak jsem ho znova povalila na záda. Nehty jsem se mu zaryla do kůže na ramenou a sama pohybovala pánví rychleji a rychleji. Jungkook vjel svými prsty do mých vlasů a se vzdechy vycházejících z jeho úst za ně tahal. Přestávala jsem vnímat svět do úplného konce. Až s Jungkookem jsem poznala to kouzlo milování, vyvrcholení, bum a obrovský výbuch v hlavě. Pocit který se rozléhal do celého těla, že jsem musela padnout vedle něj úplně mimo.

Podívala jsem se na něj a on na mně. Vlhké pramínky vlasů mu padali do čela a když už jsem byla znova schopná pohybu, otočila jsem se na bok k němu.

,,Neskutečné tě miluju," řekla jsem.

,,A já miluju tebe, chudinko," opětoval a pak jsme se na sebe smáli, jako blázni. V ten moment mi už na ničem jiném nezáleželo. Celý svět jsem měla před sebou, nahý a byl jenom můj.