I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅

15. Jihwon

Olivie:

Už je to osmačtyřicet hodin, co Jungkook zmizel.

Jihwon:

,,Teď jde o všechno, chápeš?! Zaplatil jsem ti slušnou sumu plus toho parchanta, tak to nepodělej!"

,,Spolehněte se, pane Parkre,"
—————————

Stála jsem před tím bytem. Byla jsem oblečená v černém kancelářském kostýmku a na hlavě jsem měla paruku, která příšerně svěděla. Na očích jsem měla brýle, aby mě teda nešlo dobře poznat...

,,Otrava," syknu a vyjdu zpoza rohu. ,,Jdu si pro tebe, ty mrcho," dodám si sama pro sebe a mířím dovnitř. Odbydu to co nejrychleji a pak ... Pak už budeme s Jungkookem spolu, tak jak to mělo vždycky být. Nevím co s ní má její tatík za plány, ale upřímně? Je mi to fuk, dělám jen to, co musím.

Stála jsem před dveřmi a zaklepala. Ozvalo se hlasité dupání a rázem se dveře prudce otevřely. Vykoukla na mně drobná postava a když viděla kdo jsem, objevilo se v její tváři veliké zklamání. Určitě si ta kurva myslela, že jsem Jungkook. Smůla.
Mám tak neskutečnou chuť jí zabít hned na místě, ale musím ji donést jemu ... Takže se musím ovládnout.

,,Dobrý den, já jsem Melissa," představila jsem se, samozřejmě pod falešným jménem. Měla jsem to dobře promyšlené. Doufám jenom, že mě nepozná po obličeji, jinak bych ji musela zpracovat hned na místě. Ale to snad nehrozí, neviděly jsem se dost dlouhou dobu.
,,Jsem Jungkookova kolegyně z práce a ... Vím co se stalo od jeho otce tak ... Mohu jít dál?" poprosila jsem co možná nejsmutněji znějícím hlasem. Chvíli na mně zírala a pak nejistě poodstoupila.

,,Jistě," řekla sklesle. Zněla pořád stejně, jako na střední. Chuděra jedna, když si na ty časy vzpomenu, zahřeje mě to u srdce ... A to to není zase tak dávno, kdy jsme ji máchala hlavu v záchodě nebo ve špinavé kaluži na parkovišti. To jsem byla ještě s Jungkookem, bezstarostná a šťastná. Dodnes nechápu, jak to ta malá mrcha dokázala. Jak mi dokázala přebrat něco, co patřilo jenom mně a mělo oči jen pro mně?!

,,Všichni v práci o tom mluví ... Je to pro nás nepochopitelná věc," pronesu šokovaně a vejdu do obývacího pokoje. Všude měli společné fotky, všude! Vařila se mi z toho krev v žilách!
Prudce jsem se na ni otočila, až sebou cukla. Opravdu jsem měla chuť ji na místě zastřelit, ale nesmím...
,,A policie už něco ... Objevila?" zéptám se na oko vážně a usednu na gauč.

,,Jen ... Jen zachytili poslední místo signálu z jeho ... telefonu," odpověděla. Zněla hodně vyčerpaně. Na jednu ztranu si tohle opravdu neumím představit, jaký stres to musí být pro psychiku.

No, jen ať si to vyžere, špína.

,,A-Ale nic víc nevím...," vzlykla a otřela si slzy. Teď je moje šance. Zvedla jsem se a přišla k ní blíž. Už nepůsobila tak bojácně, jako na střední, kde byla pouhým ztroskotancem lidské společnosti. Byla trochu jiná, taková vyspělejší.

To ale na věci nic nemění. Zbavím se jí, teď a tady.

,,No tak Olivie," rozevřela jsem náruč a ona, naprosto naivně a důvěryhodně, do ní padla. A mám tě v kleci, ptáčku. ,,Bude to v pořádku," špitla jsem a jednou rukou sáhla do kabelky. Byl tam bavlněný kapesník napuštěný chloroformem. Doufám, že se tím ta svině udáví! ,,Všechno už bude v pořádku," špitla jsem si už spíš jen tak pro sebe, protože ona mě nejspíš ani neslyšela přes to její fňukání.

Chystala jsem se vytáhnout kapesník a jedním prudkým pohybem ji uspat, ale najednou se otevřely vchodové dveře a v nich stál Jimin.

Do hajzlu ... Proč zrovna on?! Všechno zkazil!

,,Co to ... Liv, kdo to je?" vyjel docela vystresovaně a už ji tahal ode mně pryč. Tak jestli mě on pozná, můžu rovnou vyskočit z okna. Nebo je zabít oba, ale to je moc práce navíc a ... Šéf by asi nebyl rád. A Jungkook později asi taky ne, kdyby se dověděl, že jsem mu zabila nejlepšího kamaráda.

,,V pořádku Jimine, to je jen Melissa," oznámila mu, načež pokrčil obočí. ,,Jungkookova kolegyně ... Z práce," mluvila dál, jenomže on se tvářil víc a víc nechápavě. V tu chvíli jsem usoudila, že je na čase se vzdálit.

,,No nic, já už raději půjdu, vidím, že jsi v dobrých rukou," vymlela jsem ze sebe rychle a šla ke dveřím. ,,Tak hodně štěstí. Měj se Jimi." vypadla jsem z toho bytu a v ten moment mi došlo, jakou blbost jsem udělala. Já přece Jimina neznám.
A Jimi mu říká jedině Jihwon!

,,Kurva!" sykla jsem cestou k autu a rychle toto místo opustila. Snad jsem nezpůsobila žádné podezření.

Olivie:

,,Co je Jimine?" zeptala jsem se ho snad už po třetí, co Melissa odešla a on pořád stál a zamyšleně koukal před sebe. Vypadal fakt divně.

,,Co? Ale nic to jen ... To nic," mávl rukou a pak se na mně otočil. ,,Není to takový problém oproti tomu, co se teď dovíš," řekl a ve mně se pohnulo snad úplně všechno.
,,Policie našla Jungkookovo auto, u nějakého skladiště, napadrť a mobil v něm taktéž. Prý s tím technik něco zkusí udělat, aby se posunuli dál, ale je jasné, že..."

,,Ho někdo unesl?" dokončila jsem za něj. Nebyla to otázka, napadlo mě to jako první z toho co říkal. Místo odpovědi přikývl a já se doslova rozčílila.
,,Sakra! Proč by někdo něco takového dělal!" šla jsem do kuchyně a opřela se o linku. Zhluboka jsem dýchala, ale bylo to, jako dráždit hada bosou nohou.
,,To nemůže být pravda!" smetla jsem rukou hrnek z linky, který se roztříštil o zem.

,,Liv, naštváním a rozbíjením se nic nevyřeší," řekl Jimin stojící za mnou.

,,Co mám podle tebe dělat! Můj snoubenec je očividně v nebezpečí! Mám jenom sedět a čekat?!" ječela jsem jako dívá, dokud mě Jimin nevtáhl do pevného objetí a nezačal utěšovat.

,,Vím, jak se cítíš ... Je to i můj nejlepší kamarád. Taky mám o něj strach," špitl. ,,Slibuji ti, že se mu nic nestane. Vrátí se,"

——————————-
Jihwon:

,,Co tím chceš říct, že to neprošlo! Měla jsi jen jeden úkol, tak jak to, že tady ta děvka není!" nepříčetně křičel a shazoval věci ze stolů. Já stála, jako týraný pes se staženým ocasem v rohu a pokoušela se to vysvětlit.

,,Nemůžu za to, pořád u ní někdo je! To jsem snad měla zabít všechny okolo, co ji hlídaj?" zasmála jsem se. Ten psychopat se na mně otočil a potěšeně i s trochu ironyckým úsměvem pronesl.

,,Mělas, ale máš smůlu. Tebe už potřebovat nebudu, protože to raději udělám sám," řekl a obešel stůl.
,,Hlídej si toho kolouška, aby náhodou nepřišel k úrazu," pronesl s divným tónem když procházel kolem mně.

,,Ale-Ale platí to na čem jsme se domluvili, n-ne?"

,,Pokud tady ta malá svině nebude do zítra, moc bych s tím nepočítal milá zlatá. Nemám moře času," odsekl mi. Začala jsem se pomalu bát, co se naší dohody týkalo. Měla bych to vzít do vlastních rukou, než Jungkookovi opravdu ublíží.