I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅

17. Díky, Jihwon

Olivie's pov:

Ležela jsem v posteli, vedle mně spal Jimin. Namjoon a Hobi leželi na matracích pod námi, na zemi. Yoongi a Taehyung spali v obýváku a Jin v pokoji pro hosty. Takhle už to tady funguje všehovšudy tři dny.

Stanula jsem a opatrně přešla do koupelny. V umyvadle jsem si opláchla obličej a pak se na sebe podívala do zrcadla. No co říct jiného než to, že jsem vypadala příšerně?

Najednou mi začal zvonit mobil položený na pračce. Rychle jsem ho vzala a hovor přijala, aby to kluky nevzbudilo. Ani jsem nepostřehla, že to je cizí číslo, takže nevím s kým budu mluvit.

,,Prosím?" vypadlo ze mně ospalým hlasem. Nespím už, co Jungkook zmizel, ale i přes obrovskou únavu nedokážu usnout.

,,Jsi sama?"

Ozvalo se a já náhle byla plně při smyslech. Nejdříve jsem myslela, že je to Jungkook, ale ten hlas ... Byl úplně jiný.

,,Kdo ... S kým mluvím?" zeptala jsem se zmateně.

,,Nepoznáváš vlastního otce?"

Zaznělo a mně se v tu ránu udělalo temno před očima.

,,Ahoj Olivie. Nehledáš teď náhodou něco? Nebo bych měl říct ... Někoho?"

Zasmál se a mně v ten moment došlo, co tím myslí. Chtěla jsem křičet, vzbudit kluky, ale ... Asi bych to udělala horší.

,,Ty-Ty dostal ses z vězení?" vypadlo ze mně. Byla jsem v šoku. Měla jsem pocit, že snad sním, ale byl to on. To on má tohle všechno na svědomí.

,,Ale, to snad není v tuhle chvíli podstatné, ne? Nezajímá tě, kde je?"

,,Prosím, neubližuj mu," špitla jsem se slzami na krajíčku, dala jsem si ruku před pusu a nakoukla do ložnice. Všichni spali.

,,To záleží na tobě,"

Řekl.

,,Jestli ho chceš vidět živého, tak přijdeš. A opovaž se volat policii, nebo nějakou pomoc,"

Věděla jsem, co musím udělat. Neváhala jsem ani pár vteřin, i když to mělo být to poslední, co mě mělo napadnout. Jednou jsem překonala svůj strach, tak teď budu já ta, která Jungkooka zachrání. Oblékla jsem se do jiného oblečení a i když jsem věděla, že to tímhle pěkně zpackám, nechala jsem v kuchyni na stole vzkaz, kde byla jenom adresa, na kterou jsem byla odkázána.

—————————
Jungkook's pov:

,,Sakra..." zaklel jsem a pomalu se překulil na bok. Všude kolem mě byly trosky auta, kouř a ... Sakra jihwon!

Pomalu jsem se postavil na nohy, opravdu jsem se sám sobě divil, že jsem to vůbec dokázal. Několik metrů ode mně byla ta spoušť. Veliký náklaďák převrácený na boku a v něm auto, ze kterého jsem za jízdy vyskočil. Divím se, že jsem to přežil. Když sem viděl to její auto, přeběhl mě mráz po zádech.

Došoural jsem se blíž a ostražitě koukal. Cokoli mohlo každou chvílí bouchnout, musel jsem být ve střehu, ale ... otázka je, zda dokážu v nejhorším případě utéct dost daleko.

Když jsem přišel blíž, viděl jsem chlapa skákat z toho náklaďáku dolů.

,,Sakra, co to má být?!" zakřičel a pak mě zpozoroval. ,,Ty, pojď sem! Jsi v pohodě?" zvolal na mně, ale já nebyl schopen odpovědět. Viděl jsem to auto, srolované v náklaďáku a plno krve kolem ... A stačilo mi to. Víc jsem vidět nechtěl. Klekl jsem si na kolena a vjel si rukami do vlasů. Tak až takhle to muselo dopdnout, Jihwon? Opravdu jsem myslel, že se na poslední chvíli vzpamatuje...

,,Hej, slyšíš mě?" třásl se mnou za rameno a já jen bolestně zasténal. ,,Neboj, zavolám sanitku, policii ... Jen-Jen vydrž jo?" zakoktal a vytáhl mobil z kapes.

,,Ne, nevolej..." hlesl jsem slabě, ale dočkal jsem se jenom pohledu, jako bych byl blázen. Pokroutil hlavou a už vytáčel číslo. V ten moment se mi zatmělo před očima.

Olivie

Musím se tam vrátit. Co když ji mezi tím dostal? A když uvidí, že tam nejsem ... Ublíží jí!

Podíval jsem se na toho chlapa, byl otočený zády a mluvil do telefonu.

,,J-Já nevím! Vjelo mi tam auto a jeden člověk z něj stihl vyskočit! ... Nevím, nějaký kluk. Jo, je naživu ... moment," otočil se ke mně a dřepl si. ,,Jak se jmenuješ?" zeptal se mně. Koukal jeem před sebe a nebyl schopen odpovědi. Ten chlap se zvedl a mluvil s nimi dál.

Musím, já prostě musím zpátky!

Z posledních sil jsem se zvedl. Ještě z poslednějších sil jsem se rozběhl a mířil zpátky po rovné silnici, k tomu úkrytu ze kterého mě Jihwon odtáhla. Svým způsobem ji musím poděkovat, že mě vytáhla z toho sklepa. Sice už ji nepoděkuju naživo, ale i tak...

Díky, Jihwon. I když jsi to takhle nechtěla, nakonec jsi hrdinka.

Pozn.Autora:
Ano, větší cringe jsem vymyslet nedokázala 😂😭Tohle je asi před-před poslední dil (I don't know well)

Ale jak je u mně známo tak ... jeden příběh skončí, jiný začne (?) Good news, right? 😅😁😁

Budu se snažit o CO NEJVĚTŠÍ NAPĚTÍ